Láska s příchutí čokolády ✔️

Kapitola 72

Hotel, kde se odehrávala ta sláva, byl zhruba třicet kilometrů od Prahy. Ležel u lesa, takže poskytoval klid a soukromí. Na parkovišti stála zatím jen dvě auta, většina lidí měla teprve přijet. Do obřadu zbývala víc jak hodina času, ale Karolína chtěla nás holky mít u sebe dřív, abychom si ujasnily ještě pár věcí.

Thomas zaparkoval vedle bílého BMW X6, které patřilo Kubovi, a sousedilo s červenou Mazdou 6, ta byla Mattea. V duchu jsem se radovala, že jsme přijeli před Nelou, protože obvykle jsem všude chodila z nás čtyř jako poslední. Vystoupili jsme z auta a mnou otřásla zima, ani kožešina mě nezachránila. Vzduchem se nesl vlezlý mráz. Začínala jsem doufat, že nebude obřad moc dlouhý, abychom neumrzli. Z kufru jsme si vzali věci a šli dovnitř.

Hotel byl nový, moderní a vyjímala se na něm bílá štukovaná omítka a břidlicová střecha. Dělil se na tři budovy. Dvě boční sloužily k ubytování a v prostřední se nacházelo vše ostatní – restaurace, sál, kuchyň i recepce. Slečna za pultíkem nám předala klíč od pokoje a obeznámila nás, kde koho momentálně najdeme. Thomas zamířil s taškami do budovy vpravo a já do té vlevo. Vyšla jsem do druhého patra a ušla pár kroků úzkou chodbou, než jsem zastavila u pokoje 201. Třikrát krátce jsem zaťukala, což bylo naše heslo, a zpoza dveří se ozvalo vyzvání ke vstupu.

Dana seděla na kraji velké postele, která byla úhledně ustlaná a zakrytá přehozem v šampaň barvě. Karolína se schovávala za stolkem u okna a před ní postávala slečna a líčila ji. Na okenní konzoli vysely svatební šaty. Jejich jednoduchost, ale zároveň krása, mě nepřestávala překvapovat. Už když si je Karolína vyzkoušela, všechny nás odrovnala. Byly hladké s lehce nabíranou sukní a upnutým vrškem. Ten měl hluboký véčkový výstřih a dlouhé rukávy, které na ramenou a kolem zápěstí zdobila nádherná květinová krajka.

Pozdravila jsem se s holkama a Dana mě navíc na přivítanou opusinkovala. Podívala jsem se na Karolínu a všimla si, že poklepává nohama a bubnuje prsty o stehna.

„Co jí je?" zeptala jsem se co nejtišeji Dany a kývla hlavou k oknu.

Rychle přejela očima na ni a zpět na mě. „Je strašně nervózní," pošeptala.

„Ona?" Její chování mě překvapilo, vždy byla klidná a vyrovnaná.

Přikývla.

Přistoupila jsem k ní, přidřepla si a pevně ji chytila za třesoucí ruku. „Kájo, zlato, co se děje?"

„Mám šílenej strach."

„Z čeho? Vždyť jsi s Kubou dlouho, dokonale se znáte, bydlíte spolu, milujete se a na svatbu jste se těšili."

„Každá nevěsta je nervózní," promluvila slečna kosmetička. „Teď prosím nemluvte." Nanesla jí na rty vrstvu lehce narůžovělé rtěnky a celý make-up zafixovala sprejem. „Hotovo."

Karolína jí poděkovala a otočila se na mě. „Nevím. Prostě to na mě padlo."

„Že ty se bojíš první svatební noci, co?" pokoušela jsem se ji rozesmát.

Povedlo se, protože jí cukly koutky a uchechtla se.

„Ježiš," vykřikla se smíchem Dana, „svatební noc je přece to nejlepší. Mně by stačila jenom ta noc, a klidně desetkrát dokolečka."

Koutky se nám oběma zvedly ještě víc a já na ni houkla: „Tak o tobě už víme, že bys pořád šukala. Obzvlášť od doby, co jsi s Matteem."

Dotčeně na mě zasyčela, ale obě jsme věděly, že je to sranda. „A ty snad ne? Co máš zpátky čoko doktůrka, tak záříš na kilometry daleko."