Léto lepších zítřků

-29-

"Takže si mi říkala, jak jste kamarádi a lhala mi, zatímco si s ním chrápala. Mělo mi dojít, že mě nekryješ jen tak. Ono se ti nakonec hodilo, že máš volný barák jenom pro tebe a Petra." Bodá mě pohledem tak zle, jak jenom může. Takhle jsem si ten večer vážně nepředstavovala.

"Počkej, chceš mi říct, že si o tom věděla." Otočí se ke mně znovu Petr. Může se to prodělat ještě víc? Vždyť už to snad horší ani být nemůže. "Můžeš mi říct, proč si mi to neřekla? Věděla si jak tohohle vola nesnáším." Ptá se mě zklamaně. Au. Tohle mě bolí. To co mi říkají oči ani nemusí říct nahlas. Bolí mě to možná ještě o to víc.

"Tak si to tu můžete vyřídit, já si půjdu pro pivo." Usmívá Calin se od ucha k uchu, ale já se nezmůžu na nic jiného než sklopení hlavy. Odmala mi bylo říkáno, že nemám lhát. Kdybych poslechla, nemusela bych tu být. I když třeba bych tu skončila stejnak.

"Můžeme si promluvit my dvě." Štěkne Aneta mým směrem. Podívám se po Petrovi, doufající, že mě zachrání, jenže ten se na mě ani nepodívá. Kývnu proto hlavou, to už ale nevidí protože odchází směrem pryč od domu, na druhou stranu zahrady. "Takže kamarádi, jo? To si mi musela lhát?" Kříží ručení prsou. Vážně jí to není jasné?

"Možná protože si jako bachař a jakmile není po tvém začneš ječet a hned se naštveš. Vzpomínáš jak si na mě vyjela když si měla podezření, že spolu něco máme?" Můj pokus osvěžit ji paměť je neúspěšný. Kroutí hlavou, odmítá to přiznat. Je to jako s dítětem.

"Jak si mi to mohla udělat? Já to nechápu. Lhala si mi do očí." Stojí si za svým.

"A ty si přemýšlela o tom jaký je to pro Petra, když si mu lhala? Zkus se podívat na sebe a pak mi něco vyčítej." Právě se ve mně probudila ostrá Lucia. Normálně taková nejsem. Teď už toho mám tak akorát dost.

"Já to ale dělala kvůli tobě. Nechci aby tě dostal tam, kam dostal jeho bývalé. Není takový, jaký vypadá, že je." Chytne mě za ruce. Nevěřím ji, akorát si chce zachránit zadek, aby nevypadala tak špatně, jako vypadá.

"Víš co? Tohle ale není vůbec tvoje věc. Já jsem s ním šťastná. Vím kdo je, vím, že je to hodný kluk. Jenom ty ho stále vidíš jako zloducha, jenom nedokážu přijít na to proč." Vytrhnu ji svoje ruce ze sevření, odhodlaná odejít pryč.

"Ta já ho vidím jako zloducha? Jeho první holka do něj byla zamilovaná, on se s ní vyspal a pak ji odkopl. Jenom proto, aby už nebyl panic. Sbírala se z toho dlouho. Pak se dostal k drogám, do kterých zatáhl další dvě holky. Jedna je teď někde na ulici, závislá na těch nejtvrdších drogách, bohužel v sobě neměla tu stopku. Ještě, že ta druhá měla aspoň trochu normální rodiče, co ji Petra vymluvili. Neudělej tu samou chybu, jako ty holky před tebou, prosím." Tohle by Petr neudělal, nebo ano? Neumím si ho představit, jako zlého člověka, jako ignoranta. Jeho oči by mi řekli, kdyby lhal.

"I kdyby tohle není tvoje věc. Tak, jako už se nepletu mezi tebe a Calina, se ty přestaň motat mezi mě a Petra." Řeknu naprosto chladně. Musíme si stanovit hranice. A můj vztah s Petrem je něco, co nikdo jiný nebude řešit.

Když přijdu na terasu, Petra nenacházím. Nějak automaticky tuším, kde by mohl být. Sklep. Rozejdu se tam se sklopenou hlavou, a překvapivě je tam. Sedí na stolku, na kterém jsem před nějakou dobou seděla já. Kouká na mě zvláštně. Neřekla bych, že je naštvaný, vzteklý, nebo že by chtěl křičet. O to je to horší. Vypadá smutně a zklamaně.

"Šíleně se omlouvám. Ohromně jsem to podělala." Začnu. Netuším, co mám říct. Vymlouvat se nechci, byla to moje chyba. Říkat coby, kdyby je také zbytečné. Jediné, v co můžu doufat je, že mi odpustí.