just friends

výlet

Náš příběh začal znovu. Hezky pomaloučku, krůček po krůčku. Přátelé, nerozlučná dvojka, bratříček a sestřička. Paťo a Lea.

Změnila jsem se. Změnila jsem svůj postoj, jen kvůli tomu abych ho nestratila. Vím, že mně lubil a to mi stačilo. Jak jsem vždy tvrdila: chci ho mít  na blízku. Abych měla pocit, že mu na mně záleží. Nehleděla jsem do minulosti. Šla jsem vstříc tomu, co mně čeká. Ano, miluju ho. Má moje srdce.

Mama a táta dorazili domů. Do bytu, ve kterém jsem povětšinu času bydlela sama.  Měli zůstat týden, tak mně nechali doma a vymysleli parádní výlet do hor. Jako rodinná menší dovolená, čas strávený spolu. Zní to hezky viď? Bohužel není vše zlato co se bliští...

V skratce to řeknu: i když jsem velká holka, bere mně za malou... ségra od nás utekla, ona to nezvládala. Ale táta nebyl zlej člověk. Jen měl slabé nervy. Když byl v pohodě tak stál za to, ale když začal na mámu žárlit bylo to k neunešení... naštěstí jsem věděla kde hledat povzbuzení, oporu. Znáte ten pocit, když cítíte, že vám srdíčko tluče jen pro některé, viď? I pouhá existence postačí k tomu, aby jste se skrz mizérie těšili na novej den.

,,Na týden jdeme pryč" prohlásil na další den  při ranním kafe s klidem. 

,,Kam" zeptala jsem se když jsem umývala nádobí.

,,Teta je na dovolené, tak nám dovolila pobydlet tam."

,,Jestli chceš můžeš si přinést kamaráda nebo kamarádku" vešla mamka s úsměvem do kuchyně a dala mi pusu na líčko.

,,To ještě se dohodnem" odpil si táta z poháru a koukl na nás.

,,Je už skoro dospělá.." začala máma.

,,...Jen se tak cítí" rychle dodal a kus zvýšil hlas. ,,Má sice rozum, ale dospělá ještě není." Ukončil debatu, věděli jsme, že když nechceme hádku máme mlčet. Ale byla jsem ráda, že to svolili, proto jsem hnedka zavolala jemu. Paťovi. Nápad se mu líbil, táta pak slíbil, že se bude chovat, ale jen za podmínky, že mu nebudeme sát nervy. A tak začal jeden z těch nejlepších dnů...

,,Páni, velkej dům" řekla jsem, když jsme vystoupili z auta. Tahala jsem svůj kufr za sebou a Paťo se taky jen koukal. Byla zima, všude sníh, kolem nás hory, prostě sen.

,,Tu si užijem" řekl a usmál na mně.

,,Jo, to si piš nedaleko je i plovárna" ukázala jsem zoubky a vešli jsem do domu. Fakt se to vše lišilo od toho, jak jsme si nažívali ve městě.

,,Jděte nahoru. Chlapče, tvůj pokoj je vedle schodiště. Leo, ty se usadíš při koupelně." Řekl táta a s bráškou jsme vyšli po schodech.

,,Hele, pomůžeš mi?" Sikla jsem, zasekl se kufr a Paťo byl podemnou.

,,Jsi moooc silná jak vidím" řekl ale ze srandy. Nahodila jsem pokerface.

,,Jo, silná, narozdíl já tam mám věci na celej týden, ty tam máš určo jen dvě trička" tvářila jsem se vážně, ale bylo mi neskutečně do smíchu. Snad to nesebere vážně.

,,No dovol, co si o mně myslíš. Mám tu taky věci na celej týden, dokonce bych tu přežil i měsíc." Bránil se a já se začala smát. On ale uvolnil kolečko na schodech mého kufra a já spadla na zadek. Rychle pustil madlo svýho kufru a spěchal za mnou, aby mi pomohl vstát. Já sem zvedla obočí, když mi natáhl ruku a sklonil se ke mně a pak se na mích rtech objevil úsměv. Asi tomu nechápal ale pochopí... rukami jsem si přitáhla jeho hlavu k mé a vlepila mu pusu na rty, kterou opětoval. Hezky tak, jak kdysi. Menší souboj s rozpálenými jazyky a pak pusa na jeho líco. Pomohl se mi postavit a každej z nás odešel do svého pokoje. Cítila jsem se tam jako v luxusném hotelu Začla jsem se pomalu vybalovat a ukladat do skříně. Teta tenhle pokoj používala jen zřídka, když tu měla prázdné křínky. Byla jsem zvědavá na Paťov pokoj tak jsem přestala s vybalováním a šla k němu. Zaklepala jsem na dveře, které měl zavřené a pomaloučku vstoupila. Jeho pokoj byl možná i větší než ten můj, při oknách stolek se židlí, na pravém boku skříň po celé stěně a ve středu postel a na něm ten sladký kluk. Oddaval se svým snům, hezky na bříšku s ručkami při tváři. Promiňte za tu sladkost, ale když ho vidím mám jen chuť obléct se do jeho objetí a usnout s ním. Potichoučku jsem zavřela dveře a zešla dolů do kuchyně. Připravila jsem mu ovocný čaj jak to měl rád. Nechtěla jsem aby mu něco chybělo, chtěla jsem mu splnit vše co chtěl. I čistě to co potřeboval. Možná mě bude mít radši.

Tiše jsem se vplychtila do jeho pokoje a dala čaj na stolek. Už se stmívalo, přecejen cesta byla dlouhá. Sedla jsem si na postel a pak lehla k němu a hleděla do stropu. Při hezkých myšlenkách jsem upadla do spánku.

,,Ahoj" objevil se přede mnou jeho hezký úsměv. Osvicovala ho lampa z venku. Ležel vedle mně a jak jsem viděla, asi sledoval jak spím a já zrudla.

,,A-ahoj" řekla jsem a posadila.

,,Fajnej čaj" usmál se a taky posadil. Mohlo být už něco kolem desáté.

,,Speciální pro tebe" zatnula jsem pěst a pak uvolnila. Byla jsem nervózní.

,,Když to připravuješ mně, je to rozdíl než když připravuješ jiným, viď?"

,,A-ani ne, dám sáček a zaleju vřící vodou" zalhala jsem v panice a on tomu uvěřil.

,,Aha" řekl a já rychle zvedla zrak na něho. Moje srdce začalo tlouct. Co ten stres, Leo? Co ten stud?

,,N-ne, dělám si srandu. Je v tom velkej rozdíl..." šeptla jsem.

,,Jakej" koukl na mně,,a proč jsi tak nervózní?"

,,Když ti připravuju čaj, nebo jen tak ti udělám laskavost dělám to s takou péčí, že jsi to ani představit neumíš. Jako prosím neber to ve zlém, já jen... jsem ráda, že jsi tady když tě potřebuju." Hrábla jsem do peřiny.

,,Pojď" natáhl ruku,, ať tě vystískám ty moje drobátko" zasmál se kousek a já se přitulila. Jak mně hřál, přála jsem si, aby takové teplo taky cítil. ,,Víš, že si tě nikomu nedám" Dodal a já přikývla hlavou, kterou mi držel dlaní a hladil.

Já ho držela za pás a nohy jsme si propletli. ,,Zítra jsi užijem čeká nás toho hodně" slyšela jsem jěště, ale už jsem byla znovu ve snu...