35. Candyino překvapení

99 12 0
                                    

Caroline

Volno skončilo poměrně rychle. Ve škole se opět začlo vyučovat, vánoční výzdoba zmizela a chodby byly zase plné studentů. Venku pořád sněžilo a nepřestávalo mrznout. Což je vlastně dobře, protože je teprve začátek ledna.

Když jsem se nasnídala, odešla jsem z Velké síně a vydala jsem se do učebny kouzelných formulí. Nevnímal jsem okolí a jen jsem přemýšlela. Dlouho to však netrvalo, protože mě Christie chytla za rameno a tím mě vytáhla z mých myšlenek.

,,Jak je?" zeptala se mě starostlivě.

,,Žiju." řekla jsem.

,,Nemysli na něj," zašeptala mi do ucha. ,,Ono se to nějak vysvětlí."

,,Christie, víš moc dobře, že nejde přestat myslet na někoho, koho miluješ."

Pak mě objala. ,,I když to teď bolí, brzo to přejde."

Snad má pravdu. Ona jediná ví podrobnosti o tom, co se stalo mezi mnou a Remusem.

Většinou sedávám vedle Candy, ale ta tu teď nebyla. Jen co jsme začala přemýšlet o tom kde je, naklonila se ke mně Lily.

,,Nevíš kde je Candy?" zeptala se.

,,Ne." odpověděla jsem.

,,To je divný, protože nebyla ani na snídani."

Já jsem ji vlastně neviděla ani ráno u nás v pokoji. Její postel byla prázdná. Kde by mohla být?

,,Dobré ráno, třído." pozdravil nás učitel a začal hodinu.

Chvíli říkal něco o nebezpečí při kouzlení. Taky říkal, že už jsme přece všichni plnoletí, a to znamená, že bychom neměli dělat blbosti, neboť tím můžeme někoho ohrozit a že bychom se měli připravovat na OVCE. Co říkal pak si nepamatuju, protože jsem myslí byla někde jinde.

Co je ten Remusův problém? Pořád mě miluje? Je tu ještě šance na něco víc? A kde je Candy? Co když ji někdo unesl? Nebo má nějaký průšvih a neřekla nám o tom?

,,Slečno Lillardová, teď vy. Pojďte nám předvést zaklínadlo, které jsme se dnes naučili." vyzval mě profesor a já jsem se vrátila zpět do reality. Něco mi říká, že nic nepředvedu, protože jsem nedával pozor.

,,Pane profesore, omluvte mě prosím. Nedávala jsem pozor." řekla jsem narovinu.

,,Nezlobte se, ale zadáte se mi nějaká špatná. Jste v pořádku?" zeptal se.

Chvíli jsem byla potichu. To to jde tak moc poznat?!

,,Ano, jistěže ano. Jsem naprosto v pořádku. Jen jsem prostě nedávala pozor." řekla jsem a pokusila se o úsměv.

,,Tak to jste jen zamilovaná," usmál se profesor.  ,,Řekněte panu Lupinovi, aby vám to zaklínadlo vysvětlil. Mu to velmi šlo a myslím si, že mu nebude dělat problém vysvětlit vám ho." dodal.

Já jsem přikývla na souhlas, ale místo toho, abych o pomoc řekla Removi, jsem se obrátila na Lily.

Když jsem se se zrzkou dobelhala na další hodinu, ve třídě už byli Poberti i Christie. Právě Christie stála se Siriusem kousek od ostatních a o něčem si povídali. Hlavně ať zase něco neplánují. Když si všimla, že jsme přišly i my, opustila svého kluka a vydala se k nám.

,,Nezajdeme ještě na záchod? Binns stejně nepozná jestli tu jsme nebo ne." řekl a my s Lily jsme přikývli.

,,Jaká byla první hodina?" zeptala se Lily Christie.

ᴍᴜ̊ᴊ ᴘʀ̌ɪ́ʙᴇ̌ʜ s ᴘᴏʙᴇʀᴛʏKde žijí příběhy. Začni objevovat