just friends

flirty O.O

Večer skončil jen sledováním filmů. Ve skutečnosti mně zmohla únava, zatím co jsem mu ležela na klíni a rukou jsem se natahovala pro další popcorn. Cítila jsem se v bezpeèí...

Časem si Paťo našel holku. Že bolest? Né, já mu to přála. Ale stejně jsem byla pod jeho ochranními křídly, vlastně se nemám proč bát. Brášku jsem nestratila.

Když vám řeknu pravdu, měl holku, ale když byl dobitej, utíkal ke mně, abych mu ošetřila rány já. Řekl mi, že jsem jeho opora. Taková opora, jako on byl pro mně. V dobrých i zlých časech.

Měli jsme víc času nějak řešit úču. Paťa ta učka fascinovala doslova. Strávili spolu hodně přestávek, s Vero. Já trávila čas s kámoši, kámoškami zatímco oni dva byli v kabinetu. Měla jsem z nich radost, že byli šťastní..

,,Takže znovu zadaný," Zeptala se Patriša, když se mnou šla ze školy. Šli jsme přes park.

,,Jo" usmála jsem se.

,,Ty máš radost?" Zeptala se znovu.

,,Jo" ukázala jsem zoubky mírnì.

,,Jakto?"

,,Jsem ráda, že je šťastnej. Já jsem smířená se vším. Znáš mně přece ne? Kousek depčím... pak jsem v pohodě a dělám radost ostatním. Hlavní je, aby byl můj kamarád. Nehádáme se, poslední křiky už odzněly.." vysvětlovala jsem.

,,Právě, že ty hádky jste vy. Ne? Tím si dokazujete jak.."

,,..pšt" utišila jsem ji. ,,Možná" pousmála jsem jí znovu a napravila jsi rameno batohu. ,,Ale taky nám ty hádky ubližují. A já vím, proè jsme se furt hádaly, ale taky nechápu. Víš, přesto jsme silní... nebo.. jistě, že jsme." Pozitivnost. Vítr mně vane směrem a já se podvolím... už ztěžka chápu, proč jsou lidé nešťastní. Třeba se smířit s tím co máš a budeš šťastný. To je přemýšlení, správná cesta. Jedinej spůsob, jak mít úsměv na tváři. To je koloběh života. Časem vpustit nìkoho a tak dále.. sklamání, bolest, radost, štěstí.. no není ten svět nádherný?

Došla jsem domů a složila si věci. Chci někam jít.. na nějakej výlet. Zavolala jsem Verči a společně jsme odešli do lesa na menší opekačku. Sbalila jsem par piv, slaninu, colu chléb... a věci k tomu. Když jsem úpřimná, já byla tá, která vymýšlela, kam se pude. Verča nikdy neprotestovala. Furt se něco podniklo. Výlet jsme si užili, s Paťom jsem se nějak.. méně vídala. Zaco jsem to uměla pochopit. Víc jsem pila, ale jen do nálady, u mně neplatí ty věci, že na depku. Prostě jsem žila z cizího štěstí.. zas si tu vylívám srdce a máte dost. Chápu. Přestanu.

Další dny byli takový monotónní. Škola, domov, sprcha, spát. Sama, nebo občas došla Terka přespát. Holky mně dokonce někdy litovali, že jsem tam doma furt sama. Jako byla to sranda bydlet skoro sama, ale někdy mezi těmi stěnami bylo moc špatně. Došla jsem do školy a celej den jsme se prosmály. O velké přestávce jsem zašla za Paťom do třídy.

,,Hele, Džejdžeji" oslovila jsem jeho spolužáka, který stál ve dveřích. ,,Je tady Paťo?" Usmála jsem se.

,,Proč zháníš jeho, pojeď radši se mnou někam" zasmál se s kámošem Filipem.

,,Debile, nezvu ho na rande se vzpamatuj a s tebou nikam nejdu" nakoukla jsem do třídy. Bavil se tam s holkami a s Vero vzadu. Pohoda. Jsem ukázala zda nejde na chodbu a všiml si mnì, pokývl jim a došel.

,,Fakt bys mohla ven, já to myslím vážne" buzeroval.

,,Hele, ještě jedno slovo.. ahoj Paťo" usmála jsem se na něho.

,,Co od ní chcete?" Zeptal se jich drze. Hned mně chránil.

,,Ne, že co my... ale co ona od tebe kámo. Já o ní slyšel věci" zasmál se Filip a my dva jsme na něho koukali.

,,Zmiz" sikl Paťo a ti dva se přemístili jinde. ,,Nevšímej si jich. Svrbi je tam dole" mrkl na mně a došla Vero.

,,Nevšímám, jsou to debili. Mít jich v třídě, se rovno oběsím." Řekla jsem nezaujatě.

,,Čtyři roky spolu a pak čau" zasmála se s Vero.

,,Jdete na chodbu?" Rozzářili se mi oči.

,,Jistě, mám novinky" řekl Paťo a Vero se usmála. No jsem zvědavá. Sedli jsme si do křesel, teď už oddeleně, vedle sebe. A začal příběh. ,,Přišel jsem za účou jak mně furt volá do kabinetu, vždyť víš ne?" Koukl na mně a já zchuti poslouchala s Vero, která se usmívala. ,,Tak jsem tam stál a sledoval jak kopčí nějaké papíry a najednou došel učitel a začali kecat německy. Já netušil, že ona umí tím jazykem, byl jsem šokován. Došel prostě a začali flirty. A mooc divny pohyby davala no já měl dost. Pak došla Vero a ona ji začala před učitelem objímat. Tos tam musela být. Bylo to divný jak nic vole" zvedl obočí.

,,Mně tam chválila před ním a já byla v šoku" smála se Vero a najednou se za ní objevila úča. Sakra.

,,Do kabinetu."