Láska s příchutí čokolády ✔️

Kapitola 7

Zlehka jsem zaťukala a počkala na vyzvání. To se ozvalo skoro okamžitě. Tiše jsem vzala za kliku a vstoupila dovnitř.

Pokoj pro hosty, kam jsem Ondru ubytovala, byl zařízený čistě a jednoduše. Krémové zdi doplňovaly trámy na zkosené stěně, pod kterou stála velká dubová postel s masivním čelem a dvěma stolky. Střešním oknem byl pěkný výhled na nebe. Na volné zdi u dveří byla malá komoda na oblečení barevně ladící s postelí. Nic víc v pokoji nebylo potřeba, stejně v něm jen občas přespala Nela.

Ondra seděl na posteli jen v trenýrkách od pyžama a něco zaujatě četl na mobilu.

„Můžu dál?" zeptala jsem se.

„Jasně že jo," odpověděl, aniž by zvedl oči od mobilu.

Došla jsem k posteli a sedla si vedle něj. „Nějakej problém?"

„Absolutně ne, jenom čtu email od Emily. To je zas komedie."

„A co píše? Jestli to teda není tajný?"

Odfrkl si a zakroutil hlavou. „Srdceryvný kecy." Vypnul mobil, odhodil ho na stolek a podíval se na mě. „Zkouší na mě svoje hry. Píše, jak mě pořád miluje a že se jí stýská, ale vzápětí napíše, že mi dá druhou šanci, když po návratu domů omezím kontakt s tebou nebo se vrátím hned. Ona nemá nárok mi dávat druhou šanci, nic jsem jí neudělal."

Emily evidentně hodlala o Ondru bojovat, jak jen mohla, jenže dle mého názoru nebyl ten email nejlepší volba. „Snaží se tě získat zpět, stůj co stůj."

„Tímhle," ušklíbl se, „toho rozhodně nedocílí. A já ani nechci, jsem rád, že od ní mám klid."

„Tak musí to vyzkoušet."

„Hm." Svalil se po zádech do postele. „Ať si zkouší, co chce, na mě to nefunguje. Nejsem podpantoflák, abych si nechal nakazovat, co smím nebo nesmím," řekl naštvaně.

Taky jsem si lehla a přetočila se na bok, abych na něj líp viděla. „Jediný co ti můžu poradit je, ignorovat jí. Když jí dáš najevo, že o ni nestojíš, tak tě přestane otravovat."

„Snad máš pravdu." Napodobil mě, uvelebil se na boku s rukou pod hlavou a upřeně se mi zadíval do očí. Ty jeho modré studánky mě doslova propalovaly.

Pár vteřin jsem jeho pronikavý pohled vydržela, ale pak jsem ucukla a sjížděla očima po jeho těle. Jak se dalo čekat, nahé vypadalo ještě lépe než oblečené. Na pokrčené ruce měl napnutý biceps s vystouplou šlachou. Břicho měl jako dokonalý pekáč buchet, hezky jeden sval za druhým, každý úhledně orámovaný. A zbytek těla? Wow, prostě úžasné. Úplně jsem nad ním mlsně slintala. Povím vám, namočit ho do karamelu, tak z něj uděláte tu nejsladší věc pod sluncem. Nemohla jsem se od té dokonalé sladkosti odtrhnout, prohlížela jsem si jeho tělo snad stokrát dokola.

„Líbí se ti aspoň, co vidíš?" pošťouchnul mě.

Bože, komu by se taková podívaná nelíbila. Uznejte samy, kdybyste před sebou měly krásného a sexy kluka s vypracovanou postavou, tak ho taky okukujete a přemýšlíte nad tím, co vše by se s ním dalo dělat. A že mě toho napadala spousta.

Naposledy jsem očima přejela jeho tělo a vrátila se k očím. Ondra se šibalsky usmíval a hravě pohazoval obočím. Nesměle jsem si zkousla spodní ret. „Líbí. S tímhle tělem bys klidně mohl dělat modela."

Uchechtl se. „To těžko."

„Já to myslím vážně. Máš perfektní vlasy, hezkej obličej a božský tělo. Tyhle svaly," přiložila jsem mu prst na břicho a začala obkreslovat svaly, „jsou dokonale přesný a pevný, že je musí zbožňovat každá ženská, která je uvidí."