just friends

les

Vše jednou končí a tak se skončil i ten náš menší trip. Rozloučili jsme se s holkami a klukama, vyměnili si kontakty, objali a každý šel svou cestou. Paťko mi celou cestu ruku nepustil, i když jsem spala, vždy jsem cítila ten hřejivý dotek. Mně tím pádem nevymyznul úsměv z tváře, i když jsem se oddavala hlubokým snům. Ty různe zážitky mně moc vyčerpali.
Když jsme dorazili domů, nastalo menší relaxační období. Odpočívali, chrápali do oběda, kdy kdo komu uvařil "snídani".
Po několika dnech jsem zas vletěla do pokoje, kde si na posteli koukal Simpsnových. Se zářícím úsměvem jsem si k němu dětsky přisedla a neřekla ani slovo jen se na něho usmívala. Odtrhl pohled od našeho LCD, kterí hrál na bíle stěně a lehl si nabok ke mně s hlavou upřenou ke mně.
,,No co lásko?" Sladce se zeptal a já se uchechtla sama pro sebe.
,,Balme si kufre" řekla jsem.
,,Zas?" Zvedl obočí a pak se zas uvolnil.
,,Jo, byla jsem nakoupit, zbalila si Jimma, Jacka i Morgena" mrkla jsem na něho a vyplazila jazyk.
,,Kam jdem teď?" Schmatl mi ruku a potáhl mně za hruď a pas k sobě.
,,Pojďme stanovat" řekla jsem když mně tulil pod sebou a něžně mi prstem procházel po bříšku.
,,Zní to zajímavě, ukradlas mi nápad" hrabal se mi ve vlasech a hleděl na mně zamilovaně.
,,Nee, kdepaak, byl to můj nápad" rejpala jsem do něho.
,,Neřekl bych" najednou mně polechtal a já se snažila utéct. Nenechal mně tahal ke mně a vřískala jsem z plnýho hrdla.
*
Sbalili jsme si pár věcí, přibalili stan, a mohli jsme jít daleko z města. Úpřimné mně nohy vůbec neboleli z těch výletů. Takový vztah nemá nikdo, nikdo nazažil to co my dva, nikdo se nám nemůže rovnat. Odjeli sme z východu na západ nedaleko hlavního města na ještě hezčí výhled neže jsme dosavaď videli. Nejdřív sme se ale vybrali po kraji po stáncích sme nakoupili blbůstky, pofotila jsem pár vzpomínek a pak jsme se vybrali na velký kopec nedaleko. Rozložili jsme si stan v lese, vybalili věci u táboráku a už se i setmělo. Vybrala jsem pepsi a limču, sedli jsme si u ohně a sledovali rozsvicení města. Seděla jsem v jeho loně a pomaloučce jsme odpijeli. Nešlo nám jen o zjebaní ale chtěli jsme si vychutnat tyhle chvíle. Hádky jakoby u nás neexistovali. Všechen stres jsme odburavali týmhle spůsoby. Jsme cestovatelé, jezdíme nahoru dolů, létáme v oblacích. Spolu.
Pevně mně svíral, i když nám udřelo, byli jsme dva blázni. Lechtali se blbli líbali...alkohol mi tehl po hrudi kterou mi po kapičkách zpusal. Ruce mi položil na bříško, kde nebylo tričko a pak mi zajel pod tričko a jemne mně hladil. Byl zamilovaný, cítil to co já. Smáli, blbli šantili jako malí děti. Koho bych chtěla víc než jeho? Je dokonalej, je jako anděl potřebuju ho a mně to dochází čím dál tím víc intenzivněji. Ruce do kalhotek, polibky na hrudi, mokrý vlhký rty.
Nezbedný jazýček a vášnivé vzdychy. Miluju dokonalost. Miluju Patrika.