ᴍᴜ̊ᴊ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ s ᴘᴏʙᴇʀᴛʏ

28. S pravdou ven

Seděla jsem na studeném ledě a těkala pohledem z jednoho na druhého. Přišlo mi to jako celou věčnost než se Remus odhodlal, sám do sebe stiskl mou dlaň a já si stoupla.

,,Děkuji." poděkovala jsem mu a instinktivně jsem si stoupla vedle něj. Remus mi jako odpověď pokýval hlavou.

,,Nesahej na ni," vyjel na něj Lucas a k tomu ho probodával pohledem.

,,C-co?" nechápal Remus a zmateně se na něj díval.

,,Nesahej na Carol." řekl Lucas a pak si mě přitáhl k sobě.

,,Ty mi nebudeš říkat, co můžu a co ne." řekl poměrně klidně Remus a překřížil si ruce na prsou.

,,Na mou holku prostě sahat nebudeš!" řekl Lucas rozhořčeně.

,,Carol není tvoje holka!"

,,Jsi si tím jistý?" zeptal se Lucas a pohrdlivě se zasmál.

,,Ano." řekl zcela upřímně Remus a probodával ho chladným pohledem.

,,Tak to se pleteš! Caroline je moje holka!" zařval Lucas.

A je to venku. Ani jsem se nemusela dívat, a už jsem věděla, jak se teď tváří ostatní. Čekala jsem, že to Remuse zaskočí, nebo něco takového, ale on zůstal úplně stejně nedotčený.

,,No tak ne na dlouho." ušklíbl se pak na Lucase.

Jejich argumenty vystřídalo ticho, během kterého prozměnu Lucas těkal pohledem z Remuse na mě a ostatní. Pak se ke mně naklonil a zašeptal: ,,Ve čtyři tě čekám na hřišti. Ať jsi tam."

,,Fajn," řekla jsem. Lucas se na mě uraženě podíval a odjel pryč.

Teď přišla ta chvíle, kterou jsem nikdy nechtěla zažít, jenže teď je tady a já to musím přijmout. Když už byl Lucas jen jako malá tečka v dáli, otočila jsem se zpět na své kamarády.

Candy a Lily se na mě usmívaly. James a Sirius měli úšklebek na tváři a než jsem se stihla podívat na Remuse, blonďatá Christie mě chytla za ruku a táhla někam pryč.

,,Můžeš mě pustit?" zeptala jsem se.

Christie se na mě otočila a z jejího pohledu byl poznat malinký vztek. ,,Ne, to bych teda nemohla." řekla přísně.

,,Christ! Pusť mě!" křikla jsem na ni, neboť mě zápěstí, za které mě táhla, začínalo bolet.

Když mě přece jen dost daleko od ostatních pustila, chytla jsem se levou rukou za bolavé zápěstí. Pak jsem se napřímila a čekala jsem na co všechno se bude ptát.

,,Chodíš s ním?" zeptala se mě.

Najednou jakoby mi došla všechna slova. Nevěděla jsme co jí mám říct. Ale moc dobře jsem věděla, že teď to už zatajit nemůžu. ,,Mhm." zabroukla jsem.

,,Takže jo?" přesvědčovala se.

,,Jo." pohlédla jsme jí do očí. V tom se jí na tváři objevil malinkatý úšklebek.

,,Kdy jsi nám to chtěla říct?" zeptala se a hodila hlavou směrem ke skupince našich přátel.

,,No, popravdě jsem vám to v plánu říkat nechtěla vůbec" řekla jsem popravdě.

,,Stydíš se za něj?" zeptala se. ,,Jestli jo, tak je nejlepší to ukončit. Neměla by ses s ním trápit."

A teď mi to došlo. Ona ještě pořád nepřestala snít o tom, že skončím s Remusem a budeme spolu mít nádherné děti.

,,Christ!" probodla jsem ji pohledem. ,,Neřekla jsem, že se za něj stydím."

,,Ale určitě vám to moc dlouho nevydrží." usoudila. Mě tahle věta zaskočila.

,,Proč myslíš?" zeptala jsem se.

,,Vím o někom, kdo se k tobě hodí víc."

,,Já a Remus jsme jen kamarádi. A navíc ho ani mě nemůžeš nutit do vztahu." vysvětlila jsem jí.

,,Já se o Removi ani nezmínila," ušklíbla se ještě víc. ,,Ale pokud tě jako první napadl on, znamená to, že jsi do něj zamilovaná."

,,Christie," povzdechla jsem si a podívala se jí do očí. ,,Mám Lucase. Chodím s ním a mám ho ráda."

,,To je hezký," usmála se na mě a taky se mi dívala do očí. ,,Jenže Remuse miluješ."

,,Christ, přestaň prosím."

,,Jsem k tobě jen upřímná." řekla a pokrčila rameny.

Díky ní jsem byla ješte víc v rozpacích. Je moc velký rozdíl mezi "mít rád" a "milovat"?

,,Vlastně kvůli tomuhle jsem vám to nechtěla říkat." řekla jsem a dívala se při tom na studenty, kteří bruslili a padali na bruslích.

,,Kvůli Removi? Myslela sis, že by se ho to dotklo?"

,,Ne!" vykřikla jsem na ni. ,,Nechtěla jsme to říkat především kvůli tobě."

,,Co? Proč?" nechápala a zamračila se na mě.

,,Bylo mi úplně jasné, že se zachováš takhle. Nemůžeš mi určovat do koho se mám zamilovat a s kým mám být." řekla jsem.

,,Jsem tvoje kamarádka, Carol. A jsem k tobě upřímná. Lucas tě chce jen kvůli vzhledu." vypadlo z ní.

,,Jo? Jak jsi na tohle přišla?" chtěla jsem vědět a ruce jsem si dala v bok.

,,Viděla jsme ho, jak byl venku s jinou." řekla potichu.

,,Christie, to nic neznamená. Lucas má jistě i kamarádky." vysvětlila jsem jí a její poznámce jsem se zasmála.

,,Ale moc si tím jistá nejsi, že?" zeptala se chladně.

,,O co ti jde?" vyjela jsem na ni. ,,Závidíš mi snad?"

,,Ne, to opravdu ne," zasmála se. ,,Lucase Andresena ti vážně nezávidím. Nechtěla bych totiž někoho, kdo by mě za rohem podváděl."

,,A co Black? Ten tě snad nepodvádí?"

,,Tak zaprvé," řekla důrazně. ,,Já se Siriusem nechodím. A zadruhé, ho sem vůbec nepleť."

,,Tak ty sem nepleť Remuse. Nemůžu se zamilovat do někoho jiného, když teď s někým chodím, Christie!"

,,Jenže problém je v tom, že ty už do Remuse zamilovaná jsi..."

To to dávám všechno tak moc najevo? Nebo to ví prostě protože mě dobře zná? Každopádně mě všechna pravda kterou řekla poměrně naštvala. Jako bych si to nechtěla přiznat... Když jsem se pak jen letmo podívala na hodinky na svém zápěstí, zjistila jsme, že za necelých dvacet minut budou čtyři hodiny. To znamená, že mám akorát čas si jít sundat brusle a vyrazit k famfrpálovému hřišti. Ještě naposledy jsme se na Christie podívala a pak jsem se k ní otočila zády a vydala se sundat si brusle.

,,Carol, kam jdeš?" zeptala se a snažila se mě opět chytit za zápěstí.

,,Pryč. Nemám náladu!" vysvětlila jsme a vykroutila se z jejího sevření.

,,Na co nemáš náladu? Na pravdu?" zeptala se a ušklíbla se.

,,Ne, na tebe." jen co jsem to dořekla, úšklebek jí z tváře zmizel a vystřídala ho pootevřené ústa a nadzvednuté obočí.