ᴍᴜ̊ᴊ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ s ᴘᴏʙᴇʀᴛʏ

6. Na nervy je nejlepší čokoláda

Na stromech už listí začalo pomalu opadávat a venku vlál studený vítr. Vládl podzim. Někteří studenti už začali nosit šály v barvách jejich koleje. V proudu začaly být i famfrpálové tréninky a sem tam jsem se šla s holkama podívat na jeden z nich. Bylo vtipné vidět jak James buzeruje všechny ty hráče, kteří nechtějí spolupracovat. Já a Candy jsme vždycky chytaly záchvaty smíchu a Lily nás vždycky otravavovala s tím, ať přestaneme, protože ,,Za prvé na tom není nic k smíchu. A za druhé se učím, takže pssst." někdy bych ji praštila, ale neudělám to.

,,Půjdeme se dneska podívat na trénink?" zeptala se Candy na obědě.

,,Zase? Chodíme tam pořád Candy, co se ti tam tak líbí?" zeptala se jí Lily.

,,Chtěla bych vám představit svého...kluka." vypískla.

,,Tak a už víme ten důvod Lily." žďuchla jsem do ní a zrzka se zasmála. ,,Kdo to je?" zeptala jsem se.

,,Tak to vám neřeknu, budete prostě muset jít se mnou." řekla Candy a usmívala se.

,,Fajn." souhlasila Lily a s úsměvem zakoulela očima.

Po obědě jsme se odebraly do společenské místnosti. Prošly jsme přes otvor a první jsem si v místnosti všimla Remuse, Siriuse a Petera sedících u krbu.

,,Kde máte Jamese?" zeptala jsem se a sedla si k nim.

,,Má trénink." řekl Remus.

,,Už? Vždyť má být až za hodinu." zděsila se Candy.

,,To víš, James chce ten Zmijozel za dva měsíce vážně porazit." vysvětlil jí Sirius.

,,Lily! Vrať se! Jdeme už teď!" křikla Candy na Lily, která byla už v polovině schodů směrem k dívčím ložnicím.

,,Půjdu s vámi." oznámil Sirius a vstal z křesla.

Za chvíli jsme všichni čtyři byli na školních pozemcích a šli jsme směrem k famfrpálovému hřišti. Už z dálky bylo slyšet jak tam James křičí. A když jsme došli až k hřišti a vylezli na tribuny začalo pršet. Na hlavu jsme si tedy nějak divně dali hábit a museli jsme vypadat vážně k popukání.

,,Tam je! Tam je!" křičela Candy a mávala na svého kluka.

,,Počkej to je Max? Ty chodíš s Maxem!?" zeptala se Lily. Candy jen přikývla. Max je totiž kluk který se Candy líbil už od prvního ročníku, ale nijak to s ním neřešila, jen se jí líbil. A teď po několika letech jsou spolu. Mám z Candy radost.

,,Tak to gratuluju." zaradovala jsem se. Candy se jen usmívala jako dítě, které pod stromečkem najde vytouženou hračku.

,,A jak jsi na tom ty s Remem?" zašeptal mi někdo do ucha. Když jsme se otočila, vzpomněla jsem si, že vedle mě sedí Sirius a to on mě chce touhle větou naštvat.

,,Žádný Remus není Siriusi." řekla jsem mu šeptem.

,,Ale je." řekl on a ukázal na postavu, která se k nám blížila. ,,A nese nám deštníky." dodal a měl pravdu. Pomalu se k nám blížil Remus, který v náručí nesl několik skládacích deštníků. Za ním kráčela ještě nějaká dívka s dlouhými blonďatými vlasy. Z dálky jsem jí nepoznala, ale když se přiblížila bylo mi jasné, že to je Christie.

,,Tý jo! S Remusem se povídá celkem fajn." řekla když si sedla mezi mě a Lily. Remus nám postupně všem rozdal deštníky a Sirius mu jako naschvál uvolnil místo vedle mě a ještě se na mě tetelil jako idiot.

,,Vy jste se na mě se Siriusem domluvili, nebo co?!" pošeptala jsem Christie do ucha.

,,Ne? Proč? Vždyť víš, že se s ním nebavím." pošeptala mi.

,,To je jedno. A o čem jste si s Remusem cestou povídali?" zeptala jsem se jí opět šeptem.

,,O jednorožcích." řekla a zahleděla se před sebe.

,,Co? Jednorožci? To nedává smysl." řekla jsem jí a čekala na vysvětlení.

,,Ale dává. Chtěla jsem jít do knihovny, jenže v tom jsem ho potkala jak nese hromadu deštníků. No a prostě mi to nedalo a tak jsem se ho zeptala co s tolika deštníky bude dělat. No a on mi řekl, že je nese vám a tak jsem šla s ním. A abychom vedle sebe nešli jako dva idioti, tak jsme nějak vytáhla téma jednorožci. To je všechno." vysvětlila mi a už mi to divné nepřišlo. Taková je prostě Christie Whiteová. ,,A náhodou se k sobě hodíte. Měli byste spolu hezký děti." dodala.

,,Hele přestaň!" vyjekla jsem na ni už normálním hlasem. Christie se však jen smála.

,,Na nervy a všechno možný je nejlepší čokoláda." ozval se Remus vedle mě a nabízel mi čokoládu. Proužek jsem si ulomila, poděkovala a pomalu jsem čokoládu vychutnávala, jenže v tom jsem si všimla Siriuse, který na mě kmitá obočím a prsty naznačuje srdíčka.

,,Remusi dej sem tu čokoládu." řekla jsem a vytrhla mu ji z ruky dřív, než mi ji stačil podat. Ulomila jsem si další proužek. ,,To je za tvého pitomého kamaráda." objasnila jsem mu a s plnou pusou čokolády ještě poděkovala.

Po chvíli přestalo pršet, Christie mi přestala vnucovat, jak moc hezký děti bych s Remusem měla a Sirius na mě přestal dělat všemožné obličeje. Všechno vypadalo skvěle jenže pak se ozvala rána a všichni se podívali směrem k obručím na míče. Nebo spíš pod ně, protože dole ležel náš nebelvírský chytač rozpláclý jako palačinka.

,,Merline!" vyjekla Lily a okamžitě běžela k němu.

,,To koště bude v pohodě." rozhlašoval Sirius a běžel za Lily.

,,To bude nejmíň zlomená ruka a obě nohy. Možná mu tu ruku budou muset uříznout a dají mu nějaký implantát." strašila Christie když jsme vstali úplně všichni a svižným krokem šli za Jamesem.

,,To zas ne." nesouhlasil Remus s její teorií.

Když jsme k němu došli stihl si James normálně sednout.

,,Co tě bolí Jamesi?" zeptala se ho Lily.

,,Zápěstí." řekl.

,,Řekla bych, že je jen naražené, ale stejně by měl jít na ošetřovnu." prohlásila Lily, když si jeho zápěstí prohlížela.

,,Dvanácteráku, koště je v pohodě, myslím, že se mu nic nestalo. Vždyť si spadl jen z pěti metrů, není se čemu divit." oznámil Sirius, který v ruce držel Jamesovo koště.

Všichni se na něj otočili jako na největšího idiota a poslali ho někam. Jasně že neodešel, Sirius tyhle sprosté příkazy nikdy neposlouchá.
Ale přece jen bylo dobře že neodešel, aspoň mohl odnést Jamesovi koště k nim do pokoje. Vypadá to totiž, že tréninky teď chvíli nebudou.