The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

4.

Rozklepaně jsem se opírala o zeď a zvedla se. Oba doktoři odešli, a dokonce jsem je slyšela jít do další místnosti. To jsem brala jako výhodu.

Okamžitě jsem vyběhla z hrůzostrašné místnosti a běžela nahoru. Bylo mi jedno, jestli mě někdo uslyší, tak ať. Aspoň bych jim to dala pěkně sežrat.

***

Celou cestu jsem hluboka dýchala, snažila se srovnat se můj dech.
Nic ale nepomáhalo.

,,Mio?!" Rychle jsem se otočila a vyděšeně se podívala na Avu. ,,Co se stalo?" zeptala se a popošla ke mně.
Musím dělat, že nic nevím.
,,Jen-jen se mi něco zdálo," zašeptala jsem a podívala se na své nohy. ,,To pro jsi nebyla na obědě?"
Kývla jsem. ,,Jo, po laborkách jsem si šla zdřímnout. Trochu se to protáhlo no." Podrbala jsem se na zátylku. ,,To nic. Pojď, půjdeme do jídelny a dáš si cokoliv budeš chtít," usmála se na mě a obě jsme vyšly vpřed.

***

Naštvaně jsem se koukala do tabletu a uždibovala svůj oběd. Nandala jsem si toho hodně a nehodala se odtud hned tak pohnout. Byla jsem tu sama a já za to byla ráda. Lepší by to bylo v pokoji, ale tam mě s jídlem nepustí.

Celou místností se rozlehl zvuk otevírajících se dveří. Nehla jsem ani brvou. Buď si pro mě přišli z důvodu, že jsem šla někam, kam jsem neměla, a nebo protože tu sedím moc dlouho. Tak či onak, nebudu se kvůli nim zvedat.

,,Ahoj." Vytáhla jsem obočí a podívala se na menšího bruneta, který stál vedle mě. ,,Můžu?" Ukázal na místo vedle mě. Kývla jsem, brunet si položil tác a sedl si blízko ke mně.
Od té doby, co jsem zjistila, že jsme stále v ZLOSINu, jsem si řekla, že někomu nebudu věřit. Až na mé kamarády.

,,Je to dobrý?" usmál se na mě, já na něj jen zírala. ,,Nemluvíš nebo co?" Jen jsem se otočila zpět ke svému jídlu a dala si kus do pusy. Kamery na tabletu jsem vypla a samotný tablet taky.

,,Nikdo mi neřekl, že jenom mlčíš. Prý si hrozně ukecaná a drzá," uchechtne se brunet a já se něj znovu podívám. Kdyby pohled mohl zabíjet, on už dávno leží na zemi.

,,Jsem Aris!" Natáhl ke mně ruku. Já mu ji ale přijmula.
Určitě to byla další hra. A já ji nehodlala prohrát.
,,Víš, Mio, neměla by ses tak mračit, mohlo by ti to zůstat!" Aris se otočil zpět k tácu a zakousl se do jablka.

Hned jsem si zapomněla na stále se mračícího Gallyho, který na mě měl pár hnusných narážek. Uměl být ale i hodný. A podobně na tom byl Alby.
Začala jsem zapomínat na dobré časy v Placu a Placery.
Jak jsem se poprvé střetla s každým z nich. Newt, Pánvička, Alby, Teresa, Meďáci, Thomas, Chuck, Minho a Gally. Nehorázně mi chyběli. Bez nich jsem se cítila jako nikdo.
Já jsem nikdo. Nevím, jaký život jsem měla předtím, nevím nic. Nemám ani páru, co teď všichni dělají.

,,Hej!" zařve mi do ucha Aris. Prvně se leknu, pak se na něj naštvaně podívám a strčím do něj. Brunet se o kousek uhne dozadu a nechápavě se na mě kouká. Bez jediného slova vstanu a chystám se jít do pokoje a vybrečet tam moře, ale jeho hlas mě zastaví: ,,Stýkám se s Thomasem a zbytkem vaší party!"
Všimla jsem si, že jsem zadržela dech. ,,Lžeš," zašeptala jsem a otočila se na něj. Aris už stal blízko u mě. Jeho modrozelené oči ze mě nespustily pohled. ,,Nelžu," zakroutil hlavou, ale jeho oči se pořád koukaly do těch mých. Nelhal.
Otevřela jsem pusu a chtěla neco říct, avšak jsem se jen zhluboka nadechla. Ruku jsem si položila na čelo a zavřela oči. ,,Jak se mají? Co Newt? Jsou v pořádku?" Zavalila jsem ho otázkami, které mě trápily dny i noci.
I před to, že jsem k nim měla přístup přes kamery, neviděla jsem toho moc.

,,Jsou v pořádku. Thomas si začíná všímat hodně věcí a je čím dál tím více ostražitý," ušklíbl se. Povzdechla jsem si úlevou.
Bylo mi blbě, ale byla jsem šťastná. Kvůli nim. Aspoň na malou chvíli.
,,A za to předtím promiň. Řekli mi, ať na tebe zkusím být hnusný."
,,Kdo?"
,,ZLOSIN," špitl a podíval se na své boty. ,,No jasně. Co oni neudělají," zamumlala jsem a v tu chvíli do pokoje přišli tři muži v černém a se zbraní v ruce. ,,Odchod!"
Podívala jsem se zpět na Arise, který kývnul. ,,Jasně, pánové!"

Ještě kdyby věděli, že si můžeme podívat i jinak než tváří v tvář! dostane se do mé hlavy. Jelikož jsem to nečekala, trochu jsem sebou cukla.
Tak Aris byl ten, kterého jsem celou dobu cítila.

Když jsme vyšli z jídelny, oba jsme se na sebe podívali, usmáli a vydali se každý druhou stranou.

Budu od tebe potřebovat pomoc, řekla jsem vážně.

Cokoliv si budeš přát.