Láska s příchutí čokolády ✔️

Kapitola 59

Nevím, kolik bylo hodin, když se Dana vrátila domů, ale vyrušily mě její kroky a hlasité zakřičení pozdravu. Vytrhla mě tím z myšlenek, které mě celou dobu sžíraly, musela jsem zjistit, v jak moc velkém průšvih by mohl Fredy být, abychom ho případně ochránili.

„Fredy už tady není?" houkla udiveně od barového pultu, na který si odhazovala kabelku.

„Ne." Vyhoupla jsem se dosedu, abych nezabírala místo.

Došla ke mně a sedla si do protějšího rohu gauče s jednou nohou pod sebou, ruku si položila na vrchní opěradlo. Už to byla její klasická poloha při našich večerních dýchánkách. „Škoda, Matteo mu posílá nějakou knížku, o který se prej večer bavili. Tak si jí vezme, až zas přijde," mávla nad tím rukou.

„Jestli ještě vůbec přijde." V tu chvíli jsem neměla tušení, jak na tom po té hádce jsme, protože odešel hodně vytočený.

Nechápavě se zamračila. „Proč?"

„Pohádali jsme se."

Šokovaně vykulila oči a vyjekla: „Vy dva? Nesmysl."

S nepatrným úsměvem jsem si odfrkla, i v mileneckém vztahu se mohla vyskytnout černá mračna, která občas potřebovala vypustit, a u nás teď bylo pořádně zataženo. Danin tázavý výraz mi dával najevo, že čeká, až jí řeknu, co se stalo. Věděla o tom, co mi dělal Karel, i když né úplně všechno do detailu, ale stačilo to k tomu, aby pochopila, proč jsem se s Fredym pohádala. Pozorně poslouchala a nechala mě nerušeně odvyprávět hádku, celou dobu jen pokyvovala hlavou a viditelně si v hlavě rovnala myšlenky.

Když jsem domluvila, zamyšleně zamručela a teprve po pár vteřinách promluvila: „Já vás vlastně chápu oba. Tebe to štve, protože máš strach, aby to nemělo dohru. Tyhle hajzlové jsou nevypočitatelný, nikdy nevíš, kde se objeví, co udělá, ani jak se zachová. Znáš ho víc než já," gestikulovala u toho rukama, aby ještě víc podpořila svoje slova, „takže máš určitě důvod k obavám. Jenže na druhý straně je Fredy, kterej se tě snažil ochránit, a jemu dát za vyučenou, aby tě přestal otravovat. Myslel to dobře, a možná ani v tu chvíli nepřemýšlel nad tím, že by to tu dohru mohlo mít."

S tím jsem souhlasila, podle mého jednal Fredy impulsivně a zkratkovitě, nepřemýšlel nad následky. „Právě že Karla znám, proto se tak bojím, jenže Fredymu to prostě nedochází. Vždyť mě ten hajzl skoro uhodil před desítkama dalších lidí a bylo mu to fuk."

„Měla bys Fredymu líbat ruce i nohy za to, že tam přišel, protože byl jedinej, kdo se staral o to, kde jsi tak dlouho," řekla to tak přísně, až to vyznělo jako výčitka.

Fredy byl můj zachránce, už po několikáté, a já měla pocit, že moje poděkování nebylo dostatečné. Slova nikdy nedokázala vyvážit činy. „Samozřejmě, že jsem mu vděčná. Do teď mi vrtá hlavou, jak mě v tý směti lidí našel." Pousmála jsem se nad vlastní myšlenkou. „Asi má na mě radar."

Dana se zasmála. „To rozhodně. Hlavně umí vycítit to, že jsi v průseru. Všichni mu tvrdili, že jen stojíš ve frontě a on zbytečně přehání, prej ať si sedne na zadek a počká. Stála jsem vedle něj, takže jsem ho viděla, jak je nesvůj. Taky nechápu, jak to dokázal, ale našel tě, a trvalo mu to sotva pár minu. I na tu dálku poznal, že tam nejsi sama. Řekl mi, co se děje, a nařídil mi, abych tě nespouštěla z očí a kdyžtak mu okamžitě zavolala. Teprve když odběhl, tak se Honza zajímal, kam šel, pak běžel za ním. Matteo se přidal, kdyby se to náhodou vyhrotilo."

Nevěřila jsem tomu, co mi právě řekla. Nebýt Fredyho intuice, skončila bych s monoklem kolem oka. Docházelo mi, že jsem to tou hádkou pěkně pokazila, vůbec jsem nezjišťovala, jestli se nějak chránil nebo maskoval, rovnou mě ochromila děsivá představa toho, že by mohl skončit ve vězení. „Jsem pitomá, doslova jsem to podělala. On to dělal kvůli mně a já..."

„A ty zas myslíš na něj," skočila mi do řeči. „Nesmíš si nic vyčítat, to ničemu nepomůže. Oba to s tím druhým myslíte dobře a věřím tomu, že si Fredy uvědomí, proč jsi na něj vyjela. Víš, co se říká, ne? Ráno moudřejší večera."

Odsouhlasila jsem jí to pokývání, měla totiž pravdu, vyspat se na to bylo nejrozumnější řešení. Doufala jsem, že spánek prospěje i Fredymu a uklidní jeho vztek, protože společně strávený čas byl příliš vzácný na to, abychom jím mrhali.

„A jak ti jinak je po tom včerejšku? Určitě bylo šílený toho hajzla zase vidět." Mluvila opatrně, ale její hlas byl podbarvený obavou.

Vyděsilo mě ho znovu potkat, protože to otevřelo staré rány, které už měly zůstat zacelené, ale zároveň mi to pomohlo si uvědomit, že stále nejsem tak silná, jak jsem si myslela. Možná bylo potřeba udělat krok vzad, abych mohla udělat dva delší a úspěšnější vpřed. „Bylo, vůbec jsem kvůli tomu nemohla usnout. Naštěstí tu byl Fredy, jeho přítomnost mě uklidnila a trochu jsem se vyspala."

„Koukám, že tě zachraňuje na všech frontách." Rozhoupala obočí, až jí skákalo ve vlasech. „Vrchní ochránce zraněných žen, nočního spánku a sexuálního života," pronesla teatrálně a rozesmála se na celé kolo.

Smála jsem se s ní, něco na tom bylo. „Ty jsi blbka."

„No, a ne?" rozhodila ruce. „Netvrď mi, že to není pravda? Navíc ta sexuální ochrana má vícero výhod, užiješ si s naprosto sexy samcem a ještě ze sebe dostaneš Thomase, to jsi přesně potřebovala."

Schválně jsem se otráveně ušklíbla. „Tak dík, že jsi mi ho připomněla, kámoško," řekla jsem ironicky, dělala jsem si z ní srandu. Lepit Fredym díru po Thomasovi bylo sice jako vytloukat klín klínem, ale zatím to pomáhalo, cítila jsem se nejlíp za poslední měsíc.

Zašklebila se a hravě na mě vyplázla jazyk. „Už mlčím. Jednu věc mi ale vysvětli. Proč s Fredym nechodíte naplno? Přijde mi, že vám to klape a byl by z vás pěknej pár."

Sice jsme se s Fredym znali od malička, ale přitáhlo nás k sobě, až když mě hlídal. Možná kdyby mi nemusel tehdy dělat ochranku, neutrhli bychom se ze řetězu a zůstali jen kamarádi. Taky možná kdyby nikam neodjel a žil běžným životem, tvořili bychom pár a tím pádem bych nenarazila na Thomase. Anebo kdybych nikdy nepotkala Karla, což byla ta nejlepší varianta, nebyla by Fredyho pomoc potřeba a nebylo by mezi náma vůbec nic. Jenže všechno to bylo jenom možná, a kdyby, a skutečná situace byla úplně jiná, to byla ta realita, která nás obklopovala.

„To je složitý. Fredy není člověk, kterej by vydržel chvíli sedět doma na zadku, vždycky se tu mihne na pár týdnů a zase zmizí. Mám ho ráda a záleží mi na něm, a netvrdím, že bych ho nedokázala milovat, ale nesnesla bych vztah na dálku. Obzvlášť s tou jeho cestovatelskou intenzitou, vždyť bych byla věčně sama."

„Třeba by ty cesty omezil."

Zakroutila jsem nesouhlasně hlavou. „On prací a hlavně cestováním žije, nikdy by to neomezil natolik, aby byl aspoň půl roku v kuse doma, jeho by to zabilo, doslova by se ukousal stereotypem běžnýho života. I on sám mi řekl, že je magor a neumí sedět na zadku."

„Škoda, byl by fajn náhrada za čoko doktůrka," řekla zklamaně.

„Hmmm," zamručela jsem na souhlas. Fredy už byl zkrátka cestovatel tělem i duší, a protože jsem ho měla hodně ráda, respektovala jsem jeho životní styl. Ale doufala jsem, že se najde někdo jiný, kdo Thomase doopravdy nahradí ve všech směrech.

Dana byla v dobré náladě a s každým slovem, které ji vyšlo z úst, jí přenášela i na mě, a to i přesto, že jsme se bavily o klucích. Za tu dobu, co u mě Dana bydlela, jsme tolikrát probíraly Mattea, Fredyho i Thomase, že jsem se až divila, že je něco, co jsme si ještě neřekly, zároveň jsem měla pocit, že se náš vztah dostal výš. Thomas byl sice pořád bolavé místo, ale poprvé mi nevadilo o něm mluvit, protože jsem ho začínala brát jen jako další jizvu na těle, která se časem zacelí. Stejnak mě čekalo propůjčení obrazu do galerie a tím i Thomasovo připomenutí, takže to byl aspoň trénink mých emocí na další vlnu.

Večer jsem byla úplně vymluvená a bolelo mě břicho od smíchu, přesto jsem nemohla zapomenout na hádku s Fredym, která se zbytečně vyhrotila. Než jsem se naložila do vany, poslala jsem mu zprávu s omluvou, kdybych to neudělala, neusnula bych. Jenže ani po dvou hodinách se mi odpovědi nedostalo, evidentně nechtěl komunikovat a to mě mrzelo. Já vstřícný krok udělala, teď už to bylo na něm.