Láska s příchutí čokolády ✔️

Kapitola 46

Promluvit si s holkama o jejich radostech i starostech mi dootevřelo oči, musela jsem se přestat užírat steskem, který mi akorát ubližoval. Zbývalo jenom přesvědčit moje srdce, že se objeví někdo jiný a lepší. Pozitivním dopadem večeře i usmířením s Nelou bylo, že jsem měla chuť něco vytvořit, to mi vždycky pomáhalo se odreagovat. Z nočního stolku jsem vytáhla tablet a pustila se do malování, snažila jsem se nad tím vůbec nepřemýšlet, nechala jsem ruce i hlavě volnost, ať si dělají, co chtějí.

To, co mi pod perem vznikalo, mi rozbušilo srdce, byl to nahý pár, který se objímal a líbal. Nemusím asi popisovat, kdo to měl být. Měla jsem ho zarytého hodně hluboko pod kůží, když se mi vtlačil i na digitální papír. Možná že jsem ty oči neměla zas tak otevřené, abych před nimi Thomase neviděla. A možná, nebo spíš určitě, jsem v tom stále byla až po uši. Bylo to těžší, než jsem si myslela.

Přemýšlela jsem nad tím, jestli mám obrázek smazat, stačilo by jedno kliknutí a byl by nenávratně pryč, jenže moje ruka dál malovala na autopilota a přidělávala detaily. A že jsem tu reálnou představu, podle které to bylo, viděla tak živě, jako kdybych to znovu prožívala.

Zbývalo mi domalovat výrazy v obličeji, když mě vyrušila příchozí zpráva. Natáhla jsem se po mobilu a otevřela jí.

Dana: Vážně si nemyslíš, že jsem kráva? Vím, čím sis prošla, proto jsem čekala, že zrovna ty mi nandáš nejvíc.

Nandala bych jí, ale k čemu by to bylo, její nevěru by to nevrátilo a vznikající city nezastavilo. Tohle si musela srovnat sama se svým svědomím.

Lenka: Nebudu ti kvůli tomu nadávat, ani tě urážet. Ale taky nebudu lhát, dost mě to u tebe překvapilo. Jen bych byla ráda, abys s Matějem jednala na rovinu. Jakej máš vůbec plán?

Dana: No, kvůli tomu ti vlastně píšu.

Zpráva nepokračovala, ale pod její fotkou naskočilo, že píše, takže jsem čekala na zbytek textu, jenže ono to tam skákalo dalších deset minut. To už jsem začínala být značně nervózní, co z ní vyleze. Když mi konečně blikla nová zpráva, nebyla tak dlouhá, jak jsem po takové době předpokládala.

Dana: Celou noc jsem nespala, přemýšlela jsem nad tím, co mám udělat. Asi jsem blbá a možná jednou budu litovat, ale ráno jsem to s Matějem ukončila. A teď tu sedím a balím si kufry, přitom ani nevím, kam vlastně půjdu.

Zírala jsem na to s otevřenou pusou, vůbec jsem nemohla uvěřit tomu, co čtu, ona se opravdu rozešla s Matějem. Ale byla jsem ráda, že upřímnost a svědomí zvítězilo nad lží a strachem. A to, že jsem měla potřebu jí pomoct, už byla věc další.

Lenka: Můžeš ke mně, jestli chceš, místo tu mám.

Dana: Kvůli tomu jsem to nepsala. Spíš jsem doufala, že mě asi nejvíc pochopíš.

Lenka: Psala jsi, že nemáš kam jít? Psala. Tak naklusej ke mně, probereme to nad vínem. Ok?

Dana: Díky, jen to tu dobalím.

Odhodila jsem mobil bokem a vylezla z postele, abych se oblíkla. Natáhla jsem na sebe černé legíny a delší černé triko, a šla jsem do pokoje pro hosty připravit postel. Pokoj býval prázdný, takže jsem ho vždy připravovala jen v případě potřeby.

O hodinu později se bytem roznesl zvuk zvonku. Běžela jsem otevřít dveře, ale když jsem viděla Danu, úplně mě zamrazilo. Vždycky byla chodící sexbomba, precizně nalíčená, vlasy volně navlněné nebo vyčesané do culíku, a vkusně oblečená. Možná to byl jen můj dojem, protože jsem jí tak potkávala venku, ale teď přišla v oversize šatech, vlasy měla vytažené do neupraveného drdolu a na obličeji měla rozmazaný make-up od slz.