Láska s příchutí čokolády ✔️

Kapitola 58

K mým uším doléhalo jakési šumění, které mě pomalu dostávalo do bdělého stavu. Víc jsem nastražila uši a zaposlouchala se, byly to dopadající kapky vody, které rytmicky bubnovaly o vanu. V ten moment mi to došlo, Fredy spal v noci u mě. Probudit se vedle něj by bylo skvělé, ale i pocit, že je kousek ode mě, mi vykouzlil nepatrný úsměv na tváři.

Ještě se zavřenýma očima jsem se protáhla do všech stran, teprve pak jsem je pomalu otevřela, ale sluneční paprsky dopadající do pokoje mě bolestivě oslnily. Chvíli trvalo, než si moje oči zvykly na ostré světlo, které mi projelo až do hlavy, tu jsem měla po sobotní akci těžkou. I moje nohy byly jako olovo a bříška prstů s chodidly mě pálily od bot.

Šumění ustalo a v pokoji nastal božský klid, natočila jsem se směrem ke koupelně a čekala, až z ní Fredy vyleze. Když z ní vyšel, projela mnou taková horkost, že bych se roztekla jako kostka ledu a zbytky vody by se vsákly do matrace. Na bocích měl uvázaný ručník, ze kterého mu vykukovalo vypracované véčko a kousek podbřišku, jeho hrudník se leskl od zbytků vody, která mu zatekla do záhybů svalů, a bicepsy na rukou měl naběhlé od toho, jak si druhým ručníkem sušil vlasy. Kousla jsem se do rtů, abych nevyjekla na celou místnost, to tělo mě dokázalo odrovnat během vteřiny, nejradši bych po něm hned skočila.

Hodil si ručník přes rameno, prsty si pročísl vlasy a současně s tím zvedl hlavu, naše oči se setkaly. S širokým úsměvem mě pozdravil a mně se rozbušilo srdce, tohle vídat byla radost, nebránila bych se tomu, kdyby to bylo každé ráno.

„To je teda podívaná takhle po ránu," pronesla jsem zasněně.

Laškovně zahoupal obočím. „Nevím, jestli po ránu, ale v poledne ti tohle," ukázal rukama na svoje tělo, „nabídnout můžu."

Nabídka to byla skvělá, což o to, ale ještě jsem potřebovala vědět jednu věc. „Neublížila jsem ti v noci?"

Nikdy jsem sama nezjistila, jak moc kopu nebo mlátím rukama, vždy se moje tělo chovalo trochu jinak, záleželo na tom, vedle koho jsem ležela. Thomas mě svíral svým tělem, abych se nemohla hýbat, a Fredy při posledním přespání skončil raději na zemi, aby se vůbec vyspal. Doufala jsem, že tam nespal i tentokrát.

Z tváře mu zmizel úsměv a nahradily ho jen rovně stažené rty, i oči se mu přestaly usmívat. „Ublížila." S naprosto vážným výrazem došel k nohám postele.

Pohltila mě provinilost, přesně tohle jsem nechtěla, jenže v noci bych bez něj neusnula. „Promiň, jsem sobec, měla jsem tě nechat spát dole."

Klekl si na kraj postele, moje nohy měl mezi svými. „Jo, to jsi měla." Opřel se o ruce a pomaličku lezl nahoru. „Bolelo to. Pěkně jsi mě nakopala a zmlátila." S každým slovem byl výš a výš, dokud neměl kolena v úrovni mých boků a ruce vedle mé hlavy, jeho rty se ocitly pár centimetrů od mých.

Nadzvedla jsem bradu, abych ho na omluvu políbila, ale on ucukl.

„Spát s tebou je za trest."

Hůř mi být nemohlo, cítila jsem se jako prokletá, nebylo mi souzeno se ještě někdy normálně vyspat vedle chlapa. Protáhla jsem ruce pod jeho tělem a položila mu je na záda. „Já vím, omlouvám se. Jak ti to můžu vynahradit?"

Nic neřekl, jen mě tvrdě políbil. Nevěděla jsem, co si mám myslet, ale nebránila jsem se jeho polibkům a jazyku, který si hravě pohrával s mým.

Odtrhl se ode mě sotva na centimetr. „Ty si myslíš," políbil mě, „že křehule jako ty," znovu mě políbil, „mi může ublížit?" Další polibek. „Dokážu tě zpacifikovat jednou rukou." A další polibek. „Když budu chtít," zavrčel. Když mě políbil naposledy, už zůstal přitisknutý na mých rtech.