just friends

nedorozumění

,,O čem to mluvíš??" Pípla mi další sms.

,,Vyhýbáš se mi. Tohle jedině jsem nechtěla" odepsala jsem roztřepanýmy rucemy. Kupodivu jsem nedostala spětnou sms. Jak předvidatelné.

Došla jsem domů, zhodila tašku a hodila se do postele. Ne, nechci lítost zas... i kdyby byl s jinou, ale byl to důvod k ignoraci? Vždyť jo... mám city, ale snažím se žít bez nich. Nebolí to, jsem přece silná. Nebo možná... určo né. Achjo... usnula jsem. Byla jsem vyčerpaná, nic jsem nejedla nepila.

Najednou někdo zazvonil u dveří. Zvonil a zvonil, měla jsem víte kde. Nejsem doma a hotovo. Je už tma. Noční klid, jděte spát...

,,Leo!" Ozval se známej hlas. ,,Otevři, já vím, že jsi doma. Honem, vždyť jsem si myslel, že ti to dopne."

,,Huh?" Zvedla jsem hlavu. Mělo mi dopnout co.....? Pomaly jsem se posadila na postel a on dál volal a klepal. Pomaly jsem se přemýstila k dveřím a chytla klíčky. Výdech, nádech.

,,Coje?" Zeptala jsem se a uviděla jsem ho jak stojí s drahým alkoholem. Tohle na mně nezabere teď.

,,Máš meniny" řekl a já se zarazila. No, fakt, asi to bude dnes já na to zapomněla. To ale neomluví jeho chování.

,,A protos mně ignoroval 3 dny?" Zvedla jsem obočí a opřela bokem o dveře.

,,Za to se omlouvám. Neřekl jsem ti, že jsem si našel práci po škole. Tak makám fakt do nočních hodin, jsem vyčerpanej, unavenej, zítra mám volno. A tak jsem si zarobil na luxusní alkohol abychom dnešek oslavili. Snad mi odpustíš, že jsem se ti nevěnoval..." řekl a já stála na stejném místě, se stejným výrazem v tváři a stejným dojmem. Má odpuštěno. Ale...

,,Proč nejsi s Kikou. Ona si tvůj čas zaslouží víc než já..." řekla jsem klidně.

,,Vždyť nechodíme spolu. Ptala se na mého spolužáka. Chce ho tak jsem ji pomohl, navíc Sara o tom věděla a tys odcházela od nich. Jsem si myslel, že ti to řekne" vysvětlil. Sara, aha... jsem to husa. Obviňuju ho z debilin... a chtěl jenom dobře, možná přílišnej stres.

,,Mně je jedno, zda chodíš s někým. Jen se mi nevyhýbej. O to jedno tě žádam."

Měla jsem chuť vypít a to co držel v ruce vypadalo přesně fantasticky.  Byla jsem si jistá, že když se do toho dáme dnes, zítra zas vynechám školu... pak volá tátovi a cirkus... neva.

Chytla jsem mu rychle krk a přisála se mu na rty.

,,Jo moje jméno stoji za tenhle poklad co držíš?" Usmála sem se a on se mi díval do očí. ,,Radši oslavme naše přátelství."

,,Vodka?" Zas, naše krásne heslo.

,,Vodka" vtáhla jsem ho. Jako kdysi. Pojď, zapomenem na neshody. Všechny ty slova roztajou v průzračné tekutině... a zítra vyjde slunce. A já při tvém boku....