Léto lepších zítřků

-25-

Trvá to přesně deset minut než se domluvíme na tom, co budeme vařit. Nakonec se dohodneme na ovocných knedlíkách. Ty už jsem totiž léta neměla. Díky té debatě mám šanci poznat Petrův vztah k jeho mámě. Jsem až překvapená, tím, jaké to mezi nimi je. Ten vzájemný respekt a ta láska v očích je něco, co postrádám od té doby, co odjel táta.

Celkově se tu cítím neskutečné dobře, možná bych řekla, že se tu cítím, jako doma. Jsem tu s lidmi, kteří jsou snad ze zlata, žiju v krásném domě a až na pár komplikací je moje hlava snad nejnormálnější, co kdy byla. Rozhodnutí sem odjet bylo zkrátka to nejlepší, které jsem mohla udělat. Konečně jsem poznala, jaké je to chtít ráno vstát, jaké je to mít pro co vstávat.

"Petře došel by si prosím pro mouku do sklepa?" Žádá Pavla Petra. Ten stojí za mnou a hraje si s konečky mých vlasů. Otráveně vydechne, ale Pavly pohled ho donutí odejít. Její oči mě pozorují jak jenom zvědavě dokážou, už teď je mi jasné, proč šel pro mouku zrovna on. "Tak co, jak se ti tu líbí?" Zeptá se.

"Tak, jak jsem si ani nepředstavovala, že budu. Cítím se tu jako doma." Nadšeně se rozhlížím kolem. Jsem tu vážně ráda. Cítím se zase jako ta Lucia, která byla sama sebou.

"To jsem ráda. Jaký je Petr? Je na tebe hodný?" Kouká na mě, zatímco vytahuje mísu z linky.

"Úžasný. Je to ten nejhodnější a nejvšímavější kluk na světě." Usměju se od ucha k uchu. Sama jsem překvapená, jaký je. Ten respekt, který vůči mě projevuje je něco, jako nová dimenze pro mě. Kolikrát je to až zvláštní. Jsem zvyklá na věci, které byly špatně, jenom jsem se nad tím nikdy nezamyslela.

"Vážně? Tak to jsem ráda. Většina holek s ním nevydržela." Na tváři se ji objeví vráska, přesněji na čele, jak se jemně zamračí. To mě zarazí. O něj by se holky přeci měli prát, nebo ne?

"Jak to? Co se dělo?" Ptám se zvědavě ač vím, že o tomhle by měl mluvit Petr sám. Na druhou stranu, mám strach, že mi bude ublíženo. To proto se ptám.

"Petr je šíleně hodný. Pro ty, co má rád by se rozdal. Jenomže je šílené složitý, takže od sebe holky většinou odežene. Nemluvě o drogách, ty, jeho vztahy dokážou zničit úplně."

"Já myslela že jenom pije a příležitostně kouři marihuanu." Otáčím se intuitivně. Petr za mnou díky bohu nestojí. Nemyslím si, že by skákal dva metry vysoko, kdyby zjistil, že se tu o něm takhle bavíme.

"Kéž by, to už je ale na vás dvou. Nebudu ti říkat, aby si ho z toho dostala, protože když jsem to chtěla po jeho bývalých přítelkyních, akorát to jejich vztah zničilo. Jenom si dej pozor, aby tě do toho nezatáhnul taky." Mrkne na mě mile. V ten samý moment uslyším Petra řítícího se do kuchyně.

V ruce drží všechny tři mouky, což omluví tím, že prý nevěděl kterou vzít. Kluci a pečení. Pavla si od něj vezme polohrubou mouku a zbytek uklidí do linky. Postupně zadělává těsto, zatímco my děláme blbosti. Většinu času jeden druhého pošťuchujeme, takže se kuchyní rozlehlá smích, ať už můj, Petra nebo Pavly.

Jakmile jsou knedlíky hotové, Pavla se odchází připravit. Mají s tátou Petra domluvený večer někde na zábavě. Je zvláštní koukat se na rodinu, která je kompletní a fungující.

Petr a já máme v plánu jít zase ven, jenomže v moment kdy projdu skleněnými dveřmi na zahradu, ozve se Anety hlas. Uskakuji od Petra, čemuž se zasměje.

Smích ho ale přejde dost rychle. Za Anetou a Calinem uvidí Frantu. Ten mě sjíždí pohledem s milým úsměvem. Jestli tohle zvládneme, zvládneme všechno. Možná už by taky bylo  na čase mu říct,  že to mezi námi nemá cenu. Nemá cenu mu lhát déle, než je potřeba. Je to fajn kluk a má právo vědět, jak se k našemu "vztahu" stavím.