just friends

jsme tu pro sebe

,,Help." Sikla.

,,Proboha Vero, pojď rychle dovnitř" došla jsem k ní, vzala za ramena a odvedla do obejváku. Posadila jsem ji na gauč a rychle pádila po peroxid a ostatních mastičkách. Byla jsem vyděšená, snad mi řekne co se děje,ještě furt tam brečí. Náhlým se. Rychle jsem si k ní sedla, pěsti si zatnula v silnou pěst mezi stehny a já ji opatrně odhrnula zmoknuté vlasy. Byli mokré, ale venku nepršelo, naposledy asi před šesti hodinami. Opatrně jsem vylila kousek léku na vatu a pomalu ji začala utírat čelo. Pod zaschnutou krvou jsem ji uviděla velkou dlouhou ránu. Zhrozila jsem se a Vero na mně leknutě koukla. Mlčela jsem, ozve se když se kousek sklidní. Muselo jí to štípat a to řádně, rána byla hluboká. Koukala se na mně psími oči a to dnes byla tak šťastná.

,,Napadli mně" šeptla v tichu a já se zarazila.

,,Cože?" Chytla jsem jí rameno a ona přikývla a skousnutím rtů hltla slzy.

,,Šla jsem ke kámošce, vystoupila jsem z busu a nedaleko nádraží. Šla jsem po ztezce a přišli nějací kluci v kapucích a nožem mi řízly do čela. Myslela jsem si, že se mně budou snažit znásilnit ale jen mně odchytly, udělaly rány a utekly, Leo..." znova začala brečet. Přivinula jsem si ji na hruď a pomalu začala utěšovat.

,,Tobě se furt něco takového stane. Chodíš povenku ve tmě. No, neplač, tu ti už nikdo neublíží" už i mně bylo do breku. Na můj župan tekla krev, neustavalo to krvácet tak jsem ji přidržela vatový tampónek. Ti kluci, proč jí to udělali... proč jí to si nemohli vybrat nějakou štětku? Vždyť Vero nikomu neubližuje, právěže naopak. Pomáhala. Došla jsem ji obvázat ránu.

,,Přinesu ti teplej polřtářek a deku přespíš tady. Jen zavolej domů" dala jsem ji vlastní mobil, ale odmítla. Měla svůj. Já ji zatím připravila čaj a dala jsem ji tam prášek na sklidnění. Když jsem chystala ji věci, slyšela jsem, že volala i Paťovi. Pak zložila a když jsem k ní došla, ona už spala. Jsem k ní přiložila polřtářek a zakryla dekou.

V tom někdo zaklepal na dveře a já otevřela. Stál přede mnou udychčenej bráška.

,,Vero?" Zeptal se.

,,Spí" ukázala jsem prstem.

,,Můžu?"

,,Jistěže" pustila jsem ho dovnitř. Náhlil jse k ní a klekl.

,,Nezvracela?" Koukl na mně. Pokroutila jsem hlavou.

,,Bude v pořádku, jen musíme zjistit kdo to byly a co chtěly" řekla jsem.

,,Jsi tady odjakživa, určitě znáš tuhke stoku tady."

,,Jo znám, ale takovaj případ je tu prvně. A najdnou na Vero?"

,,Ty furt všechno zjistíš, skus i tohle" mrkl na mně.

*

Paťo usnul na druhém konci kauče a taky jsem mu přinesla deku. Já usnula v kuchyni na stole.

Na další den jsme zas vynechali školu. U nás to je už zvyk. Postarali jsme se o Vero aby byla už byla v pořádku, Paťo mi pomohl uvařit oběd, Vero zatím spala. Byla moc vyčerpaná. Jsme se s bráškou nedivili vždyť po takovém šoku kdo by nebyl.

Jak jsem smažila sýr, Paťo se ke mně zezadu přiblížil a chytil kolem pasu. Vlepil mi pusu na krk a po mně přešli nervy. Štěklení.

,,Opatrně," šeptla jsem.

,,Nebój" šeptl mi do ouška a rukou mi vzal bradu aby mi uměl dát pusu. Sladká pusa jako každej jeho dotek. Už mi rukou jezdil po bříšku a já musela odložit panvici neže se popálím. Otočila jsem se k němu a začala líbat co to jen dalo, zrychlený tlukot srdce, vášeň... naše hry.

,,Já to věděla" ozval se hlas ve dveřích. Vero. Rychle jsem se od něho odtáhla. ,,Co děláš, já tušila, že vy dva spolu něco máte. Se nemusíte skrývat."

,,J-já" ozval se Paťo.

,,My spolu nic nemáme." Skočila jsem mu do řeči.

,,Jakto? Tady jste se líbali. Viděla jsem sama!" Zasmála se.

,,No.." neuměla jsem co říct.

,,Nebojte vždyť já vás neprozradím. Co se bojíte?" Zvedla obočí. ,,Jste kámoši s výhodama ne?"

,,J-jo" koukla jsem na Paťa a přikývl hlavou.

,,Mně neoblbnete. No, jak daleko jste zašli?" Podešla k nám a napustila si vodu do sklenice. Odpila si a sledovala nás co řekneme.

,,Líbání a doteky" řekl Paťo.

,,Jen? Na vaším místě využiju každou volnou sekundu" zasmála se. ,,Jen doufám, že vám tu neruším."

,,Nee" koukla jsem na ni. ,,Děláme jídlo." Téhdy jsme na sebe koukli všichni tři a pořádně se zasmály. Pomohla už ji hlava nebolela. Naobědvali jsme se a pak ji odprevadili domů. Bydlela daleko ale aspoň menší trip.

,,Vero je spolehlivá osoba ani nevím, proč jsme jí to neřekli." Řekl mi Paťo když jsme šli k němu. Už mně unavovalo být jen u mně, a taky měl volnej byt. Možná si skouknem nějaký film.

Tak aha...asi nic. Vyšli jsme výtahem a jsme začali... pusa dvě a pak naslepo trefit do jeho dveří... otevřít ach. :3