ᴍᴜ̊ᴊ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ s ᴘᴏʙᴇʀᴛʏ

14. Pěstí do tváře

,,Snad nejsi na rande, bratránku?" zeptala se jedna z osob v kápi a zasmála se.

,,Bello, nech toho a pusť to mládě." přikázal jí přísně Sirius.

Osoba si sundala kápi a najednou mi došlo, že tak otřesný smích může patřit jen jí. Bellatrix Blackové. Postupně za ní si své kápě sundali i ostatní a já jsem začala poznávat známé tváře ze Zmijozelu.

,,Proč bych měla?" zeptala se Bellatrix zákeřně a vydala se za Siriusem. ,,Mě to baví." zašeptala mu do ucha.

,,No jasně." zamumlal si Sirius pro sebe.

,,Však tebe také baví určité věci," znovu se zasmála. ,,A s kým tu vlastně jsi?" zeptala se a kráčela přímo ke mně. Mísily se ve mně různé pocity. Strach, nervozita...

,,Nech ji být." řekl Sirius když už po mně Bellatrix natahovala ruku.

,,Ty jsi?" zeptala se mě.

,,Neříkej jí to!" křikl na mě Sirius, kterého teď dva z jejích kumpánů drželi za ramena, aby jim neutekl.

,,Drž hubu Siriusi!" zakřičela na něj. ,,Jak se jmenuješ?"

,,Annie Ste-" řekla jsem první co mě napadlo, ale něčí hlas mě přerušil.

,,Lže!" ozval se Malfoy. ,,Je to Lillardová!"

,,A tvůj původ je jaký, slečínko?" vyptávala se dál a hůlkou mi kroužila kolem krku.

,,Carol, neříkej-"

,,Crucio!" křikla Bellatrix a hůlkou mířila na Siriuse. Ten okamžitě spadl na zem a začal se svíjet v bolestech. Bylo mi strašně úzko. Chtěla jsem mu pomoct, ale když jsem se jakkoliv pohla Bellatrix mi zatahala silou za mé vlasy. Sirius trpěl dál.

,,Prosím, nech ho!" prosila jsem se slzami v očích. ,,Přestaň!"

,,Hmm možná, až mi odpovíš na otázku." zasmála se a čekala na mou odpověď s pozvednutým obočím.

Nadechla jsem se. ,,Mudlorozená." řekla jsem a čekala, co se bude dít.

,,No ano, vždyť kvůli tobě jsme tady." ošklivě se zasmála a hned po ní se zasmáli i ostatní

,,Prosím, přestaň mu ubližovat!" připomněla jsem. Bellatrix doopravdy přestala. Siriusův křik se vytratil a pomalinku se vzpamatovával z bolesti. Přála jsem si, aby tohle byla jen noční můra.

,,A co uděláme s tebou, mudlovská šmejdko?" zeptala se mě, jako kdybych měla na výběr a hůlkou mi probodávala krk. Slyšela jsem, jak Sirius nadává těm, kteří ho znovu drželi. Bellatrix kolem mě chodila pořád dokola a přemýšlela, co se mnou udělá. Z přemýšlení ji vyrušil náhlý pohyb malého hipogryfa.

,,Zbavte se toho zvířete." poručila a ti co drželi Siriuse se vydali za mládětem. Tušila jsem co přijde, ale za žádnou cenu jsem se s tím nechtěla smířit. Zavřela jsem oči.

,,Avada kedavra!" ozvalo se. Otevřela jsem oči. Hipogryf ležel spoutaný na zemi a byl mrtvý.

,,Jak?!-proč?!-nemůžete zabít mládě!" zakřičela jsem a z očí se mi začaly kutálet další slzy.

,,No," zamyslela se a pak se opět hloupě zašklebila. ,,Vlastně můžeme. Můžeme všechno co nám náš Pán dovolí," podívala se na své společníky. ,,A pokud vím, tak zabíjení nám nezakázal. Mám pravdu Luciusi?"

,,Samozřejmě." odpověděl jí Malfoy.

,,No vidíš, takže nikomu nebude vadit když tě zabiju, protože jsi," zasmála se znovu. ,,Mudlovská šmejdka." svou hůlku oddálila od mého krku. ,,Ale můžu to protahovat tvým mučením." ostatní se zasmáli. Popošla ode mě kousek dál a svou hůlkou pořád mířila na mě. ,,Crucio!"

Spadla jsem na zem a začala sebou házet. Horší bolest jsem nezažila. Bylo to snad horší než bolest. Pálilo to, řezalo to, škrtilo to... chtěla jsem umřít.

,,No to by stačilo, už mě nebaví to protahovat." zasmála se zase a přestala s mým mučením. ,,Teď už to bude rychlejší...jen počkej." oznámila a otočila se ke svým společníkům.

Pochvíli jsem se konečně vzpamatovala. Obličej jsem měla celý od slz a všechno mě bolelo. Ale i přes to jsem se jí chtěla bránit, postavit se jí. Vzpomněla jsem si, že mám u sebe hůlku a snažila jsem se jí nahmatat. Podařilo se. Mezitím co jsem hledala hůlku se ostatní v černých pláštích vypařili, takže jsme tu zůstali jen Bellatrix, já, Sirius a mrtvý hipogryf.

,,Máš snad nějaké poslední přání?" zeptala se mě rádoby mile, když se na mě zase dívala. Hůlku jsem stiskla pevněji a namířila na ni.

,,Expeliarmus!" zakřičela ona když si toho všimla a má hůlka odlétla do její dlaně. ,,Smůla." usmála se zákeřně a zase svou hůlkou namířila na mě. Neměla jsem žádnou šanci. ,,A teď chcípneš!" zaječela. Pomalu jsem zavírala oči, protože jsem tušila co se stane... Když už jsem oči měla skoro zavřené všiml jsem si, jak se za Bellatrix něco mihlo.

,,Dneska ne, Bello!" ozvalo se. Ona se otočila a hůlkou teď mířila na Siriuse, který stál za ní. Slyšela jsem jak se snaží vyslovit nějaké zaklínadlo, jenže to nestihla. Sirius jí dal pěstí do obličeje. Bellatrix se zapotácela a spadla na zem. Sirius jí z ruky vzal mou hůlku.

,,Pojď," řekl a natahoval ke mně svou ruku, abych mohla vstát.

,,Co-co-co to mládě?" ukázala jsem na mrtvé tělíčko hipogryfa.

,,Tomu už nepomůžeme," řekl. ,,Vstávej. Musíme zmizet než se vrátí." chytla jsem se jeho ruky a postavila se na své nohy. Potom mi podal mou hůlku. ,,Hlavně ji neschovávej, může se hodit." dodal.

Naposledy jsem se rozhlédla po mýtině na které se to všechno stalo. Bellatrix ležela omráčená na zemi, hipogryf jen pár metrů od ní.

,,Kam si myslíte že jdete?!" zařval na nás Malfoy, který se právě vrátil, stejně jako ostatní. Všichni na nás pomalu vytahovali hůlky.

,,Mdloby na vás!" stihl zakřičet Sirius a proto nás žádná z jejich kleteb nezasáhla, všichni se váleli na zemi omráčení. Jenže se do toho začala probouzet Bellatrix, které tekla krev z nosu.

,,Avad-" ozvala se.

,,Mdloby na tebe!" zakřičela jsem tentokrát já. Moje kletba ji zasáhla a tak se teď na zemi válelo všech pět lidí. Se Siriusem jsme se na sebe s úlevou podívali.

,,Radši půjdeme." navrhla jsem.

,,Poběžíme." řekl on a rozeběhl se. Já hned za ním.

Po chvíli jsem mu přestala stačit a byla několik metrů za ním. Došlo to i mu a tak mi nabídl svou dlaň. Chytla jsem se ho a pak jsme se oba dva rozeběhli znovu. Utíkali jsme jako dvě neřízené střely a ulevilo se nám, když jsme v dáli zahlédli světlo z hájenky. Jen co jsme k ní doběhly pustila jsem se jeho dlaně a vší silou zabušila na dveře. Po chvíli vylezl Hagrid.

,,Proč jste zadejchaní? A kde máte hip-" chtěl se zeptat, ale já mu skočila do řeči.

,,Je mrtvý!" znovu jsem se rozbrečela.

,,Bylo jich pět-v černých pláštích-a zabili ho- před námi!" říkal Sirius, který sotva popadal dech.

,,Jděte dovnitř," řekl Hagrid a ukázal na své obydlí. ,,Já pro někoho dojdu." dodal rozhodně a odběhl směrem k hradu. A my oba dva, stále zmatení, jsme vešli do hájenky.