Láska s příchutí čokolády ✔️

Kapitola 73

O 3 měsíce později

Cítila jsem letmé hlazení po celé ruce, které mě přivádělo zpět do reality. Bylo to příjemné a pomalé probouzení, přesně tak to Thomas dělával. Nepatrně jsem se prohnula v zádech, abych je protáhla. Zároveň jsem se chtěla vtisknout k Thomasovi do náruče a zadečkem do jeho klína. Vždy nás to zlákalo k rannímu sexu. Jenže mě neobklopovalo žádné teplo, nikdo za mnou nebyl. Donutilo mě to otevřít oči. Zamžourala jsem oslněná ostrým ranním světlem.

„Dobré ráno, kotě," zašeptal.

„Ahoj," odpověděla jsem ještě rozespalým hlasem a prohrábla si prsty vlasy, aby sklouzly víc dozadu.

Thomas seděl na kraji postele, natočený víc čelem ke mně a sladce se usmíval. Vidět po ránu jeho nahý hrudník mi rozproudilo krev v těle a v hlavě hříšné myšlenky.

„Jak ses vyspala?"

Poslední dobou se mi spalo den ode dne lépe a lépe. Ani zdaleka to nedosahovalo dokonalosti a stoprocentně klidného spánku, ale změny se děly. I noční propadání do tmy se postupně utlumovalo, což přivítalo hlavně moje vědomí. A Thomas každé ráno oceňoval, že nedostal pěstí nebo nepřišel o svoji chloubu.

„Dobře. Ale proč jsem sama v posteli?"

S šibalským úsměvem na mě mrknul. „Protože mám pro tebe překvapení." Natáhl ruce směrem k nočnímu stolku a něco z něj sundal. Ukázal mi to. Držel velký tác s jídlem a hrnkem, ze kterého se kouřilo, podle vůně to byla čerstvá káva. „Všechno nejlepší, lásko."

„Jeee, děkuju," vydechla jsem dojatě. „A narozeninovej sex bude?" zahoupala jsem laškovně obočím.

„Samozřejmě, že bude, ale nejdřív se posilni."

Opřela jsem se o loket, abych nakoukla na tác. Vajíčka se slaninou a čerstvý koláč s borůvkama, vypadalo to nádherně a ještě líp vonělo, jenže bych se po tom nehnula. Zůstala bych vyvalená jako hroch na mělčině. Takhle teda ne. Thomas mě mile překvapil, ale můj plán byl trochu jiný. Za ty společné týdny mě nakazil svojí nenasytností po sexu.

Narovnala jsem se do úplného sedu, vzala si od něj podnos s jídlem a odložila ho zpět na stolek. Naklonila jsem se k němu, chytila ho kolem krku a políbila. Aniž bych se od něj odtrhla, stáhla jsem ho do postele přímo na sebe.

Zarazil se dlaní o matraci, aby na mě nedopadl celou vahou. „Budeš mít studenou snídani."

„Nevadí. Teď chci tebe."

Slastně zavrčel. „Dolů s tou košilkou."

Nemusela jsem ho přemlouvat, vždycky stačilo jen jednou zatáhnout za nitku a on se chytil. Během pár vteřin jsme se ocitli ve víru vášně.

Zdrželi jsme se v posteli až do oběda a pokračovali i při společné koupeli. Odpoledne jsme se konečně vypravili ven. Thomas mě vzal na jednu z nejtěžších únikových her ve městě. Ven jsme se nedostali včas, chybělo nám najít dvě nápovědy, přesto jsme si to užili a nasmáli se. Pak jsme si udělali hezkou procházku kolem Petřínské rozhledny.

K večeru jsme se vrátili domů. Thomas mě zaúkoloval, abych se převlékla do něčeho elegantnějšího, a znovu mě vyvedl ven. Tentokrát jsme zamířili do restaurace, kde zařídil stůl v soukromější části. Dali jsme si vynikající steak, akorát ten jeho měl třikrát tak větší gramáž než můj. Nepřekvapilo mě to, neustále jedl hodně, jakoby živil dva lidi. Vždycky jsem se nad tím pousmála, hlavně že mu chutnalo.

Když jsem ho pozorovala, jak dožvýkává poslední sousta, zamyslela jsem se nad tím, co se za posledních půl roku odehrálo. Získala jsem dokonalého milence. Ztratila jsem ho, ale už s bolavým srdcem plným lásky. Opět jsem ho získala, jenže s milencem se dostavil i milující přítel, skvělý parťák do nepohody a pomocník v boji se spánkem a psychikou. Bylo mi s ním zkrátka krásně. A možná, že naše odloučení nás o to víc spojilo.

Po večeři jsme jeli ke mně, že si dáme opakování ranního řádění. Thomas odemkl dveře od bytu a otevřel je. Chtěla jsem vkročit dovnitř, ale zarazila jsem se. Potemnělou chodbou se táhly dvě řady malých plápolajících svíček a mezi nimi byly rozházené okvětní lístky rudých růží.

Podívala jsem se na něj. „To ty? Jak?" vykoktala jsem celá ochromená.

Sklonil se ke mně a pošeptal: „Přece ti neprozradím svoje tajemství."

Pousmála jsem se, ale dál jsem nevyzvídala, bylo mi jasné, že mu pomohl některý z kamarádů. S dost velkou pravděpodobností Honza s Nelou.

„Ještě jsem ti dneska nedal žádnej dárek, takže ho najdeš na konci uličky."

Zhluboka jsem se nadechla a vykročila vpřed. Thomas šel mě mlčky za mnou. Prošla jsem chodbičkou a následovala vytvořenou cestičku, která se linula po celém obývacím prostoru až k televizi. Kráčela jsem pomalu, abych nasála tu nádheru. Skoro jsem ani nedýchala.

Když jsem došla na konec, zůstala jsem v němém šoku zírat na vytvořený prostor před gaučem. Stůl byl pryč, místo něj v kruhu ze svíček ležela neuvěřitelně obrovská kytice rudých růží. Těch s velkými květy a sametovým povrchem. Tak velkou kytku jsem v životě neviděla, natož aby mi ji kdokoliv daroval. Zalapala jsem po dechu a do očí se mi prodraly slzy.

„Je jich stočtyřicetpět. Jedna za každý den co jsme spolu."

Dojetím jsem zasténala, to bylo ještě romantičtější než samotná cesta k nim. „Ty jsi blázen."

„Do tebe."

Otočila jsem se, že ho samou láskou políbím, za to co udělal, ale on tam nestál. Klečel. Mezi prsty svíral malou černou krabičku se zvednutým víčkem. Uvnitř byl usazený prstýnek z bílého zlata s větším a dvěma menšími bílými kameny. Zlehka se třpytil pod dopadem světla od svíček. Připravil mě o řeč i o dech.

„Kotě, vím, že jsem to už zkusil, a uvědomuju si, že to tak nebylo vhodný. Ty si totiž zasloužíš mnohem víc než jenom strohou žádost v posteli. Jsi to nejlepší, co mě kdy potkalo, a jsi pro mě vším, co jsem si kdy přál. Už bez tebe nechci strávit ani jeden jedinej den. Teď a tady na kolenou přísahám, že tě budu milovat do konce života a nikdy nedopustím, aby ti ještě někdy někdo ublížil. Miluju tě a bylo by mi ctí, kdyby ses stala mojí ženou."

Slzy se mi kutálely po tvářích, ale nezastavovala jsem je, dostaly volný průchod. Se zamlženýma očima jsem se dívala na Thomase. Vypadal napjatě a zároveň se mu v obličeji odrážela naděje. Nebyla jsem hloupá, odmítnout ho, by znamenalo ztratit životní lásku.

„Jo, ráda tě přijmu za manžela."

Rty se mu zvlnily do nadšeného sexy úsměvu. Vytáhl prsten z krabičky, chytil mě za ruku a navlékl mi ho na levý prsteníček. Přitáhl si mě k sobě a vtiskl mi polibek na hřbet ruky. Nechtěla jsem mezi námi takovou mezeru. Klekla jsem si k němu a políbila ho.

„Jsem šťastná, že jsem tě potkala."

„I já, bez tebe nejsem nic. Miluju tě a navždycky budu."

„Taky tě miluju."

KONEC

***************************************************

Děkuji všem za přečtení, hvězdičky i komentáře, moc si vážím vaší přízně i podpory. 

Příběh těchto dvou se nachýlil ke konci.

Ale nikdy neříkej nikdy, v hlavě se mi rozehrává pokračování. Zda ho nakonec napíšu, je ve hvězdách, protože teď pracuji na něčem novém :)

Uvidíme se u jiného příběhu :-*