just friends

poslední noc

Co se to... co se to stalo? Co se dělo minulou noc. Matně, ach, matně si vzpomínám. Jizva! Dvě. Pamatuju si. Krvavé jizvy na rukách, rozbili skleněnou mísu, vitríny, vše to tam vypadalo jak po zemětřesení. Paťo, kde je? Kam šel, proč ho necítím kolem sebe, proč mám kolem sebe krev.. Potřebuju ho vidět. Přece žije, ale kde vězí??

Porozhlédla jsem se. Nikde nebyl, ležela jsem v posteli. Pod sebou jsem měla krvavej flek, byla to krvavá zaschnutá skvrna. Paťo mně asi donesl domů, ta párty nedopadla tak jak měla. Když jsem pila téhdy při pultě, Mike se ozval ke mně. Dál se mi objevují jen matné obrazy, vím, že pak byla rvačka mezi Paťom a Mikem. Vím, že Mike mi něco šeptal, když jsem byla opitá a po mně přešel až mráz. Fuj. Neměla jsem pít jinde než s ním. Držela jsem si svou pravačku, rána mně štípala. Byla dost hluboká, asi jsem se zavadila o nějaký střep. Proč jsme se hli z domu? Mohli jsme si užívat naši romantiku, namísto toho mám hrozné vzpomínky, hroznou jizvu, bolavou hlavu... mám už vše... jen né Paťa při sobě. V očích se mi objevili těžké slzy. Divný, vždyť stékali tak lehce. Možná jen někde skočil nebo..nevím. Celej dům byl prázdnej, nijakej hluk jsem neslyšela.

Pomaly jsem se posadila a pak silně sikla, ta bolest byla nesnesitelná. Obvázal mi ji. Čím mně ten kluk ještě nepřekvapí. Vystoupila jsem z postele na studenou podlahu a koukla ven oknem. Auto tady nebylo, tedy rodiče zas byli někde prič, napadala čerstvá vrstva sněhu a mně bilo do očí obrovský příval světla. Závěs jsem zatáhla, aby to až tak neprovokovalo a oblékla ružové Adidas tričko a černé legíny. Ustlala akotak postel jak jsem uměla a přesunula do koupelny. Bože jsem to debil, můžu se svlékat zas. Dala jsem si rychle dolů věci a šoupla se do sprchy. Bylo kus obtížné sprchovat se s takovou rukou ale já se furt vynajdu. To byl ten nejmenší problém. Jsme tu poslední noc a Paťo se vytratil, vím to, porozhlédla jsem se. Vyšla jsem odtamtud, oblékla, umyla zoubky a sešla dolů. Nic, nic ani se nevrátil. Když se tak vytratil, mohla jsem zas čekat něco. Měla jsem divný pocit. Furt. Asi se mi začal vracet ten strach. Co když ho stratím znovu?

*

Hmm.. míchaná vajíčka, toasty a pomarančovej džus. Konečně se po dlouhých dnech i pořádně najím, jinak jsem si jenom uždibla něco. Nebyla jsem až tak hladovej člověk,jedla jsem jen z hobby. Využívala jsem schopnosti nepřibrání. Nejsem tlustá, to fakt ne. Ale na stehnech bych nechtěla být víc. Měla jsem před sebou ošklyvou vizi moji spolužačky, která každou přestávku chodila kupovat žraní. Při téhle myšlence jsem se zasmála, protože Vero jí nazvala prasnicí. Byla to kráva namyšlená a každý se divil, že mavzdori svému objemu měla takové ego. Jedla jsem pomaly, protože jsem cítila nevolnost v žaludku. Strach, stres možná, nevím co. Stratím ho, nevím co jsem udělala. Má mně plný zuby? Chovám se k němu... příliš nevhodně? Už mi myšlenky stínili to hezké. Ale vše to bylo z té samoty. Samoty, kterou nesnáším. Nenávidím.

*

,,Ahoj" řekl, když došel domů a hned i do kuchyně za mnou.

,,Ahoj, kde jsi byl?" Zeptala jsem se milým tónem.

,,Za Mikem" odvrátil zrak a mně to zaskočilo. ,,Je to dobrej chlap." Zasmál se.

,,Oo tak jste teď kámoši? Myslím, že včera mi udělal dost a když si dobře pamatuju.. A PAMATUJU SI tak jsi ho sám mlátil." Řekla jsem. Myslela jsem si, že mluvím pravdu, fakt nevím co vše se včera událo.

,,Ach to, myslel jsem si, žes na to zapoměla." Sedl si oproti, opřel hlavu o ruce a hleděl mi do očí. ,,Proč se hráš, že mně máš ráda?"

Po mne přešel mráz. Co zas? To fakt nevidno, že ho lubim...

,,C-ože?" Koktala jsem. Ne, nezačnime jse hádat, potřebujem se vím to.