just friends

pondělí

,,Je to jednoduchy příběh, přece není snadné ho vyprávět.."

Jak říkám, pondělí začalo. Novej týden, znovu ta mučírna. Ti jistí lidé, učitelé, u-či-te-lka, spolužáci tedy obsáhnu i spolužačky. Nic novýho v celku, život plynul dál. Ale když jsem na ní koukala, vždy mně oblapil ten děsný pocit, co to udělala. Že políbila žaka, ke všemu to byl můj nejlepší kamarád... jó, chápu co trápilo Paťa, když se stalo to co se stalo onu noc na pařbě. Netrápilo mně to hodně, Paťovi jsem to za vinu nedávala. Davala jsem to za vinu alkoholu. Ta věc uměla i ze mně udělat zvíře. Ve všech směrech jakobych se probouzela. Já přestala pít. Přestala jsem oblbovat mysl. Nemám to zapotřebí. Nejsem ten typ prostě. Radši se myslí odreagovat, využít hezkých chvil s kamarády a jít domů pak zas ven. Udělat prostě něco, užít si den. Carpediem.

Celej den šel v duchu učky, Vero a Paťa. Často si je volala do kabinetu, že prý pokecat, no když je tam Vero snad se nic nestane. Prý si mně úča oblíbila, ehm jasně. Hlavně, že mně nikam nezvala.

*

,,Na, posílá ti to" dala mi Vero do ruky horalku.

,,Co to?" Divila jsem se.

,,Co tak koukáš?" Rejpl do mně Paťo. ,,Ví, že ráda žereš." Zasmáli se.

,,Magore" rýsoval se mi na obličeji úsměv.

,,V Paříži jsi se reprezentovala s těma chipsama a sladkostma a cojávím čím. Se divím, žes nepřibrala" zvedl obočí.

,,Závidíš?" Zvedla jsem kousek tričko, že mi kus bylo vidět bříško. Vyplazila jsem jazyk.

,,Ne, jsem hezčí od tebe. Ty máš závidět" zasmál se a Vero jem koukala.

,,Nechci vypadat jak chlap" protočila jsem očima.

,,Jsem si myslel, že se ti už daří" vykulil oči.

,,HEle tos přepískl" bouchla jsem ho po rameni a on sikl.

,,Tohle se dělá bráchovi?" Mnul si ruku.

,,Jak brácha na ségru, tak ségra na bráchu." Mrkla jsem a po menším richu jsem se zasmála. On taky a vero na nás koukala nechápavě.

,,Pojďte na hodinu, budeme mít zjeb" řekla.

,,Vero se bojí" zašeptal mi donucha Paťo.

,,Proč?" Koukla jsem na něho.

,,Další hodinu má s ní. A není moc v náladě." Mrkl na mně, zatímco Vero šla napřed. Určo to slyšela.

,,Chápu" přikývla jsem.

*

Po hodině mi povyprávěli vše co se dělo. Že úča vycejtila Vero zlou náladu a snažila se jí povzbudit úsměvy, dotyky... a já byla za ní ráda. Úče se to podařilo. Tá nálada ji dokonce vydržela po celý den. Mně stačilo že tak se k sobě chovali.

*

O další přestávce jsem se potkala s mím kámošem Martinem, zatímco jsem tam byla s kámoškami před třídou. Sedli jsme si na gauče a kecali o hloupostech. Prošla kolem úča a začala z ničeho nic se mnou žertovat. Vždy tak vážná a najednou úsměv, zoubky srandičky... mně to zvedlo dokoncee i náladu, sice sama nevím proč. Hezký to bylo. Martin to bral za zlej žert, neměl ji moc v lásce, ale mně se to líbilo, protože já s účou zážitky moc neměla.

*

Po škole jsem došla domů po těch všech věcech unavená, napustila jsem si vanu a lahla do pěnové vody. Šla jsem domů pěšky přes město, sluchátka v uších. Mám nějak hezký pocit. Slunce svíti ale chlad mi líbá tvář. Oblíbené moje období. Krása a bolest v jednom, co za poetizmy mně napadají....

Doma jsem si lehla pak kousek do postele a usnula, mělobto výhodu, že bydlím sama. Nejlepší.

Kolem osmé u mně někdo zazvonil. Já vstala nechtěně a otevřela ospalé oči.

,,Prosim?" Zeptala jsem se a přede mnou se objevil Paťo s pivami a nějakým DvDčkem.

,,Připrav popcorn, jdem si skouknout film" usmál se a ukázal zoubky. Chybí mi to... konečně doma. :3