just friends

předčasné Vánoce

Postel chladne a ty tu nejsi... chybíš mi...

Vysvětlí mi tu záležitost? Jakto že nemá holku... jaktože to se mnou takhle může táhnout... já mlčela. Nechtěla jsem ho stratit, ale vždy jsem si dávala otázku, jak dlouho tohle přátelství vydrží. Řekl mi, že mně neopustí. A já mu věřila. Ve skutečnosti jsem nic nepotřebovala vědět. Stačilo mi jen, že ho mám.

,,No co broučku" Znova naše místečko dole pod zemí. ,,Co bys chtěla na Vánoce" lišácky se usmál, když jsem klečela a hledala svou Nauku o materialech.

,,Bomboniéru. Veelkou" zasmála jsem se. ,,A ty" vzhlédla jsem a viděla jak se usmívá.

,,No přece smažááček" řekl roztomilým dětským hláskem, jakoby byl nejšťastnejším mladým mužem pod Sluncem. ,,A hned si to dnes i příjdeš vyskoušet ke mně domů. Tedy dnes" mrkl na mně.

,,No... umím maximalně připravit polotovar."

,,Jsi holka. Máš vědět takové věci" vypulil oči.

,,Já nejsem holka. Jsem čarodějka, se divím že chceš jídlo ode mně" řekla jsem ze vtipu vážnym hlasem. Nechápal. ,,Joj jasněže umím připravit normalní syr. Jen doufám, že ho máš koupený" vstala jsem a zamkla skřínku. Sešit jsem pevně držela v ruce a chystala jsem se na odchod.

,,Nezajdem někam o prázdninách?" Běžel za mnou a chytl rameno.

,,A kam bys chtěl?" Zeptala jsem se.

,,Znám úžasné místo. Chtěl bych tam s tebou" stišil se mu hlas.

,,Klidně, víš, že s tebou bych i svět dobila."

,,Dej mi pusu, prosím" řekl.

,,A chceš ji?"

,,Jo, ale nemáš mně ráda" tak teď fakt zabil. Netušila jsem o čem to mluví, jsem si myslela, že mu to ukazuju dost jasně.

,,Nevím o čem to mluvíš" zvedla jsem obočí.

,,Mám pocit, že jsem se ti zhnusil" odvrátil zrak a zdálo se mi, že vidím lesklé oči. Ne, nesmím ho rozbrečet, byl můj klenot, moje štěstítko. Dala jsem mu pusu na tvář.

,,Bráška můj, jsem tu s tebou furt o to se neboj. Jen ty mně neopusť" povzbudivě jsem se usmála.

,,Tak sem přemýšlel... proč se tolik bojíme, že o sebe příjdem? Já tě určitě nenechám a ty to říkaš taky" přednesl.

,,Když se vztahy rozpadají slovíčkem navždy, já se bojím o naše kamarádství. Protože tady bude vždy lepší holka než sem já." Koukli jsme na sebe a bezeslova se objali. ,,Tobě se jiná nevyrovná, a mám k tobě vždy hezčí vztah. Já bez tebe neumím žít a nejsou to kecy piči" tiskal si mně k sobě. Cítila jsem slzy a mně taky vyhrkli. Dojemné chvíle. Měli sme se vážně moc rádi.

*

Přestala jsem s tou mojí vážnou žárlivostí. Myslím tím, že ať dělá cokoli, je to jeho věc. Já jsem v bezpečí s ním. Vím, že úča pro něho nic neznamená, že jen vše maskuje. Vše, kromě našeho přátelství. Byl na mně myslím, určitým spůsobem pyšný. Jenom díky němu jsem se těšila na další den. Úsměv na tváři, fakt radost. Kdybych ho stratila, umřela bych. Možná ne fyzicky ale psychicky určitě. Věděla jsem to, protože hádky mně sami zabíjeli. Ale už jsem přestala, snad bude vše v pořádku. Hledím jen do budoucna a žiju pro přítomnost...

*

,,Tak a pustíme se do toho" složila jsem si tašku u něho na chodbě a upravila si vlasy. Dala dolů kabát a zavěsila.

,,Jsem zvědavej, ještě si mi nikdy nevařila" stál ve dveřích kuchyně se založenými rukami a hleděl na mně. Ve mně se objevil takovej ten pocit trapnosti, tedy jsem se třesla....

,,Pff" grimasa,,umím vařit. Se budeš divit, ti i zhoří kuchyň." Musela jsem se zasmát.

,,Já ti dám vyhořenou kuchyň. Hasit budeš ty" ukázal zúbky.

,,Jo, čím."

,,Vodou?" Zvedl obočí.

,,Zničí se syr. Nebudu mít důkaz, že umím vařit." Sklonila jsem hlavu.

,,Wohooou, vyhořená kuchyň bude dostatečným důkazem." Zasmál se a já byla ticho. ,,Ale no.. pojď objetí" natáhl ruce.

,,Už jdů" podešla jsem k němu a obvinul paže kolem mého hrudníka ze zadu. Hlavu si položil do mích vlasů na rameno.

,,Tak to máš ráda?" Zašeptal. Přikývla jsem. ,,Holka, čím motáš klukům hlavu." Nastalo ticho. Vychutnávala jsem si jeho blízkost. Pohybovali jsme se pomaloučku jakoby do rytmu hudby, i když bylo ticho. Měli jsme zavřené oči, určo se mu to taky líbilo.

Večer jsme strávili moc hezky. Sýr jsem připravila s oblohou, a on zatím připravil jídelnu. Když jsem vzala věci z kuchyně a chtěla odnést na stůl... vyrazil mi dech. Měl rád romantiku, zapálil pár svíček a na stole bylo ve váze několik růží.

,,Pšt, zkazíš to" usmál se, když viděl moji překvapenou tvář. Tedy bezeslova jsem dala jídlo na stůl. Něco takového jsem ještě nezažila. Líbilo se mi to moc. Odsunul mi židli.

,,Pani Macyová" sedla jsem si.

,,Pane Stevene" zvedla jsem skleničku, když nalil z vína. Takové něco. Bylo to vzrušujíci. Ale muselo mu být zřejmý, že v takhle nóbl náladě budu jen prvních 5 minut. Pak začnu rejpat, určo začne první.

,,Na naše přátelství" cinkli jsme. Ochutnali jsme moje dílo a mně to osobně chutnalo.

,,Chtěl jsem jen říct, pani Leo, že dnes máte vlasy jako po autonehodě" zaleskli se mu oči. Odráželo se mu v nich světlo svíček, a ten hezkej ůsměv... Já ho kus kopla a silně sikl.

,,Oh, promiňte, pane Patriku...já nechtěla, to jsou mimovolné pohyby."

,,Nezasloužíte si dnešní dezert" řekl když se uklidnil.

,,Jsem plná díky."

,,Oh, vy nejste v šestým měsíci, oh promiňte."

,,Jsem. Od vás, víte mou adresu. A já vím vaši, čekám bohaté alimenty."

,,Ale já jsem švorc" pokrčil rty. Vypadal jak pejsek a já si zakryla ústa zápěstím. Smála jsem se a on mi poslal vzdušnou pusu. Pak si odkrojil ze sýru.

,,Ten sýr chutná jakoby půlroka prošlý by byl" pokrčil obočím.

,,Byl to váš výběr, nemáte kupovat od číňanů v Lídlu."

,,Odkdy jsou tam číňani" koukl na mně vyděšeně.

,,To nevím" vložila jsem si kousel sýru do úst a drobně si odpila z vína.

,,Ti rýžožráči, co posloucháš? Vidíš je všude ne" zas ty jeho hezké ďolíčky.

,,Jo, fatamorgána" zhluboka jsem se zasmála. ,,A poprosím vykání" napomenula jsem ho s nožíkem.

,,Ty nemluv s plnou pusou radši."

,,Haha..." protočila jsem očima.

,,Jsi roztomilá víš. Ať už děláš cokoli" položil příbor a po mně přešlo takové štěklení. Napil se a pokračoval,,I když umýváš nádobí." Zabiják romantiky. Jsem zmačkala ubrousek a hodila po něm. Vyhl se mu.

,,Jojo, jseš gentleman" usmála jsem se.

,,Snad si MNĚ umíš představit, že bych umýval nádobí..." protočil očima.

,,Máš přece myčku" obřela jsem se o židli.

,,Ale jsi sexi když to děláš ručne" řekl erotickým tónem.

,,Uff, lákavá nabídka. To zní zajímavě." Dvojsmysl. ,,No abych už začala" zvedla jsem se a vzala talíře. Když jsem se ale chystala odejít, sfoukl svíčky a v bytě zavládla temnota. Já položila talíře na barovej stůl, při kterém jsem stála a snažila jsem se orientovat. Neviděla jsem vůbec nic... a ve mně se probudil adrenalýn...