12. Jamesovo psaníčko

150 13 0
                                    

Christie se mi přiznala, že se s Blackem jen líbala. Ale i tak snad tři dny chodila jako omámená a pořád mi říkala, jak se k ní Sirius, tedy Hafíček, mile choval a že to byla snad jedna z jejich nejlepších nocí v životě. Přešlo ji to, když jsem ji připomněla, jak pozvracela skoro celou umývárnu. 

,,Stejně jsem se do něj zamilovala.'' pošeptala mi Christie, když jsme měli hodinu dějin čar a kouzel s profesorem Binnsem, který nás, jako obvykle, nevnímal. Kdybychom všichni z hodiny odešli, nejspíš by si toho nevšiml. 

,,Ale to nemá cenu Christ, protože je to Black. Casanova Bradavic. Je to prostě egoistický, namyšlený a drzý idiot. Vždyť mu jde jen o to, aby se do něj každá zamilovala." vysvětlila jsem jí šeptem.

,,Jenže ty ses s ním nelíbala.'' zastavila mě. ,,Nevíš, jaký to je, když-''

,,Přestaň Christ.'' napomenula jsem jí už po páté, ale stejně pokračovala. A tak jsem musel znovu vyslechnout jaké to je, když se líbáte se Siriusem Blackem.

,,Stejně se divím, že si to pamatuješ. Vždyť jsi byla úplně na mol a on taky.''

,,Ne, on ne. Tak vypil toho celkem dost, ale on už je zvyklý.'' odpověděla mi a hrála si s pramínkem svých blond vlasů.

Hodina dějin čar a kozel utíkala stejně pomalu jako vždycky. Sem tam jsem se snažila poslouchat výklad profesora Binnse, jenže vzpoury skřetů, nebo války s obry mi už lezou krkem.

,,Hej,'' zaklepala mi na rameno Candy, která sedí za mnou. ,,Co říkal? Teď jsem ho chvilku nevnímala.'' 

,,On ho někdo poslouchá?'' zašklebila se Christie.

,,Já teda jo.'' připojila se do našeho rozhovoru Lily.

,,No tak to jsi asi jediná.'' poznamenal Sirius, který se, stejně jako James, houpal na židli. Christiin obličej nabral trochu červené barvy.

,,Není, já ho taky poslouchám,'' řekl Remus. ,,Jenže o původu čarodějnického utajení nám říkal už minulý týden.''

,,Takže ho vlastně poslouchat nemusím?'' zeptala se ho Candy.

,,No, vlastně nemusíš, ale nevadilo by, kdyby sis to zopakovala, protože-'' chtěl říct Remus, jenže se ozvala strašná rána. Já, Christ, Candy, Lily a Remus jsme se otočili k místu odkud rána přišla. 

K lavici u okna už teď směřovaly oči všech lidí, kteří byli v učebně.

,,Stalo se něco?'' zeptal se profesor.

,,Ne ne, vůbec nic se nestalo.'' odpověděl mu Sirius, který se smíchy za břicho popadal. James totiž spadl ze židle a rozpláclý ležel pod lavicí.

,,Jak myslíte. Kde jsme skončili? A ano, v roce 1289 se čaroděj jménem...'' pokračoval profesor ve svém výkladu.

,,Jak se ti to povedlo?'' zeptala jsem se Jamese. A stejně jako všem kolem mě, mi tekly slzy, jak jsem se smála.

,,Psal psaníčko.'' rozchechtala se Candy a ukázala na kus papírku, který ležel na Jamesově lavici.

,,Ukaž,'' zasmála se Christie a natáhla se pro papírek, ale Sirius jí chytl za ruku a tak jí neumožnil papírek vzít, a proto se pro něj natáhla Candy.

,,Škrábe jak kočka, nepřečtu to.'' řekla Candy, a díky tomu jak na papírek hleděla připomínala důchodce, který si zapomněl brýle.

,,Zas tak hrozný to být nemůže.'' vzala jí papírek Lily.

,,Hej! Vraťte to!'' připomněl se stále ležící James. Remus se do téhle potyčky zapletl taky. Vzal Lily papírek a chtěl ho podat Siriovi, jenže papírek mu z ruky vzal Peter.

,,Petere ne!'' zakdákal James a zvedal se na nohy. 

,,Sakra.'' řekli zaráz Sirius s Remusem.

Peter se pomalu blížil s papírkem k oknu. Když k oknu došel, otevřel ho a papírek jednoduše vyhodil z okna.

,,To je idiot.'' zaklel James a dal si hlavu do dlaní.

,,Vždyť jsem vás toho papírku zbavil-'' začal Peter.

,,To je jedno Péťo, nepochopil bys to.'' řekl Sirius.

Papírek se teď nejspíš snáší dolů na trávu školních pozemků. Po krátké pauze, kdy nikdo nic neřekl, nám všem došlo, že máme skvělou příležitost se papírku zmocnit. Podívali jsme se všichni po sobě, a než by kdokoliv stihl říct famfrpál, jsme vyběhli jako o život z učebny.

,,Přidejte holky!'' křikla po nás Christie, která se se Siriusem prala o první místo. Hned za nimi běžel James a vedle něj Candy, která se s ním pošťuchovala, aby ho zpomalila.

,,Nech mě být Pottere!'' křičela na něj se smíchem. James ale nepřestával a tak mu Candy šikovně podkopla nohy a on opět ležel na zemi. Teď už nás zůstalo jen šest. Vlastně čtyři, protože Candy se zastavila, dívala se na Jamese a za břicho se smíchy popadala. Bohužel do ní narazila Lily, která nedávala pozor.

,,Kam se ženete?'' zastavil nás Brumbál o pár chodeb dál a díval se na nás s úsměvem.

,,No, pane profesore, my...'' začala jsem.

,,Aha, promiňte nejde to popsat, chápu, pokračujte. Hezký den.'' rozloučil se s námi a s ruky za zády pokračoval dál ve své cestě.

,,Vám taky!'' houkla na něj Christie a než jsem se já, Remus a Sirius stihli vzpamatovat ona už byla na cestě na školní pozemky. Všichni jsme hned vyběhli za ní.

,,Dělej Caroline, nebo řeknu kdo se ti líbí!'' křikla na mě Christie, čímž mě vážně donutila přidat a tak jsem se s ní o první místo prala já. Ale když jsme vyběhly ven z hradu a vydaly se pod okno učebny, ze kterého Peter pustil papírek, tak nám začali na paty šlapat Sirius s Remusem.

,,Já nemůžu,'' začala se smát Christ a spadla na zem do trávy. ,,Utíkej pro něj!'' křičela za mnou.

Netuším, kde se ve mně vzalo tolik energie ale běžela jsem ještě rychleji než před tím. Po chvíli se přede mnou na zemi, pod jednou věží hradu, objevilo to psaníčko, kvůli kterému jsem vlastně s ostatními vyběhla z učebny.

,,Dělej Tichošlápku!'' zakřičel z dálky Remus na Siriuse. Už i Remus se vzdal. Sirius se najednou objevil vedle mě a mírně do mě žďuchl. 

,,Tak takhle ne Blacku!'' zakřičela jsem na něj když se mu podařilo předběhnout mě. Teď se jako o život hnal za papírkem on. Už jsem si myslela, že je prohráno, ale v tom mě něco napadlo (divím se, že to nenapadlo někoho dřív).

Zastavila jsem se a ze svého hábitu jsem vytáhla hůlku. ,,Accio!'' řekla jsem a papírek, na který jsem mířila hůlkou, mi přiletěl do dlaně.

Když Blackovi došlo co jsem právě udělala, zastavil se, otočil se, rukama se chytl za kolena a černé vlasy mu padaly do obličeje.

,,Koukej co mám!'' křikla jsem na něj, ruku s papírkem jsem zvedla do vzduchu a začala s ním na něj mávat.

,,Ty-jedna-malá-mrško-'' lapal po dechu a díval se na mě pohledem, který se k milému pohledu nedal přirovnat. Konečně jsem chtěla papírek rozbalit a přečíst si, co v něm je...

,,Tak to by stačilo.'' ozval se za mnou přísný hlas profesorky McGonagallové. ,,Dejte to sem slečno Lillardová.'' řekla a já jsem jí papírek neochotně podala.

,,Ne.'' zakňučel Sirius. Profesorka si papírek položila na svou dlaň a jednoduchým kouzlem ho nechala zmizet. Teď už se nikdo nedovíme co na něm bylo.

,,Oba dva dnes večer budete mít školní trest, takže se před sedmou dostavte k mému kabinetu. A vemte si teplé oblečení.'' oznámila nám a propalovala nás přísným pohledem. ,,A ať se to víckrát neopakuje!'' dodala a rychlým krokem odešla.

,,No aspoň se nebudeme nudit.'' zasmál se Sirius, který se už stihl normálně narovnat.

,,Nenávidím tě." řekla jsem mu a odešla zpátky do hradu.

ᴍᴜ̊ᴊ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ s ᴘᴏʙᴇʀᴛʏKde žijí příběhy. Začni objevovat