The Maze Runner: Time To Go To Hell ✔

17.

V tichosti jsem šla vedle blonďáka a sledovala Cassie, jak hopsá vedle Minha.
,,Je ti líp?" zeptá se už po několikáté. ,,Je mi dobře," zasměji se a podívám se na Brendu a Jorgeho.
,,Co si o nich myslíš?" Hlavou jsem na ně ukázala a Newt mykl rameny.
,,Nevěřím jim. Je jasný, že nás jen využili."
,,Není divný, že vzali zrovna nás?"
,,Moc lidí tudy nechodí, ale to ví všichni," zamumlal a zamračil se.

,,Proč se ptáš?"
,,Něco mi na nich nesedí," zašeptala jsem a za sebou uslyšela hrom. S Newtem jsme se okamžitě zastavili a otočili se. Před sebou jsme viděli černé mraky, které ze sebe vydávaly příšerně hlasité rány se kterými se míchaly světle žluté blesky.
Můj hrudník se sevřel. Věděla jsem, že nás to potká, ale ne uprostřed ničeho.

,,Co to je?!" zakřičí někdo z kluků. ,,Musíme utíkat! A to co nejrychleji!" vykřikla jsem a popoběhla ke Cassie. Newt hned stál u mě. ,,Je to bouřka, ale sakra veliká," řekne Jorge. ,,Může nás to zabít," zavrčela jsem a s blondýnkou se rozběhla dopředu.
,,Mio!" Slyšela jsem za sebou, ale ignorovala jsem je.

Bouřka byla rychlejší než jsem si myslela. Vítr zvedl prach a malé kamínky do vzduchu a zabodával se nám do kůže.
,,Mio!" vykřikla Cassie. Podívala jsem se na ní. Byla celá udýchaná. Rychle jsem jí vzala do náručí a pořád běžela.

Vedle mě se objevil Thomas a Minho.
,,Kde je zbytek?!" vykřikla jsem.
Blesk se objevil před námi s obrovskou ránou. Cassie mi zakřičela přímo do ucha a já musela zastavit. ,,Dej mi jí!" Thomas si ji vzal do náruče a podíval se za nás, kde běžel zbytek naší party.
,,Běžte a najděte něco na ukrytí!" zakřičela jsem a popostrčila je dopředu. Minho a Thomas se rozběhli i s Cassie a já počkala na Newta.
Nemusela jsem čekat dlouho a všichni jsme přímo za Thomasem.

Zamžourala jsem a sledovala Thomasovu bundu. Blesky kolem nás zesílily a hromy přidaly na hlučnosti.
Do kluka přede mnou uhodil blesk. Jeho tělo zacukalo a spadlo na zem. Musela jsem ho přeskočit. Smrad spáleniny jsem cítila ještě dlouho po tom, co jsme se dostali dál.

Vpravo uvidím další blesk, který nikoho netrefil. Jenže jeden z kluků se mu vyhnul a narazil do mě. Vykřikla jsem a spadla na zem.
,,Mio!" slyšela jsem Newta před sebou.
Zakryla jsem si oči před prachem, který byl kolem nás. Otevřela jsem oči a hned je zase zavřela, když mi ten kluk do nich hodil písek, jak se snažil dostat na nohy.

Snažila jsem se dostat na kolena a vstát, ale jeho noha mě kopla do hrudi a já se skácela zpět na zem. Můj dech byl mimo a já se nemohla nadechnout.
Viděla jsem, jak zbytek skupiny běží dál a bylo mi jasné, že se kvůli mně nebude nikdo zastavovat.
Aspoň Cassie byla v pořádku.

Kluk se vyškrábal na nohy, ale blesk se zabodl přímo do jeho zad. Ohromná rána způsobila, že jsem okamžitě přestala slyšet cokoliv než jen pískání. Zavřela jsem oči a schoulila se do klubíčka. Na uši jsem si dala dlaně a doufala, že to bude rychlé.

,,Vstávej!" zakřičel někdo nade mnou. Ucítila jsem, jak mě zvedá ze země. Zmáčkla jsem jeho bundu a postavila se na nohy. ,,Musíme běžet!" vykřikl blonďák, já vyčerpaně přikývla a rozběhla se dopředu.
Nedocházelo mi, že se pro mě vrátil a riskoval vlastní život. V tu chvíli jsem byla ráda, že stojím a můžu běžet.

,,Támhle!" Ukázal Newt na malý domek před námi, kam zaběhla naše parta. Mlčela jsem a přidala na rychlosti stejně jako Newt.

Bolely mě nohy a můj dech měl zase výpadky. Píchalo mě na boku a třeštila hlava. Věděla jsem, že melu z posledního, ale nezastavovala jsem se. Musela jsem to zvládnout.

Rychle jsem vběhla dovnitř, kde všichni seděli nebo leželi na zemi a někdo byl opřený o zeď.
,,Jsi v pořádku?!" Podívala jsem se na Pánvičku. ,,Jo... Jsem fajn," kývla jsem.

Najednou se mi zatočila hlava a necítila jsem nohy. Musela jsem hodně mrkat a zhluboka dýchat. Doufala jsem, že mě to dá zpět dohromady. Mýlila jsem se.
Bylo to zvláštní. Cítila jsem, jak jsem ztratila kontrolu nad svým tělem. Zavřela jsem oči. A pak bylo jen černo.