The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

30.

Ticho. Kdyby na zem spadl špendlík, byl by to hlasitě slyšet. Nemyslela jsem si, že se to někdy stane. Sedět vedle něj a mlčet. Pár takových chvílí jsme v Placu měli, ale až teď se cítím mimo. Jako kdyby to propojení skončilo a zbylo tam jenom černo. 

,,Ani nevíš, jak jsem se o tebe bál," zašeptal a stále koukal před sebe. ,,Jsem v pořádku," špitla jsem. Neměla jsem to říkat. Mé rameno začalo zase bolet. Skousla jsem vnitřní stranu tváře a podívala se Newtovi do očí. ,,Ne, nejsi," zakroutil hlavou. ,,Jason je tvůj otec, který se k tobě choval jak ke kusu hadru, Mio." Povzdechla jsem si a kývla. ,,To máš pravdu, ale máme teď několik výhod," ušklíbla jsem se. Blonďák si složil hlavu do dlaní. Položila jsem si hlavu na jeho rameno a chytla ho za ruku. 

,,Kde bereš ten klid? Neměla bys vyšilovat, brečet nebo ho chtít zabít? Jak to, že jsi tak v pohodě?" nechápavě se na mě podíval. ,,To, že mám v ZLOSINu otce, jsem věděla od toho útěku. Až teď jsem se dozvěděla, kdo to je. Takže svým způsobem jsem se s tím už smířila," mykla jsem rameny.

Zabíjelo mě být potichu. Chtěla jsem toho tolik říct a zároveň mlčet, protože toho bylo moc. Nebyla jsem v pořádku, ani trošku. Jenže jsme museli jít dál a to znamenalo nic neříkat a jít. 

Marcus, zrzka a Scott stáli před vchodem do budovy a pozorovali nás. S Jamesem jsme se na ně podívali zabijáckým pohledem. Jorge řekl, že se nemůžeme zdržovat a že je jen otázka času, než Marcus kontaktuje ZLOSIN o naší návštěvě. 

A tak jsme tedy šli. Cassie se ode mě nepohnula na krok, Newt a James se mlčky přetahovali, kdo se mnou půjde. Nechala jsem je hašteřit a pozorovala Teresu. Něco mi na jejím příběhu nesedělo. Když jsem ve ZLOSINu měla přístup ke kamerám, viděla jsem všechno. Teresu ne. Nebyla ani na jednom záběru, ani v jídelně. Aris se o ní taky nezmínil. Ten teď se mnou pochodoval. 

,,Něco mi na Teresy příběhu nesedí," řekla jsem, když Cassie konečně odběhla za Pánvičkou. Brunet se na mě podíval a kývl. ,,Bylo divný, že se jen tak objevila v domu, kolem kterého jsme procházeli." Pozorovali jsme brunety postavu, jak jde vedle Thomase a o něčem si povídají. ,,Měla jsem přehled o všech kamerách. Ani na jedné nebyla," špitla jsem. Aris kývl. ,,Chová se jinak," promluvila jsem po chvilce ticha. 

Byla jsem zmatená. Teresa se za celou dobu neodvážila se mnou promluvit. Byla pořád nalepená na Thomasovi. Věděla jsem, že oni dva se mají rádi víc než jako kamarádi. Nechtěli si to dávat za pravdu, ale bylo to tak. Aris si pamatuje vzpomínku, kde se Thomas nervuje z toho, že ho Teresa nebude chtít a pošle ho do háje. Jo, to byla celá ona. Ukecaná a tvrdohlavá. 

,,Mám pocit, že si budeme muset na Teresu dávat pozor," zamumlal Aris. Střetli jsme se pohledem a kývli. ,,Nikomu ani muk."