The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

34.

Kochala jsem se výhledem na tábor a okolí hor. Klid. Něco, co jsme všichni již dlouho nezažili.
Uběhly dva dny a my měli pokoj od ZLOSINu a všechno spojeného s ním. Pozorovala jsem Cassie, jak běhá s Arisem a Sonyou sem a tam a směje se. Byla jsem neskutečně ráda, že si na lidi kolem zvykla. Bylo to těžké, ale zvládla to. I Placeři s Brendou a Jamesem se začali seznamovat s ostatními v našem věku, Jorge zase táhl spíš s dospělými. Samozřejmě. Každý si našel to svoje.

Brunet si sedl vedle mě a nahlas si povzdechl. ,,Jak se má tvé rameno?" promluvil po chvíli ticha. Zakroutila jsem pravým ramenem. Bolelo, ale tak strašné to nebylo. ,,V pohodě."

,,Co tě žere?" zeptala jsem se. James nebyl tichý typ, teď ale mlčel. Žádný debilní kecy ani sarkasmus. Brunet se na mě podíval. ,,Měl by z tebe už stávat rapl," zašeptal. Sledovala jsem, jak sklopil hlavu a koukal do země. ,,Nic mi není, Jamesi."

,,To říkají všichni, a potom se ti vrhnout po krku!" zavrčel. ,,Nikde nemám žádné viditelné žíly, nic. Jsem zdravá." Brunet zakroutil hlavou, v ruce držel kamen, který si přehazoval z jedné ruky do druhé. ,,Jamesi," špitla jsem. Položila jsem svou ruku na jeho, ale James hned cukl a setřásl jí. Zmateně jsem se na něj podívala. ,,Tady nejde o moje rameno." Vytáhla jsem obočí. Brunet se ironicky uchechtl. ,,Ty a Newt," zamumlal. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla.

,,Nevím, co je mezi námi, ale s ním máš taky něco. A já nemůžu před nimi dělat, že k tobě nic necítím!" vykřikl a hodil kámen před sebe. Vykulila jsem na něj oči.

To, že mezi mnou a Jamesem něco je, jsem věděla. Ale že ho to vzalo až tak? Však se skoro neznáme. To vlastně ani s Newtem.

Představa, že bych jednoho z nich ztratila je... Strašná. Záleželo mi na Newtovi, ale i na Jamesovi. Jak sám řekl, mezi námi něco je a to něco je i mezi mnou a Newtem.

Mlčela jsem. Neměla jsem na to, co říct. Měl pravdu. Ale jeho to ranilo víc než mě nebo kohokoliv jiného. A Newt ani neví, že se mezi námi něco stalo. Podezření ale má.

,,Řekl bych, že bude asi pro oba lepší, když si teď dáme od sebe pokoj," promluvil. Jeho slova mě bolela. Oči mi začaly štípat a já se před ním nechtěla rozbrečet. ,,Nedokážu se s tebou nebavit," přiznala jsem. Střetla jsem se s jeho očima. ,,Budeš to muset překousnout," zabrblal a vstal. ,,Jamesi!" zakřičela jsem na něj. Slzy mi tekly po tvářích a z větru mi byla zima.

,,Já nehodlám být něčí hračka, Mio! Musíš se rozhodnout," štěkl po mně. Na sucho jsem polkla a zavřela oči. Slyšela jsem, jak odchází. Neměla jsem sílu ho zastavovat. Nemohla jsem. Zkousla jsem rukáv u bundy a pozorovala Thomase s Minhem. Vypadali spokojeně. Nikdo z nich neměl tušení, co se tu stalo.

×××

Venku byl rozruch. Jeden z Placerů se skácel na zem. Zjistilo se, že byl kousnut raplem, kterého jsme potkali na cestě mezi horami.

Jorge se tam hádal s Minhem o tom, co s ním udělají. Jedna starší žena se chopila situace, odvedla toho kluka někam pryč a vzala s sebou i Thomase. Nemusela jsem vycházet ze stanu, abych slyšela každé slovo a pohyb. Jediná výhoda.

Někdo vešel. ,,Tady jsi," řekl Newt. Nepohnula jsem se. Zády jsem ležela ke vchodu, protože jsem nechtěla, aby někdo viděl, že brečím. A Newt mi teď pokazil plány.

,,Asi si slyšela, co se stalo." Jen jsem zabručela souhlas a koukala do blba přede mnou. ,,Mio?" zašeptal. Lůžko pode mnou se prohnulo a já ucítila Newtovu vůni. Divné, že i přes to, kolik dnů jsme se nemyli, jsem poznala jeho zvláštní pach.

Stoupl si a obešel lůžko. Ne. Ne, to nedělej.

Dřepl si před můj obličej a zamračil se, když si mě prohlédl. ,,Co se stalo?" Mlčela jsem a zakroutila hlavou. ,,Neodejdu, dokud to ze sebe nevyklopíš jako Minho popláky." Usmála jsem se nad jeho přirovnáním. ,,O nic nejde," promluvila jsem konečně.

,,Jde o Jamese?" vyhrkl. Pomalu jsem si sedla a koukala na něj. ,,Co?" Blonďák si sedl na postel za ním a mykl rameny. ,,Nešlo si nevšimnout toho, že se mezi vámi asi něco odehrálo, když jste byli mimo nás," prozradil. ,,A taky to, jak jste si nahoře před pár hodinami povídali."

Zakňučela jsem a promnula si obličej. ,,Promiň," zašeptala jsem. Podívala jsem se do jeho medových očí. Newt byl naprosto klidný. O to víc mě to štvalo a mrzelo.

,,Proč nejsi naštvaný?" divila jsem se. ,,Protože tě chápu, svým způsobem." Blonďák si sedl vedle mě a mykl rameny. ,,Řekl, že nechce být něčí hračka," odmlčela jsem se.
,,Fakt jsem si s ním jen hrála?"

,,A s tebou. Jsem svině," špitla jsem a uchechtla se. Newt mě vzal za ruce a donutil mě se na něj podívat. ,,To neříkej, protože to není pravda. On si jenom nějak potřebuje vybít zlost a ty jsi byla na ráně."

,,Ale-" Newt udělal rychlý pohyb a já ucítila jeho rty na mých. Mé tělo najednou mělo hodně energie. Až moc energie. Vypnula jsem. Soustředila jsem se na jeho popraskané rty. Dostal mě jenom jedním polibkem. Jenom jedna pusa a mé myšlenky se změnily ze starostí o Jamese, nakaženého Placera a celkově ZLOSIN na to, jak moc jsem po Newtovi prahla... Jak mé tělo reagovalo na jeho bylo až neuvěřitelné.

Byla jsem tak mimo, že jsem si nevšímala, že ležím na zádech a on nade mnou. Až když mi rty sáhl na bolavé rameno, tak se mé mozkové buňky zase probraly. Ale jinak než jsem chtěla.

Automaticky jsem zakřičela a odhodila ho ze sebe. Oba jsme si sedli a vyděšeně na sebe koukali. Newt se podíval na mé rameno. Já si ho zakryla a prohrábla si vlasy. ,,Co tam máš?"

,,Nic," řekla jsem rychle. Nevěřil mi to. Nahnul se ke mně, že se podívá. Cukla jsem sebou. Newt po mně skočil a oba jsme skončili na zemi. ,,Co tam máš?!" vykřikl. Sedl si na mě a přišpendlil mi ruce na břiše. ,,Newte, nedělej to," zakňučela jsem. Slzy zas tančily po mých tvářích.

Blonďák mě ignoroval. ,,Newte." Jednou rukou držel ty mé na břichu a druhou odrhnul mé oblečení z ramena. Když viděl krvavý kousanec, zbledl. Celá ubrečená jsem se na něj koukala. Newt pozoroval mé rameno a mlčel. Jeho neutrální pohled mě děsil.

Nahlas jsem vzlykla. Blonďák se na mě konečně podíval, ale s bolestí v obličeji. ,,Promiň. Chtěla jsem ti to říct až-" Newt mě naštvaně pustil a vstal.

,,Ten kretén!" zakřičel hodně nahlas. Překulila jsem se na břicho a rychle se vyhrabala na nohy. Když Newt mluvil sprostě, byl velký problém. Naše placeří sprostá slova nebyla nic... Tohle? Tohle bylo vážný.