Láska s příchutí čokolády ✔️

Kapitola 2

Ráno jsem vstávala dřív než obvykle. Nevím, jestli to bylo štěstím nebo nervozitou, každopádně od Ondry jsem stále neměla žádnou zprávu, což mě zneklidňovalo. Jediné, co jsem měla, bylo číslo jeho letu, které mi napsal v poslední zprávě. Hodlala jsem jet na letiště a počkat, protože se mi nechtělo věřit, že by nepřijel, když to slíbil. Nebo že by mi aspoň nenapsal, že si to rozmyslel. Nikdy mě nezklamal, tak proč teď. Jenže mě napadla i horší varianta, že se mu něco stalo. Oklepala jsem se, to jsem si nemohla připouštět.

V kanceláři mě Honza zásoboval jedním úkolem za druhým, díky němu jsem odvedla myšlenky od Ondry, i když strach jsem o něj měla čím dál větší. Dovolat, ani dopsat se mu nedalo.

Honza mi dal opravdu hodně práce, protože jsem měla před dovolenou a on chtěl mít vše precizně připravené, aby se v mé nepřítomnosti nemusel zabývat maličkostmi. Připravila jsem mu i podklady ke schůzkám, které po mě nepožadoval, ale já mu chtěla ulehčit co nejvíc. A taky si trochu nasbírat plusové body, kdybych zas příště něco potřebovala.

Po práci jsem na otočkuzajela domů, abych se osprchovala a převlíkla. Počasí venku nebylo na velkévýstřelky, jako jsou šaty nebo sukně, vždyť byla půlka dubna, ale mohla jsem sevyfiknout jinak. Ve skříni jsem našla úzké černé džíny, krajkový top a doladilajsem to koženou bundou se cvoky, kterou mi dovezl Ondra z Ameriky. Vypadalajsem sice jako vdova, ale aspoň jsem zvýraznila ty správné křivky.

Nebyla jsem žádná typická modelka, měla jsem pěkný prsa, na které jsem byla náležitě hrdá. Docela pevný zadek, a i přes nějaký to kilo navíc jsem měla poměrně štíhlý pas. Lidi o mě říkali, že jsem holka krev a mlíko. Někteří zas, že jsem tlustá. Podle mě jsem byla akorát, ani tlustá ani vychrtlá. Cítila jsem se ve svém těle dobře, proto jsem se nestyděla vyjít v minisukni, v plavkách nebo si nechat udělat nějakou tu ozdobu. I když jeden často bylo jinak, ale o tom třeba později.

Svoje dlouhé čokoládové vlasy jsem sepnula do vysokého ohonu a obličej decentně nalíčila, nechtěla jsem kazit tu přirozenou krásu, kterou mi příroda nadělila. Možná to je samolibé, ale měla jsem hezké, jemné rysy, drobný nos a velké oříškové oči. Zkrátka jsem se sama sobě líbila. A proč taky ne? Člověk by se měl mít rád.

Když jsem vypadla z bytu, zbývalo mi pět minut do konce limitu, co jsem si dala. Seběhla jsem schody, naskočila do auta a vydala se na letiště.

Netrpělivě jsem čekala v příletové hale, kde jsme měli mít sraz tak jako obvykle. Kolem mě se mísily davy lidí, hluk hlasů a vrzání koleček od kufrů. Letiště pro mě mělo zvláštní atmosféru plnou očekávání, zážitků i nových zkušeností.

Očkem jsem mrkla na tabuli s přílety, Ondrovo letadlo dosedlo na ranvej skoro před dvaceti minutami. Začala jsem si nervózně poťukávat nohou o podlahu. Z vlastní zkušenosti jsem věděla, že trvá, než všichni vystoupí a letadlo se vyloží, ale bála jsem se, že opravdu nepřiletěl.

Uběhlo další deset minut a teprve začínali vycházet lidé. Zpozorněla jsem a sledovala, jak se trousí jeden za druhým. Někteří z nich táhli menší kufřík, jiní zas velký loďák. Někdo šel sám, jiný zas s celou rodinou. Ale Ondra stále nikde, přitom vždy chodíval mezi prvními.

Vytáhla jsem mobil, abych mu zavolala, jenže jeho telefon byl hluchý. Uložila jsem ho zpátky do kapsy a říkala si, že počkám ještě pár minut. Jen co jsem zvedla hlavu, zahlédla jsem v davu vyčnívat dvoumetrovou postavu. Okamžitě se mi ulevilo. Přísahala bych, že jsem slyšela, jak mi spadl kámen ze srdce.

Ondra se vymotal z hluků lidí a dlouhým krokem se vydal ke mně. Jeho do zlatova opálená pleť zářila na dálku a dávala tak vyniknout blond vlasům a pomněnkovým očím. Odjakživa to byl fešák, jak vzhledem, tak postavou, ale co se dal v Americe na posilování, stával se z něj zatraceně sexy chlap. Tělo mu nabývalo na objemu návštěvu od návštěvy. Nebo aspoň mě to tak přišlo.