,,Hej, otevřete!" Rozpoznala jsem Vero hlas jak bouchá na dveře. Zvedla jsem hlavu z polřtáře, Paťa jsem necítila při sobě. Kam šel? Téhdy jsem uslyšela i šum vody ve sprše. Jasně ranná sprška jak má být, ale Vero furt bouchala po třech. ,,Je snídaně. Honem."
Rychle jsem se odkryla a stoupla nahá na tu studenou zem, až po mně přešel mráz. Co jsme v Akrtidě? Schmatla jsem si pyžamo, šup tričko a utíkala jí otevřít.
Když jsem otevřela, hezky se usmála a vešla do pokoje.
,,Dobré ránko se říká né?" Vyplazila jazyk.
,,Uhm, dobré ránko" přikývla jsem drobně hlavou.
,,Je ve sprše co? Využíva luxus, mají tady dobrou vodu, mám taky lesklejší vlasy" sedla jsi na postel a já si připravila ručník a zubní pastu s kartáčkem.
,,Jo já taky byla včera, půjdu za Paťom jen jak ho znám on tam je někdy i třičtvrt hodinu" foukla jsem sklamaně a pak jsem se kousek zasmála.
,,Takže ty to znáš cooo" začala šťouchat.
,,No.. jo, byl se mnou a s rodinou" zahovárala jsem ale tohle jsem už zatajit neuměla.
,,Říkej si co chceš, vím, že to u vás není jen u polibků" mrkla a já zrudla. Koukla jsem směrem k oknu, věděla jsem, že lhát jí nebudu... chtěla jsem něco říct, ale jsem si ani nevšimla, že voda se zastavila a najednou vyšel z koupelny.
,,Krásné ráno vespolek" ručník měl kolem pasu a utíral si mokrou hlavu.
,,Čau ty hezoune, dokud se připravíš, budeme moct jít už rovnou na večeři" prohodila Vero.
,,O krásu je potřeba dbát."
,,Neříkam, že né, ale ser na to. Obleč se a Leo ty už jdi, umírám hlady."
,,Na mně pindáte, že furt chci jíst jak nějaká těhotná a přitom samy chcete jíst." Koukla jsem na ně.
,,Jíííídlo, né sladkost ty křeček můj" zasmál se Paťo a rozčechral mi vlasy.
,,Co to..?"
,,Jdi už, neslyšíš můj žaludek?" Chytla si břicho Vero a já rychle umyla zoubky.
*
Po těhle konverzacích jsme rychle sešly po schodech do jídelny a sedli jsi na svá místa. Tedy potom co jsme si nabraly jídlo, švédske stoly já brala z míchaných vajíček a vzala jsem si ještě dva chleby. Před jídlem učitelé cinkli na skleničku a prohodili pár slov do davu, denní plán, menu. Úča seděla někde za oddělenou zdí s ostaním učitelským sborem. Každopádně jsme na ni neviděly ani my ani Paťoví kámoši.
,,Tak co jste dělaly v noci?" Všechny oči na mně. Jasně, mohla jsem to čekat, co jsem za blbce.
,,No.. nic, co by mělo. Dali jsme si cígo a šli spát" odpila jsem si z džusu a skoro mi zaběhlo.
,,Spát jakože spát, nebo spolu?" Odkousla si Patriša z chleba.
,,Každý na svý postely, nechodíme spolu bylo by to divný" pokroutila jsem hlavou ,,Joj holky" odsunula jsem se židlý ,,Co mi pokládáte takový nonsens. Je brácha, né můj sexuální partner" řekla jsem už fakt z nepříjemnosti a téhdy se na mně koukly kluci od Paťa a Paťo taky. On to slyšel, doprdele. Sakra. Co teď.
Po chvíly se každý se oddal své snídani, naštěstí. Ale Paťo na mně stejně koukal furt a pak se otočil. Aby to přecejen nevypadalo divně. Holky už mlčely, no hezky se začal den... pak Vero nahodila srandovní tému. Ale já se neuměla odreagovat, styděla jsem se dost.
*
,,Úča jde s námi na prohlídku města" oznámil mi Paťo, když jsem ležela v pokoji sama. Byla jsem nějak vyčerpaná. Ale tohle mně probudilo.
,,C-cože?"
,,Jo, jdem já, ty, Vero a ona. Že prý nás pozývá na kafe."
,,Nějak se moc zbližuje ne?"
,,Dej jí šanci, kafe zadarmo" zasmál se a sedl si ke mně.
,,Šance dostala, já proti ní nemám nic" mrkla jsem na něho.
,,Zachvíli by měla dojít a Vero byla u baru."
,,Jdu za ní" zvolala jsem.
,,Proč?"
,,Má depky, nemůžu jí tak nechat, sejdeme se dolů před vchodem" seskočila jsem z postele a rychle mu dala pusu na čelo.
,,A co jí mám říct" slyšela jsem ho zatím co jsem si vzala svou bundu.
,,Že jsme si odskočili, to postačí" zavřela jsem dveře a utíkala za Vero. Tohle už nevypadalo ružově. Vero a alkohol? Ne to ne.
Dorazila jsem do baru a ona seděla na gaučích a hlavu měla položenou na rukách na stole. Jsem ji spoznala, seděla uplně vzadu.
,,Vero?" Podešla jsem k ní. Neozvala se, asi spala, byla cítit po alkoholu, kolem sebe měla tři velké sklenice a malinký skleničky. Sedla jsem k ní a chytla ji rameno. Ani se nehnula, proč ji Paťo nezastavil? Vždyť sám ví, že Vero má silné chvíle. A teď...
,,Vero, vstávej" mohla jsem říkat, dotýkat se když ona líta někde. Když jí načapou, bude mít pojeby. Kousek jsem s ní potřásla a otevřela kousek oči.
,,Hele, zavedu tě ke mně, nemůžeš tohle dělat" nevnímala. V extázi, se nedivím po tolik dávkách.
,,Tvoje kamarádka to dnes pořádně přehnala" řekla mi barmanka anglicky. Jsem se ji zeptala, kolik tady už je a co dělala. Odpověděla mi, že při druhé dávce brečela. To je jí podobní. Musím zavolat Paťovi, ať s účou jde sám a až se vyklidí lidi, tak jí vemu za ramena. Paťo si užije kousek romantiku, co s tím nadělám, teď se musím postarat o Vero... achjo holka. Neboj, se postarám o vše, pomyslela jsem si. Ta holka sice starší byla, ale měla jsem ji ráda. Hodně moc, jako ségra velká musím ji chránit. Zavolala jsem Paťovi, ať jdou. Koktavě souhlasil, proč? Nezajíma mně to. Dostat se odtud. Vzala jsem Vero za ramena, a ona kus otevřela oči.
,,Vemu tě ke" zas usnula.
Tahala jsem ji sebou a přes dveře jsem viděla Paťa a ji... hezky se vyoblíkla, ona věděla, že nepříjdu. Chudák Vero, určo chtěla jít jen o tom nevěděla...
YOU ARE READING
just friends
عاطفيةVítám vás u povídky, která doprovází naše přátelství... a tak se ptám: dokáží hádky rozdělit i skutečně silné přátelství?