ᴍᴜ̊ᴊ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ s ᴘᴏʙᴇʀᴛʏ

5. Počítám do tří

Půl hodiny před osmou jsem se  rozloučila s holkama na pokoji a vydala se po schodech dolů do společenské místnosti. Několik lidí ještě dopisovalo úkoly, někteří se zahřívali u krbu, nebo si povídali s přáteli. Rozhlédla jsem se po místnosti a pod schody na mě čekal Sirius.

,,Ahoj." pozdravila jsem ho.

,,No čau." řekl a prohrábl si vlasy, aby udělal dojem na tři holky v rohu místnosti. Já jsem nad tím jen zakoulela očima.

Došli jsme ke vstupu do společenské místnosti. ,,Dáma má jít první" řekl Sirius a gestem mi naznačil, abych otvorem prolezla já.

,,Já vím. Tak jdi." řekla jsem a vyrazila ho z otvoru. Rázem jsme se oba dva ocitli na chodbě. Vydali jsme se k učebně lektvarů. Světlo na hradě bylo jen díky zapáleným svícnům na chodbách. Každý náš krok se v ozvěně odrážel. Moc lidí jsme nepotkali, vlastně jen knihomoly, které vyhodila knihovnice z knihovny.

,,A na jak dlouho to vidíš s tou černovlasou holkou?" zeptala jsem se ho zvědavě.

,,Proč se ptáš?" zeptal se prozměnu on.

,,Abych mohla s holkama uzavřít další sázku." odpověděla jsem mu.

,,Sázku?" nechápal a zmateně se na mě podíval.

,,To neřeš." mávla jsem nad tím rukou.

,,S tou černovlasou nic nebude." řekl a ztišil hlas. ,,Chce mi dohodit svou kamarádku." řekl tak, že ho skoro nebylo slyšet.

,,A to ti nevadí, ne? Kdo to je?" zeptala jsem se ho taky šeptem. Najednou mě zatáhl za roh chodby a hlas ztišil úplně na minimum.

,,Fiona Jackinsová, Zmijozel, sedmý ročník jako my. Znáš?" zeptal se a díval se mi do očí.

,,Myslíš tu, co vypadá jako kluk? A jak šišlá?" zeptala jsem se ho já a snažila se zadržet smích.

,,Jo." řekl a podíval se do země.

,,Párkrát jsem se s ní bavila a byla fajn, sice jí táhlo z pusy, ale jinak byla fajn." řekla jsem a Sirius se na mě podíval, jako bych snad chtěla naznačit, že se k němu hodí.

Šli jsme dál. Sirius mi vyprávěl něco o famfrpálu a já jsem ho vlastně nevnímala. Najednou však zastavil, zděšeně se podíval před sebe a pak mě zase zatáhla někam za roh.

,,Co děláš?!" vyjekla jsem na něj.

,,Hej, v klidu. Vidíš tam ty Mrzimorský." řekl a ukázal prstem na partu holek, která se pomalu blížila.

,,Jo. A co má být?" zeptala jsem se.

,,Ta třetí z leva... blondýna." ukázal prstem na jednu z nich. ,,Prostě jsem se s ní bezdůvodně rozešel...to se nedá říct, já s ní vlastně ani nebyl...ale ona mě chce zpátky, takže pokaždý když mě vidí, tak mě nějak nabaluje. Chci se jí zbavit jednou pro vždy." řekl.

,,Mám ji zabít!" vyjekla jsem.

,,Ne! Jen hraj, že se mnou chodíš." vysvětlil a usmál se na mě.

,,K čemu ti to bude?!" zeptala jsem se já. Vážně nechci hrát jeho holku.

,,Když uvidí, že někoho mám, tak se přestane snažit." mrkl na mě. Pak spojil naše ruce a oba jsme pokračovali chodbou směrem k nim.

Byl to zvláštní pocit. Držet se za ruce s někým koho bych nikdy dobrovolně za ruku nechytla. Neberte to tak, že se ho štítím, to ne, jen díky jeho pověsti s ním nechci mít nic společného. Dokonce se s ním ani neobjímám, kdežto s ostatními ano. Jo, jednou jsem se s ním přece jen objala. Bylo to v druhém ročníku, když Nebelvír vyhrál školní pohár. Myslím si ale, že Sirius si to už nepamatuje. V ten den se totiž každý objímal s každým.

Když od nás parta Mrzimorských studentek byla jen pár metrů, stiskl mou ruku silněji. Na okamžik jsem se na něj podívala a vypadalo to, že to myslí úplně vážně. Napodobila jsem ho a jeho ruku stiskla taky pevněji. Spíš než zamilovaný pár jsme museli vypadat jako sourozenci, kteří se bojí jít sami do sklepa pro brambory.

,,Představ si, že se mnou fakt chodíš." poradil mi šeptem.

,,Strašná představa." zapištěla jsem šeptem.

Parta Mrzimorských studentek kolem nás prošla. Vlastně si nás ani jedna z nich nevšimla, prostě kolem nás prošli.

Chvíli před osmou jsme došli k učebně lektvarů. Před dveřmi na nás čekal školník Filch a svou kočku s červenýma očima držel v ruce.

,,Víte, co máte za úkol?" zeptal se nás zákeřným hlasem a vypelichanou kočku pohladil.

,,Jasně, motáku." řekl potichu Sirius.

,,Říkal jste něco pane Blacku." zeptal se ho Filch a upřeně se na něj díval.

,,Ne vůbec nic." odpověděl mu sebejistě Sirius a usmál se na něj.

Náš školní trest začal umýváním kotlíku, nádob a všemožného náčiní. Pak jsme umyté věci dávali na jejich místa. Jedna ze skleněných skleniček mi omylem spadla, naštěstí jí ale Sirius stihl chytit těsně nad zemí.

Musím říct, že jsem si se Siriusem nikdy nepopovídala tak dobře, jako dnes. Uvědomila jsem si, že se na něj musím dívat i z té lepší stránky. Řekla bych, že se od dnešního dne můžeme považovat za vycházející spolužáky...do té doby než to Sirius nezkazí nějakou hloupostí.

Učebna se leskla víc než měla, Filch nám ji schválil a poslal nás spát.

,,Nakonec to tak strašný nebylo." řekla jsem když jsme byli na cestě do naší společenky.

,,To protože jsem tam byl já." řekl nejvíc egoisticky a usmál se na mě zářivým úsměvem.

,,A víš, že možná jo?" zasmála jsem se. ,,Přišla jsem na to, že zase tak velký idiot nejsi a dá se s tebou normálně bavit." řekla jsem mu upřímně a trochu se bála jeho reakce.

,,Víš, ty jsi vlastně taky fajn. Ale budu tě muset zklamat." řekl a mně se zastavilo srdce. Prosím, že to Removi neřekl... ,,No, já s žádnou z těch Mrzimorských nechodil. Vlastně jsem si chtěl jen ověřit, jestli by jsi to pro mě udělala." zasmál se. Zastavila jsem a začala jsem si to všechno uvědomovat. Takže on si ze mě prostě vystřelil.

,,Co je? Proč nejdeš?" zeptal se ještě se smíchem. Byl asi dva metry přede mnou když si to uvědomil.

,,Počítám do tří a ty můžeš mezitím zdrhnout. Pak tě zabiju!" zařvala jsem na něj.

,,Co?!" divil se.

,,Jedna!" zaječela jsem, ale on si z toho nic nedělal. ,,Dva!" pokračovala jsem v počítání a to už mu z tváře zmizel úsměv. ,,A tři!" zařvala jsem a rozeběhla se za ním s hůlkou v ruce.