ᴍᴜ̊ᴊ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ s ᴘᴏʙᴇʀᴛʏ

26. Špatný kompliment

Celé vyučování jsem dneska byla nervózní. A to jen kvůli jedné jediné věci. Rande. Dnes odpoledne jdu na rande s Lucasem Andresenem. Vlastně nevím jistě, jestli je to vůbec rande. Lucas neřekl přímo, jestli s ním půjdu na rande. To si vlastně myslí jen Candy a Lily. Jediná Christie doufá v to, že to rande není.

,,Hlavně buď v klidu, taky z toho vážný vztah být nemusí." snažila se mi vysvětlit Lily, když jsem se připravovala v našem pokoji.

,,Já vím, Lily. Spíš nevím, proč tam vlastně jdu." povzdechla jsem si.

,,Merline, za pět minut jsou tři," oznámila Candy. ,,Už bys tam měla jít čekat."

Obě mi pak popřály hodně štěstí a já jsem si šla stoupnout před vchod do naší společenské místnosti.

A až tam na mě přišla největší nervozita. Co když udělám nějakou hloupost? Nějaký trapas? Bude si o mně myslet, že jsem totální-

,,Caroline?" ozvalo se a přede mnou teď stál Lucas s úsměvem na tváři.

,,Lucasi?" zopakovala jsem a on se zasmál.

,,Tak jdeme?" zeptal se a pořád se na mě s úsměvem díval.

Na souhlas jsem pokývala hlavou.

Když jsme pak vyšli z hradu, ofoukl nás ledový vítr. Ale i tak na obloze svítilo slunce.

,,Jak se máš?" začal naši konverzaci.

,,Dobře, celkem dobře. A ty?" zeptala jsem se ho na to samé.

,,Skvěle." odpověděl.

,,A proč jsi se mnou chtěl vlastně mluvit?" zeptala jsem se nervózně.

,,Chtěl jsem tě poznat," řekl. ,,Vypadáš jako fajn holka."

,,A to nemáte fajn holky v Mrzimoru?" vypadlo ze mě. Merline co jsem to řekla! ,,To jsem nechtěla říct. Promiň." omluvila jsem se a dlaněmi jsme si zakryla obličej.

Lucas mi však dlaně z obličeje sundal. ,,Hele, bylo to vtipný." zasmál se.

,,No strašně." řekla jsem ironicky.

,,Vážně. Mám rád vtipné holky."

,,Já mám zase ráda, když má kluk dobrý smysl pro humor." usmála jsme se.

,,Tak to abych řekl něco vtipného." zasmál se on. ,,Znáš ten vtip, jak mudla..."

A tak jsme si asi čtvrt hodiny vyprávěli vtipy. Seděli jsme na studené zemi pod jedním ze stromů na školních pozemcích. Bylo to fajn, teď už mezi námi byla uvolněná atmosféra a rozhodně jsem si nepřidala nervózní. Právě naopak.

,,A co famfrpál?" zeptala jsem se ho potom.

,,Teď jsme celkem v kondici. Myslím, že Nebelvír porazíme." řekl sebevědomě.

,,Tak to rozhodně ne. Náš tým se jen tak nedá." vysvětlila jsem mu.

,,Hele, ty famfrpálu nerozumíš." ušklíbl se na mě.

,,Náhodou! Mám famfrpál radši než nějaký mudlovský fotbal."

,,Jednou mě táta vzal na fotbalový zápas. Ale famfrpál je opravdu lepší," řekl a pak vstal a podával mi ruku. ,,Nepůjdeme se podívat na hřiště?"

,,Můžeme." chytla jsem se ho a on mě vytáhl na nohy.

Cestou na famfrpálové hřiště jsem se dozvěděla, že Lucasův táta je mudla a jeho máma je čarodějka. Když se jeho táta dozvěděl, že jeho máma je čarodějka, nechtěl jí to asi měsíc věřit.