just friends

ty s iným ja s inou aj keď stvorení pre seba

,,Bojím se každé naši hádky. Protože se vlastně bojím toho, že už nepříjde usmíření.."

Občas se nám věci nějak.. jak bych to řekla, vymknou z rukou. Něco padá, něco se staví a my vybíráme co je to správný. I když to padne, neznamená to, že se to zničilo úplně. My s Paťom jsme živý důkaz. Každá padnutá cihla byla opět postavená, pracovali jsme na tom, abychom hradby znovu postavili. Za každou jednou hádkou přišlo smíření. Záleželo nám na sobě, jako nikomu nezaležalo. Brat a ségra. Snad navždy, je to slib, který se ani vnitřně zlomit nedá..
Dal mi důležité hodnoty, které jsem před tím neznala... dal mi něhu i když se mnou nechodil. Naučil mně milovat, jak mi to slíbil. 

Jo.. po čase jsem si našla kluka. Byl mladší, hezký... ale k němu necítím to pouto...

Jak mám Patrikovi dokázat, že ho lubim? Že mi furt bije srdce pro naši sourozeneckou lásku. Prý jsem se moc změnila... jak? Ať vysvětlí... on mně na rande nebral se sebou, já na něho čekala. Ale když jsem byla venku s klukem já... postarám se, aby mi ten kluk neublížil. Moc se o mně bráška bál.

Rodiče se mi vrátili na víkend. No víborně. Né, jako... táta do mně začal šťouchat moc nehezky. Vzal mi mobil, dal facku a přes celej víkend se hádal s mámou. Něco s prací ho určo k tomu dohnalo, téhdy jsem ho nenáviděla. Zato jsem chtěla kažďučkou sekundu strávit s Paťom. Ale v neděli jsem měla rande. Popravdě, nechtělo se mi, chtěla jsem zajít k bráškovi na pivko. Ale slib je slib, jsem ve vztahu. Né, já na takové nejsem. Na to třeba čas..

,,Hele, změnila ses" řekl mi do mobilu a já se začla třást.

,,J-ak?" koktala jsem.

,,Divná jseš. Mám pocit, že jsi už nerozumíme jako kdysi, hele.. já odejdu" řekl a mně podrazil kolena. Slzy na krajíčku.

,,Jdi" šeptla jsem... furt jen odcházet chtěl.. přitom kluka jsem si našla jen, aby že neřekl, že jsem na něm závislá. Abych mu dala i prostor, aby přesněji... neutekl, neodešel, aby zůstal.. moc se snažím. Neměla jsem síly tohle s ním furt řešit... když mu na mně víc nezáleží, ať odejde...

,,Co je ti? Vždyť máš kluka. Nechápu tě" říkal mi do ucha a já se snažila zadržet slzy.

,,A ty máš holku, prosím ťe, jak jsem měla zareagovat já??" Neudržela jsem se. 

,,Ale já se k tobě chovám stejně."

,,Ne nechováš. Odsotíš mně při hezkých slovech, jsem k tobě chladná. Přiznám si to. Už nemám vůbec síly Paťo, já tě mám ráda" sikla jsem, potáhla nosem a ztěžka vydechla.

,,Nechci tě mít ve svém životě, vypadni!" Zakřičel a mně se spustily slzy jako vodopád.

,,Lhaní ti moc nejde. Nevím o co ti jde, bež jsi... když jsem ti byla dobrá. Zbohem" usmála jsem se, protože vím, jak to myslel.

,,Kde jsi?" Zeptal se mně náhle.

,,Naco ti to."

,,Kde jsi odpověz!" Rozkázal...

,,V parku.." po váhání jsem odpověděla.

,,Zůstaň kde jsi."

,,A když odejdu?" Skončil hovor. Koukla jsem se na display a utřela si nos. Jsem se šla jen popřecházet. A zas top skonči jen takhle, nechápala jsem to už vážně.

Po několik minutách sezení na lavičce mne chytl ze zadu do objětí. Já dýchla.

,,Promiň. Promiň za to vše, pojď, budem zas šťastní. Jeden druhému vyčaříme ůsměvy, srandy, pojď jako kdysi. Mně to nebaví. Chci tě spět, já tě nechci trápit" řekl a mně to hrozně dojalo. Rukami jsem si přitísla jeho ruce víc k hrudi.

,,Chci tě dělat šťastným. Máš na to svou holku, ale řikal jsi mi, že jsem tvoje opora. Proto chci být. Nechci tě stratit Paťko... když mně už za nic nebereš, odejdi. A když ti na mně záleží, zůstaň. Vyber si" přitom jsem si ho víc přitísla k tělu. Neodpověděl.

,,Pojď se mnou na pivo" odbočil od témy, neodpověděl. Odtáhl se a sedl vedle mně.

,,Dnes mám rande.." sklonila jsem hlavu.

,,Propána" protočil očima.

,,I ty na ně chodíš, ani nevím kdy, ale někdy se celej den neobjevíš. Já s ním jdu ven prvněkrát" usmála jsem se a utřela kraje očí.

,,Chtěl jsem s tebou vypít" porozhlédl se kolem sobě a hrál se s prsty. 

,,Ráda bych moc. Ale slib je.."

,,...slib" dokončil a já přikývla. ,,Jakej je to pocit líbat někoho koho nemiluješ?" Zeptal se mně.

,,Řekni ty" usmála jsem se a koukla mu do očí. Odkašlal si a nahodil jinou tému.

,,Takže kdy to jdeš?" 

,,O jedný. Do páty jsem venku.."

,,To až??" Vykulil oči.

,,Jo, nechodíme moc ven. Tak takhle kousek.." 

,,S ním azda nebudeš častěji než se mnou" koukl na mně a zasmál.

,, Vidíš mně s ním vůbec někdy?" Zeptala jsem se s úsměvem.

,,Chjo, právě v neděli.. jsem s tebou chtěl být."

,,Promiň" řekla jsem a najednou vi vzal hlavu, přitisl na hruď a pohladil vlásky. Vtisl mi na čelo pusu.

,,Ani mi psát nemůžeš?" Smutně se zeptal.

,,Ani ty si se mnou  nepíšeš, když jsi s holkou. Ale pak jsem celá tvoje" objala jsem ho.

,,Dvě romantiky za den. To není fér" zasmál se. Tedy jsem slyšela mírnej smích.

,,Já se těším na tebe..." zmáčkla jsem ho víc.

*

,,Uži jsi :3"

Před tím rande jsem byla moc nervózní.. jak mi řekl, ještě se moc neznáme, to proto. Nakonec vše dopadlo jak mělo... ale koutkem mysle jsem furt byla s Paťom.. 

Když jsem ale došla domů, zapla jsem si mobil. Správa.

,,Fakt jses změnila :)"

Po mně přešel mráz. Cože... já, já nechápu. Vrať se... potřebuju tě...
Najednou u mně někdo zazvonil. Podešla jsem ke dveřím a otevřela je.

,,Čau ségro moje" jahodové rty... slabej pohled... přibližoval se a najednou mně objal. Byl zjebanej nacucky... proč. Neomdlel, byl při vědomí ale nepustil mně. Já mlčela a zavřela dveře. Nepustila jsem ho, tisl si mně k sobě víc a víc. Smrděl kousek ale já měla taky chuť... koneckonců mě zval... achjo byla bych radši s ním.
,,Máš při sobě volno?" Zeptal se a kus se mu motal jazyk.
,,Jo jistě" usmála jsem se a rozzářili se mi oči,, rodiče už odešli dávno."
,,Tak ustel postel" zašeptal a on se dotackal do obejváku. Udělala jsem tak a on si zatím umyl tvář.
,,Máš ji hotovou" podešla jsem k němu. Vzal mi ruku a rozepl mi mikču.
,,Pojď" řekl a tahal mně sebou. ,,Lehni si ke mně."
,,Paťko, ráda bych ale nemůžem" řekla jsem smutně.
,,Spát vedle sebe můžem" uvelebili jsme se vedle sebe, ja v jeho náručí, on mi funěl do vlásků. Ten nejhezčí pocit vůbec....