Láska s příchutí čokolády ✔️

Kapitola 22

Konečně se mi podařilo rozlepit oči. Kolem mě byla tma, jen oknem prosvítal pruh světla z pouličních lamp, který dopadal k posteli. Jenže to nebyla moje ložnice, doma jsem měla střešní okno přímo nad postelí a tady bylo okno vedle postele.

Ucítila jsem pohlazení na ruce. „Puso?"

Až když jsem ten hlas slyšela podruhé, uvědomil si můj mozek, kdo to je. Do háje, byla jsem u Thomase. Už jsem chápala, proč tenhle stav. „Hmmm," zabručela jsem.

„Jsi v pořádku?" zeptal se vyděšeně. „Musela jsi mít ošklivej sen, protože jsi sebou strašně házela."

Kéž by to byl jenom sen. To ta moje blbá fobie, které jsem se nedokázala zbavit. Otočila jsem se k němu. I přes tmu kolem nás jsem mu v očích viděla strach. „Neublížila jsem ti?"

„Trochu jsi mě nakopala a nafackovala mi, ale v pohodě."

„Promiň, nechtěla jsem." Byla jsem naštvaná sama na sebe, že jsem to dopustila. Vlastně jsem ani nevěděla, jak jsem se dostala k němu do postele.

Pohladil mě prsty po tváři. „Nestalo se nic, co bych nepřežil."

„Měla bych jet domů."

„Prosím tě, neblázni, jsou tři ráno. Není důvod, abys někam jezdila."

„Thomasi, jestli tu zůstanu, tak ti znova ublížím."

Hodil přese mě ruku a pevně mě k sobě přitiskl. „A co když tě budu takhle držet?"

Nebyla jsem si jistá tím, že to k něčemu bude, ale zkusit jsem to mohla. A to hlavně proto, že mi na něm záleželo. „Dobře."

***

Ráno jsem se probudila v pevném sevřetí Thomasova těla, a to doslova. Nohu měl přehozenou přes moje, rukou mě držel kolem břicha a za krkem mě lechtal jeho dech. Zřejmě jsem opět kopala a fackovala. Celým tělem mě svíral tak silně, že jsem sotva dýchala. A to nemluvím o tom, jak mě ruce i nohy brněly.

Potřebovala jsem se pohnout a protáhnout, ale nechtěla jsem ho budit, měl pernou noc, když jsem spala vedle něj. Jenže Thomas jakoby vycítil moje myšlenky, pošimral mě nosem na krku a pak políbil. Sundal ze mě nohu i ruku, rázem mi chybělo jeho teplo.

Otočila jsem se na něj. Byl tak sexy i po ránu, a já mu v noci ubližovala. Bylo mi z toho úzko. „Asi jsem zase kopala co?"

„Trochu. Máš štěstí, že mám sílu."

„Promiň, jsem zvyklá spát sama."

„Vadím ti?"

„Ne," vyhrkla jsem, „jen prostě... To je jedno, bylo by to na dlouhý vyprávění."

„Já mám času dost."

„Nechci o tom mluvit, je to složitý." Nechtěla jsem si kazit náladu tím, že budu vysvětlovat původ mého neklidného spaní, a už vůbec ne po týdnu známosti.

„Dobře, řekneš mi to, až budeš chtít."

Usmála jsem se na něj. „Děkuju."

Natáhl ruku, chytil mě za nohu a přehodil si jí přes sebe. Do břicha se mi zarazilo jeho péro, nepatrně jsem se o něj otřela a hned ztvrdlo na kámen. Wau, tak to byla rychlá reakce.

„Thomasi?"

„Co?" Pohladil mě po stehně. „Čekala jsi, že když jsi nahá v mojí posteli," posouval ruku dál k zadečku, „celou noc jsem na tobě nalepenej," přejel přes něj, „a teď se o něj otřeš, že bude mrtvej?" Rukou mi zajel až mezi nohy.

Vyjekla jsem: „Kam mi to jako saháš?"

„Tam kam chci," zavrčel a prodral se prstem dovnitř. „Nebo se ti to nelíbí?"

„Líbí."

Mlsně se uculil a políbil mě. „Dáme si ranní rozcvičku?"

„Jestli máš chuť."

„Chuť? Zbláznila ses? Tebe bych si dával pořád." Skočil po mně a nacpal mi jazyk do krku. Byl jako divoké zvíře, než jsem se nadála, byl ve mně a už jsme si dávali rozcvičku.