The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

23.

Znepokojeně jsem sledovala dění před námi. Konečně jsme opustili chodbu, ale ocitli se v podzemní garáži, kde bylo pár aut. Ten problém byl zcela jasný. Raplové. Nebylo jich pět, ani deset. Nedali se spočítat. Procházeli kolem sebe, křičeli, mumlali, vrčeli a občas se nějak po sobě ohnali. Nebylo možné tudy projít aniž by si nás aspoň někdo z nich všiml. 

,,Už vím, proč mě Brenda tak důrazně varovala, že tudy nemám jít," semkla jsem rty do úzké linky a dál koukala před sebe.

,,Do prdele," zavrčel James po chvilce ticha. ,,Takže nemáš tušení, jak se dostaneme na úplný konec garáží," uchechtla jsem se. 

Museli jsme tudy nějak projít. Vrátit jsme se nemohli, jelikož cesta za Placery je zaplněná kameny a budovu, ve které jsme byli zničil ZLOSIN a kdo ví, jestli tam nezůstali, kdyby někdo z nás se rozhodl jít zpátky.

Cesta byla před námi a já začínala lehce panikařit. Neměla jsem ponětí, kdo z nás je imunní na Erupci a kdo ne, vždyť já nevěděla ani jak na tom jsem já. 

,,Musíme přes ně," promluvil James. Zamračeně jsem se koukala na něj a raply před námi. ,,Ehm, to nedáme." 

Můj strach se zvětšil. Náhle mi bylo teplo a já se začala potit. ,,Hej," ozval se brunet. Podívala jsem se na něj. Viděl na mě, že z toho nemám extra velkou radost. ,,Už jsem procházel kolem skupinou raplů, tohle zvládneme," usmál se na mě, já zakroutila hlavou a ustoupila o krok dozadu.

Něco ve mně mi bránilo jít dál. Věděla jsem, že jinou možnost nemáme a ještě před chvílí byla rozhodnutá tudy projít... Tak co se se mnou děje?

,,Já-"

,,Mio, není kudy jinudy jít. Tak necouvej dozadu jak kamion a polez!" zavrčel James a ukázal za sebe. Mlčela jsem. Myslela jsem na Cassie a zbytek party. Co když zemřu? Co bude s Cass?

Brunet ke mně natáhl ruku a koukal se mi do očí. ,,Dostala jsi se z Labyrintu, nezemřela jsi a jsi pryč od ZLOSINu, tohle bude pro tebe hračka." 

Těkala jsem očima mezi ním a cestou zpátky. ,,Nechci dopadnout jak oni," špitla jsem. ,,Nedopadneš tak, nikdo z nás," řekl pevným hlasem. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. 

Nemám jinou možnost. Musím se dostat za Newtem, Cassie a Placery.

Vzala jsem Jamese za ruku a stoupla si vedle něj. ,,Jdeme na to," zamumlala jsem a oba jsme se vydali vstříc raplům.

°°°°

Rameny jsem narážela do každé osoby, co kolem mě prošla. Hlavu jsem dala dolů a houpala se ze strany na stranu. James zaujal místo za mnou a táhl za sebou levou nohu, jakože jí má zlomenou nebo co. Kdyby to někdo sledoval, museli jsme vypadat hodně vtipně. Ale snažili jsme se na sebe upoutat co nejmíň pozornosti a chovat se jako oni. 

Nahlas jsem zavrčela na muže, který do mě vrazil a šla dál. James začal něco huhlat a já tak věděla, že mě následuje. Najednou jsem před sebou uviděla pohyb, rychlý pohyb. Zastavila jsem se a James do mě vrazil. ,,Co děláš?!" zašeptal a já ukázala před nás. ,,Je tu někdo s námi," špitla jsem a rozhlédla se kolem nás. Raplové se stále chovali jako raplové a vypadalo to, že si přítomnosti někoho jiného ani nevšimli. Což bylo svým způsobem dobře. 

James se podíval doleva a vykulil oči. Viděla jsem, jak se jeho výraz v obličeji změnil, když zahlédl danou osobu. ,,Musíme zmizet," zamumlal. V další chvíli mě vzal za paži a táhl na opačnou stranu než byla osoba. Nějaké hraní na raply skončilo. A to jsem si to začínala užívat.

,,Kdo to je?" zašeptala jsem, když jsme se schovali za jedno z aut. James se rychle podíval do davu a zpět na mě. Oba jsme se přikrčili na kufr auta a já koukala po brunetovi až z něj něco vyleze. 

,,To je Scott, můj bývalý kamarád," zašeptal, já na něj vykulila oči a podívala se na kluka na druhé straně garáží. ,,Co tu všech plopáků dělá?!" zavrčela jsem. James se uchechtl. ,,Co to je plopák?"

,,Teď mi spíš řekni, jak se odtud dostaneme! Evidentně jde vidět, že se v lásce už nemáte, tak mysli na tohle ne na plopáky!" naštvaně jsem sledovala jak se kouká kolem nás. Věděla jsem, že nad tím už konečně začínal přemýšlet. Já to viděla jednoduše: vzít roha, proběhnout to a zavřít za sebou dveře. Tak lehké to podle Jamese nebylo a to mě na tom celé zaráželo.

,,To znamená, že jsme v A1," zamumlal brunet. ,,O čem to zase mluvíš?"

,,To je město, kde zůstali ještě nějací přeživší," vysvětlil mi. ,,Marcus tady ty raply drží nejspíš kvůli párty."

,,Začínáš mě děsit," přiznala jsem. James se na mě podíval. ,,Nějak to musíme projít aniž by si nás všiml, jinak je po nás," řekl a koukl za mě. Já jen kývla a oba jsme se podívali přes špinavé sklo na to, kde se Scott pohybuje. Nikde jsem ho ale neviděla a já si ulevila, že nejspíš odešel. A to byla chyba. 

Ucítila jsem na mém spánku chladnou železnou zbraň a na sucho polkla. ,,Jamesi," špitla jsem a ani se nehnula. Brunet sebou cukl a vyděšeně se koukal na toho, kdo mi držel pistoli u hlavy. Koutkem oka jsem viděla, jak se za ním objevila zrzka, která mu pod krk dala nůž. 

,,Zdravím, Jamesi. Dlouho jsme se neviděli," řekl mužský hlas vedle mě a já hned věděla, že jsme se dostali do ještě větších problémů než jsme byli.