Láska s příchutí čokolády ✔️

Kapitola 44

Otřela jsem si slzy z tváří a pohledem se zarazila na mobilu, pořád na něm byla záplava zpráv a hovorů. Vzala jsem si ho a začala v něm listovat. Hromada hovorů a zpráv byla od Ondry, přesně jak říkal. Další várka zpráv byla na společném chatu s holkama a pár zpráv od mých sester. A to bylo nejhorší, ségry šílely strachy, že se neozývám. Bože, byla jsem tak pitomá, aspoň jednou za den jsem se měla podívat na mobil. Jediný kdo se nezajímal, byla Linda, jak jinak, ta mi volala, jen když se jí to hodilo nebo byla nevhodná doba, jakoby na to měla čuch.

Odepsala jsem sestrám a Jitka mi hned volala zpět, a protože věděla o Thomasovi, i když jen letmo, vysvětlila jsem jí svojí nepřítomnost. Už se mnou zažila horší situaci, takže říct jí tohle, byla maličkost. Zachovala se skvěle, nic mi nevyčetla, naopak mě povzbudila, že se vše zlepší, ale nekompromisně mi oznámila, že se druhý den staví na kafe. Nemělo smysl jí odmlouvat.

Na konec jsem si nechala hromadný chat, tam toho bylo požehnaně, a navíc mě zajímalo, co holky řešily. Když jsem tím listovala, zjišťovala jsem, že holky zase probraly spoustu sprosťáren, Dana povyprávěla nějaké šťavnaté příhody ze salonu a Nela občas napsala za mě, že jsem nemocná.

Dostala jsem ke zprávám z pátku.

Karolína: Holky, co si dát zase po dlouhý době společnou snídani? Zítra?

Dana: Čau pusinky, omlouvám se, já musím zítra do salonu, mám tam VIP klienta.

Nela: Zdarec, já zítra nemůžu.

Karolína: Ach jo, štvete mě, buchty. A co Lenča, jak na tom je? Leníku, chybíš nám.

Nakonec připojila smutného smajlíka a srdíčko. Zahřálo mě u srdce, že se jim stýská, hned mi to zvedlo náladu o kousek výš.

Dana: No, kde se nám toulá, paní doktorová? Potřebuju s někým probrat echt čuňárny.

Dana jako vždy nezklamala, ty její echt čuňárny stávaly za to a vždycky jsme se nasmály. Jen ta paní doktorová mě krapet bodla, ale snažila jsem se to ignorovat.

Přečetla jsem poslední dvě zprávy a přehoupla se do soboty.

Dana: Pusinky, a co teda srázek ve čtvrtek? To je svátek.

Karolína: Jsem pro. Potřebuju vám něco říct. Co vy dvě?

Nela: Neměl by bejt problém. Ale Lenka určitě nedorazí. 

Nely slova mě naštvala, automaticky tvrdila, že nepřijdu. Mohla jsem jí dokázat, že se plete, ale zase jsem nemohla říct, že opravdu přijdu, protože by se kvůli naší hádce neobjevila.

Lenka: Ahoj kočky, pokud mi bude dobře, tak dorazím. Chybíte mi. Těším se na echt sprosťárny.

Za zprávu jsem přidala vysmátého smajlíka. Zdálo se, že Dana s Karolínou nejsou online, za to Nela odepsala skoro okamžitě.

Nela: Pochybuju, že ti bude dobře, když teď jenom chlastáš.

Doslova jsem na tu zprávu čuměla jako tele na nový vrata, jak se tak říká. Byla jsem konsternována tím, že to napsala do hromadného chatu, holky o tom vědět nemusely. Než jsem jí stačila odepsat, zpráva mi zmizla před očima a místo ní tam stálo: Tato zpráva byla odstraněna. Jo tak takhle, Nela byla evidentně hodně naštvaná a chtěla si se mnou hrát. To neměla dělat, tím si mě proti sobě znovu poštvala.

Provokativně jsem jí odpověděla smajlíkem posílajícím pusinku a rukou se vztyčeným prostředníčkem. Občas jsme se tak škádlily, ale teď to mělo jiný význam, a já si byla jistá, že to pochopí.