Láska s příchutí čokolády ✔️

Kapitola 54

Další sobotu jsme všichni vyrazili do klubu, kam nás vytáhl Matteo. Bylo to pro nás nové místo, takže jsme s Danou jely společně a před vchodem se potkali s Matteem a Fredym, kterého jsem pozvala, abych se mezi všema necítila jako křen. Každý účastník mejdanu dostal instrukce, takže jsme mohli jít dovnitř jen ve čtyřech. Matteo nás protáhl vedlejším vchodem, kde nebyla žádná fronta, a následně jsme sešli schody do spodní části budovy. Prošli jsme dvoukřídlými dveřmi a před náma se otevřel obrovský prostor, v jehož středu byl veliký taneční parket, který byl obehnán dvěma bary a spoustou míst k sezení. Prostorem se roznášela hlasitá hudba, blikala barevná světla a všude kolem už byla spousta pohupujících se lidí.

Matteo nás vedl krajem za stolky, dokud jsme nenarazili na schody, které vedly na balkón. Na první schodu byl červený provaz přivázaný od zábradlí k zábradlí a visela na něm cedule s nápisem: VIP prostor. Rezervace.

„Tohle je pro dnešní večer celé naše," zařval Matteo a odstranil z cesty provaz.

Když jsme se dostali nahoru, byla jsem v šoku, balkón byl daleko větší, než vypadal ze zdola, jednu část zaplňoval gauč ve tvaru U, na který by se bez mačkání vešlo minimálně dvacet lidí, a před ním bylo dost místa na tancování pro všechny, takže tam měli opravdu dostatek soukromí. Ale co si budeme povídat, kotel byl na tancování stejně nejlepší. Z balkónu byl i výhled na parket a oba bary.

Pár minut po tom, co jsme se usadili, dorazili dva Matteovi kamarádi s holkama, které pozval, aby rozšířil i svoje řady známých. Chápala jsem ho, protože z naší party znal jen mě a Fredyho, a jeho vlastní kamarádi pro něj byli komfortnější zóna, i když nevypadal na to, že by měl problém se seznamovat, už jen s ohledem na to, jak sbalil Danu.

Jako poslední se přidali naši zbylí čtyři přátelé. Když Honza zahlédl Fredyho, zatvářil se dost šokovaně, ale vzápětí sjel několikrát jeho i mě a podezřívavě přimhouřil oči. Bylo mi jasné, co se mi honilo hlavou.

„Co ty tady děláš?" houkl Honza na Fredyho.

„Já jsem ho pozvala," předběhla jsem ho.

Chápavě přikývl, přesto stále čekal na odpověď od Fredyho. Nela si ho pohotově přitáhla k sobě a něco mu pošeptala, to ho zřejmě přesvědčilo, aby nás nechal být, protože se stáhl.

U ucha jsem ucítila Fredyho horký dech. „Jestli po dnešku Honza nezjistí, že mezi náma něco je, tak už nikdy."

Uchechtla jsem se, na tom kousek pravdy byl, protože mi nedošlo, že se ho před Honzou nebudu moct dotýkat. Podívala jsem se na něj. „Je to jednoduchý, nebudeme na sebe sahat a nic se nedozví."

Zakoulel očima a pozvedl obočí do vysokého obloučku. „Jednoduchý? Chci se tě dotýkat, dělám to rád. Navíc, v těhlech sexy šatičkách bych tě osahával pořád."

Možná nebyl dobrý nápad oblíknout si červené minišaty, které mi končily v půlce stehen, takže mi vykukovalo tetování, a v hlubokém výstřihu se třpytila moje nová ozdoba. Jenže ani mě nenechával chladnou pohled na Fredyho, jeho bicepsy se mu rýsovaly, aniž by je zatínal, a moje prsty se chtěly zabořit do jeho vlasů a přitáhnout si ho k sobě. Hlavou mi proletělo, že tohle bude hodně zajímavý večer.

„Nech ruce v kapsách, brouku, a dobře to dopadne."

Odfrknul si, ale dál neprotestoval, neměli jsme jinou možnost, než se držet zpátky. Nebudu lhát, nesnášela jsem Honzovo embargo, ale věřila jsem tomu, že si to s Fredym druhý den vynahradíme.

Večer se rozjel poměrně rychle, balkón se otřásal smíchem, každý se bavil s každým a všichni se vzájemně překřikovali, a alkohol doslova tekl proudem, kluci neustále něco doobjednávali. Sice jsem popíjela, protože mě táhnul dav, ale snažila jsem se to mít co nejvíc pod kontrolou.

Posilněné alkoholem jsme s holkama zakotvily přímo ve středu kotle plného vlnících se těl. Z repráků vyhrávaly ty nejlepší hudební mixy z posledních let, které by dokázaly roztancovat snad každého. A taky že jo, kolem nás nebyl nikdo, kdo by netancoval jako o život nebo si nezpíval. I my jsme se ponořily do hudby a užívaly si každý její tón, a vyřvávání slok písniček nás skoro připravilo o hlasivky.

Když nás začaly bolet nohy, daly jsme si malou pauzu, holky šly zpět na balkón a já se vydala pro pití. Prodrala jsem se nekonečným hloučkem lidí až k jednomu z barů, kde jsem si chtěla objednat džus, potřebovala jsem ho na osvěžení, protože na balkóně jsme měli jen alkohol a ten už mi začínal lézt do hlavy. Přede mnou stálo pár lidí, takže jsem musela chvíli počkat, ale nevadilo mi to, zabavila jsem se koukáním na barmana, který předváděl malou barmanskou show, při které míchal objednané koktejly, až mu lahve lítaly kolem hlavy.

„Koho pak to tu máme," ozvalo se za mnou. Ten hlas byl pichlavý a poznala bych ho, i kdyby kolem mě hudba řvala stokrát tolik. Doufala jsem, že se mi to jenom zdá nebo blázním z toho množství alkoholu.

S divoce tepajícím srdcem až v žaludku jsem se pomalu otočila. Když se moje oči setkaly s těmi jeho, málem to se mnou seklo. Ztěžka jsem polkla přes kamenný knedlík v krku a srdce se mi rozbušilo ještě silně, div mi neprorazilo hrudník, a ještě by odskákalo kilometry daleko. Nevěřila jsem tomu, že koukám zrovna na něj, byla to moje noční můra. 

************************************************

Omlouvám se za konec :D , a taky za krátkou kapitolu, ale ta příští vydá za dvě :) A taky můžete zatím tipovat, kdo se to na konci zjevil.