Láska s příchutí čokolády ✔️

Kapitola 27

Ondra překvapivě nedělal cavyky, vzal to hned po jednom zazvonění. Když se objevil na obrazovce, moje srdce zaplesalo, konečně jsem ho zase viděla, protože naše odloučení mě bolelo. Ale po bližším zaměření jsem si všimla, že vypadá hrozně, byl smutný a měl velké kruhy pod očima. Zamrazilo mě, že se u nich něco stalo.

„Co se stalo? Jsi nějak skleslej a unavenej."

Promnul si rukama obličej, aby z něj rozehnal únavu. „Jedu teď v práci skoro nonstop, nejdřív tam byl průser, pak nám napadli systém. Prostě pořád je, co řešit. Makám i z domova a spánek je pro mě momentálně sprostý slovo."

„Měl by ses vyspat, aby to s tebou neseklo."

„Já vím, ale snad už to bude trvat jenom pár dní."

Souhlasně jsem přikývla a snažila se vykouzlit povzbudivý úsměv. „Co takhle vyřešit to mezi náma? Přestává mě bavit, že se zapíráš a nekomunikuješ. Chci to od tebe vysvětlit."

Schoval si obličej do dlaní a chvíli tak zůstal. „Co ti mám říct?" Prohrábl si vlasy a podíval se na mě. „Že jsem to posral?"

„Ale co? Já jsem asi totálně mimo. Vždyť ty dva týdny byly naprosto super, a když jsi odjížděl, nebyl mezi náma žádnej problém. Kde to teda vzniklo?" naléhala jsem na něj, už jsem chtěla mít jasno.

„Není to tebou, je to ve mně. Né že bych tě celou tu dobu nechtěl vidět, ale nedokázal jsem to, protože jsem udělal obrovskou chybu."

Začínala jsem mít zvláštní mrazivý pocit, až se i moje obočí srazilo ke kořeni nosu. „Jakou chybu?"

Zhluboka se nadechl a dlouze vydechl, dával si na čas. Nekonečně dlouhou minutu trvalo, než zase promluvil. „Pořád tě miluju. A chyba byla, že jsem ti to neřekl."

Pusa se mi otevírá do velkého, ne přímo do obřího Ó, a tělo mi ztuhlo, jakoby mě někdo zmrazil. I můj mozek se zastavil, protože mi došla veškerá slova. Proč mi to řekl po tolika letech. Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet.

„Koukám, že jsem měl mlčet. Přesně kvůli tomu jsem se stáhl."

Oklepala jsem se ze šoku. „Děláš si ze mě srandu?" nevědomky jsem na něj vyjela. „Vážně mi takovou věc říkáš teď, po několika týdnech? Defakto, po tolika letech, co jsi v Americe?"

Zatvářil se provinile, že mi ho bylo líto, ale takhle se nemohl chovat.

„Promiň. Docházelo mi to ty poslední dny u tebe, ale až doma to na mě padlo úplně. Najednou mi chyběly tvoje dotyky, polibky, objetí i přítomnost. Zkrátka ty celá."

Sakra, co jsem mu na to měla odpovědět? Obzvlášť, když už moje srdce bylo někde jinde a u někoho jiného. Tiše jsem na něj koukala a kroutila hlavou.

„Vím, že to necítíš stejně a taky, že bys do Ameriky nešla. Nechtěla jsi to ani zkusit."

Naštvaně jsem si odfrkla, to vůbec nebyla pravda. „Do Ameriky jsem s tebou nejela kvůli práci, a né proto, že bych nic necítila. Když jsi tu byl, tak to mezi náma jiskřilo, to nejde nepopřít. Žádná z předešlých návštěv nebyl taková. Byla bych schopná se do tebe znovu bláznivě zamilovat jako kdysi, jenže to bys mi to musel říct hned, teď už někoho mám."

„Chápu to a plně respektuju, nehodlám se do ničeho plést."

Tohle byl víc emotivní rozhovor, než jsem čekala. A začínala jsem se bát, že ho ztratím i jako kamaráda. „Co bude dál? Co my dva a naše přátelství? Přestaneme se spolu bavit? Zahodíme všechny ty roky?"

Poprvé od začátku hovoru se usmál. „Nechci o tebe přijít, to bych se zbláznil. Ale asi si ještě nějakou dobu budu udržovat odstup."

„Nebudeš se mnou další měsíc, dva nebo tři mluvit?"

„Ne, jenom bych snížil intenzitu naší komunikace."

To jsem byla schopná respektovat, jelikož jsem měla Thomase a zdálo se, že mi zabere dost času. „Dobře, pokud ti to pomůže."

„Nevím, jestli to k něčemu bude, citů se jen tak nezbavím, ale slibuju, že už se neodmlčím úplně."

„Super, to jsem potřebovala slyšet."

Díky bohu, vše jsme si vyříkali a vyjasnili, takže mezi námi bylo jasno. I když, nečekala jsem, že mi vyzná lásku, ale žít se s tím dalo, hlavně že byl v pořádku. Naše přátelství pro mě bylo důležité, takže jsem se spokojila s jakýmkoliv kontaktem, všechno bylo lepší než nic.

***

Po telefonátu s Ondrou jsem si dala horkou sprchu, abych se z toho vzpamatovala, a zalehla do postele. Během nepřítomnosti u mobilu mi na něm přibyla zpráva, byla od Thomase. To mě odvedlo od myšlenek na rozhovor s Ondrou.

Thomas: Postrádá se jedna sexy prdelka a její sladkej jazýček.

Na tváři se mi rozlil široký úsměv. Za ty dva dny jsem měla jeho jazyk mezi nohama tolikrát, že se to nedalo vypustit z hlavy. Jen při pomyšlení na to mi přeběhl mráz po zádech. Měla jsem nutkání ho zase pozlobit fotkou, a že jsem si mohla dovolit nějakou odvážnější, když už jsme spolu spali.

Vytáhla jsem si triko a pořádně ho přes prsa napnula, aby prosvítal piercing. Pak jsem ho utáhla na uzel a vespod jsem nechala decentně vykukovat prsa. Kalhotky jsem na jedné straně palcem stáhla o kousek níž, aby se ukázalo pár centimetrů podbřišku. Jeho představivost tak mohla zapracovat.

K fotce jsem připojil vzkaz: Zrovna jsem přišla ze sprchy.

Během pár vteřin přišla odpověď. Takhle rychle ještě neodepsal.

Thomas: No do hajzlu. Tohle je naprostá pecka. Nejradši bych to tvoje krásný tělo celý oblíbal a pak si na tobě pochutnal. A že mám tvojí chuť stále na jazyku.

Z těch slov mi ztvrdly bradavky, jakoby jim někdo dal povel, a mezi nohama mi projela vibrace, která se rozlila i do páteře.

Lenka: Taky mám pocit, že tam pořád jsi. Doslova z tebe šílím.

Thomas: A myslíš, že já z tebe ne? Nechápu, jak to děláš, ale stačí jedna fotka a tohle se stane.

Ke vzkazu přidal fotku a já málem spadla z postele. Byl na ní jen v boxerkách, které si stáhl až ke kořeni, a předloktím zakryl špičku. To monstrum bylo připraveno k akci. Fíha, řeknu vám, že jsem se orosila snad na každé části těla.

Lenka: Wau. Ani nechtěj vědět, co se mi právě děje v kalhotkách.

Thomas: Vím to moc dobře, měl jsem tě celej víkend. Ale doufám, že se brzo zahojíš, protože sobecky přiznávám, že tě potřebuju ojet.

Ten chlap mě chtěl vážně zničit. Srdce mi splašeně bušilo a kalhotky jsem mohla ždímat. Sakra, nic takového jsem ještě nezažila, moje tělo dychtilo po sexu s ním.

Lenka: Taky to chci, strašně moc.

Thomas: Takže, kdy se mi odevzdáš?

Lenka: Odevzdala jsem se ti už včera. A kdy to bude příště nevím, záleží, jak mi bude.

Thomas: To je jasný, chci, abys byla v pořádku. Ještě jednou se omlouvám, a kdyby tě to bolelo, nebo jsi začala krvácet, tak volej. V jakoukoli denní i noční hodinu.

Odpustila jsem mu už odpoledne, ale po tomhle by si mě získal tak jako tak.

Prohodili jsme ještě pár zpráv a já u nich sotva mžourala očima, byla jsem unavená jako kotě. Dokázala bych si s ním psát klidně celou noc, jenže to by ze mě nesměl odčerpat veškerou energii. Ale víte co? Bylo mi to ve výsledku jedno, protože jsem byla příjemně unavená a těšila jsem se, až zase budeme spolu.

**********************************

Další kapitolu si dáme v neděli :)

A na závěr bych vám ráda poděkovala za 1000 přečtení, moc si toho vážím. Děkuji :)