ᴍᴜ̊ᴊ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ s ᴘᴏʙᴇʀᴛʏ

38. Kumbál na košťata

Caroline

Já, Candy a Lily jsme spolu odcházely z poslední vyučovací hodiny dnešního dne. Poslední hodina nějakým zázrakem utekla velmi rychle. Nic zvláštního se nestalo, kromě toho, že James vylil omylem inkoust na Siriuse a ten mu za to roztrhl pergamen.

,,James říkal, že mám na něj ve čtyři čekat ve vstupní síni." oznámila nám Lily. ,,Možná jsem i trochu nervózní." zašeptala.

,,To je James beztak taky." řekla jsem na uklidnění.

,,Jenže on má ego tak vysoko, že na něm nervozitu nepoznáš." povzdechla si zrzka.

Všechny tři jsme se nad touhle hláškou pousmály.

,,Třeba si pro tebe zase připravil nějakou básničku." zamyslela se Candy.

,,Nebo tentokrát je to písnička." zasmála jsem se.

,,Jen to ne!" vykřikla Lily. ,,To jestli udělá, tak- hele, támhle je Christ!"

Dlouhovlasá blondýnka k nám utíkala s úsměvem na tváři.

,,Co Sirius? Nepodvedl mě?" zeptala se s úšklebkem na tváři.

,,Ne, dneska ne." řekla Candy. ,,Teda pokud nepočítám Jamese. Ti dva se v lavici tak šikanují, že by si jeden myslel, že je mezi nimi něco víc." zvedla oči v sloup.

,,Budeme věřit tomu, že jsou jen kamarádi." usmála se Christie. ,,Každopádně Carol, musíš za mnou dnes odpoledne přijít. Potřebuju s tebou mluvit." řekla mi.

,,V kolik a kam?" zeptala jsem se.

,,Ve tři a v kumbálu na košťata ve druhém patře. Však víš." pošeptala mi do ucha.

,,Proč bych sakra měla jít do-"

,,Na nic se neptej, prostě tam přijdi a normálně jdi dovnitř, já už tam budu." usmála se, rozloučila se a odběhla.

Takže plán je jasný. Dnes ve tři, v kumbálu na košťata ve druhém patře. Co je asi tak důležitého, že mi o tom musí říkat na tak neobvyklém místě?

Těsně před třetí jsem vyšla z nebelvírské věže. Seběhla jsem několik schodišť a když jsem došla do druhého patra, vydala jsem se k nenápadným dveřím na pravé straně patra.

V tomto kumbálu už jsem kdysi byla. Hráli jsme zrovna na schovávanou a já se s Christie schovala právě tam. Našel nás tam Remus.

K mému štěstí byl kumbál, stejně jako tenkrát, otevřený. Vlezla jsem dovnitř, zavřela dveře a snažila jsem se najít Christie v té tmě.

A dřív než jsem to udělala já, rozsvítila se druhá hůlka v této místnůstce. Majitelem hůlky ovšem nebyla má blonďatá kamarádka.

,,Remusi?!"

,,Carol?!"

,,Měla tu být Christie!"

,,Ne, měl tu být Sirius!"

Chytla jsem za kliku a pokusila se otevřít dveře, jenže se ozvala taková rána, že jsem  leknutím malém spadla na Remuse.

,,Co to do háje-"

,,Alohomora!" zkusil Remus, ale nic se nestalo.

Zkusila jsem do dveří vrazit plnou silou, ale spíš jsem si ublížila, než abych je otevřela.

,,Nemáš klaustrofobii, že ne?" zeptal se mě.

,,Nemám, proč?"

,,Protože nás tu právě zamčeli a jen tak se odsud nedostaneme, protože na tohle kouzlo ani Alohomora nefunguje." vysvětlil a sedl si na zem.