just friends

spolu i přes to těžký

,,Jsi šťastná jak vidím. Při něm úplně záříš" podotkla Terezka, která byla pro mně jako dvojče. Byli jsme při skřínkách a já klečela kvůli vázání tkaniček na mích teniskách.

,,Je spátky, to je hlavní" vstala jsem a usmála.

,,Takže je pravda, že má holku" odvátila zrak jinde. Vzala jsem si batok na rameno a svoje poznámky.

,,Jo" napravila jsem si vlasy ,,mě to nevadí" usmála jsem se, abych ji ujistila ,,ve škole je stejně můj."
,,Jo a učitelčin a... páni" opřela se o skříňku a koukla směrem nahoru,, teď si půlka školy veme život, když se to dozvědí."

,,Je to jen sranda, nemyslí to vážně" naoko jsem se zasmála.

,,Divně se hráte ti povím, mně by osobně jeblo. Tedy, kdyby se mi líbil" usmála se a vykročili jsme do třídy.

,,Joj bože, je tu a hotovo, klídek" ukazovala jsem dlaněmi, že je vše ok ,,netuším, proč by mně to mělo srát. Jsme p" sekla jsem se musela jsem si rukou zadržet ústa, zhodila jsem batoh a utíkala do první kabínky, která byla volná.

,,Jsi těhotná??" Slyšela jsem jí za malou chvíli za zády.

,,Nemám být jak prosimtě" klečela jsem.

,,No se ptám zda se něco nezměnilo, víš, nic neříkáš" řekla smutně a já vstala.

,,Vypadávaj mi vlasy a zhubla jsem 3 kila" umyla jsem si tvář a vzala věci.

,,Rakovina nedejbože" koukla na mně vyděšeně.

,,Ne, nejím" zasmála jsem se.

,,Nedělej kraviny Lejko" nesla mi poznámky a já zastala a koukla na ni.

,,Líbí se mi, že mi tak říkáš. Je to milý" usmála jsem se a vzala jsem si svoje poznámky. Ona taky nahodila ten její hezkej, povzbudivej úsměv se zoubky a spolu jsme vkočili do třídy.

*

,,Co dneska podniknem krásko" opřel se Paťo o dveře skřínky, zatím co já si ukladala věci na poličku.

,,Hmm, no s Terkou jsme chtěli jít někam, pojď s náma" nohou jsem přivřela, abych uměla dát kladku.

,,Do klubu?" Nadzvedl obočí.

,,Jo jasně" usmála jsem se.

,,Pustěj tě vůbec?? Vždyť ti neuvěří věk" začal se hlasno smát a já se dala do pohybu.

,,Ale no ták" utíkal za mnou, abych se neurazila. Mně ale hodně bolela hlava.

,,Ani ty nejseš nejvyšší" zasmála jsem se po chvilce a on nahodil uraženej fejs.

,,Co je malý" podešla jsem k němu a objala ,, to je zlatý" najednou jsem mu rozcuchala plnou rychlostí vlasy a začla utíkat. On se zasmál a snažil dohonit až se mu to podařilo a zvedl mně v silném objětí zezadu. Oba jsme se smáli jako malé děti.

,,Pojedu s váma" řekl, když mně položil na zem,, stejně mám u tebe drink."

,,Jakto" koukla jsem.

,,Přece za tu vodku minule" zasmál se.

,,Ale jakto, že budeš mít na mně čas. Nemá přijít náhodou no... ona přece" nahodila jsem úsměv.

,,Přijde zítra, budeme spolu přes víkend."

,,Aha, no tak nezlob dnes, protože nedostaneš nic" žertovala jsem.

,,Budu hodnej, slibuju" dal si ruku na srdce a nahodil vážnej výraz.

,,Stačí mi pořádné objetí a potkáme se o velké přestávce" usmála jsem se. Něžně mně sevřel v objetí a já cítila, že se nic nezměnilo.

,,Platí, budu třízvej" dodal.

*

,,Ta úča je divná" řekla jsem Vero, zatím co Paťo s ní znovu strávil skoro celou přestávku.

,,Jsi hladová?" Zeptala se s úsměvem se zoubky.

,,Proč? Ani ne, dnes mi není moc dobře, ani prášky nemám" řekla jsem kus beználady.

,,Jdi za ní, ona ti dá svůj banán" začala se smát. Já se jen koukla jakej banán proboha. Víte, člověk furt myslí na tu horší variantu.

,,Jednou jsem byla hladová a ona si mně zavolala a dala banan, ať se najím. Byl chutnej" koukla se na mně a znova se začala smát. Popravdě její smích byl kus jinší, tak tichší od ostatních, ale smála jsem se s ní. Měla jsem ji ráda. I když jsem ji moc neznala, nechodila k nám na chodbu často, ale když tam byla... nevím, byla normální člověk. Dalo se s ní kecat, zdala se mi jako lidi z moji bejvalé školy. Takových lidí je strašně málo. A na tehle zastávce cvoků ještě míň.

,,Už by si i mohl sednout, baví se tam o čajech vole, to nemaj nic jinýho na práci?" Založila jsem si ruce na prsa rozčílene. Vero mi bouchla po hlavě dlaní.

,,Nežárli už tolik, vždyť potřebuje nějakou novou jedničku."

,,Jo, i jemu dá banán ne?" Odvrkla jsem.

,,Možná buchtu" zas se zasmála a já s ní, i když už jen to by chybělo.

,,Má přítele?"

,,Nemá" odpověděla mi a ve mně se nazbírávali nervy.

,,Má holku sakriš" sikla jsem.

,,Chtěla bys být na její místě co?"Usmála se.

,,Ne, mám k němu ohodně blíž." Vero se postavila ode mně a odešla k nim. Já pohodila rukama. Co na ní tolik obadva vidí??

,,Veronika, že jste konečně vstala z té židle a došla jste si s náma poklábosit. Tady Patrik vypráví zajímavý příběh o zeleném čaji" tá učitelka měla otravnej hlas. A ten trouba si i nastudoval něco o čaji, no potlesk, co se doma nudí? Mně už načisto přepínalo, ale nemůžu odjet. Musím se dělat, jakože nic. Nechci se pohádat, ale ani žádní jiní spolužáci nebyli s náma. Všichni šli kouřit na dvůr. Vstala jsem a řekla Paťovi, že se jdu připravit na další hodinu.

,,Slečno" ozvala se učitelka,, pojďte se mnou, prosím." Tohle mi ještě scházelo. Co ode mně chce tyvole.