Léto lepších zítřků

-47-

Ve vztahu není nic tak důležitého jako důvěra. Bez důvěry by to nebyl vztah, ale trápení. Já říkám Petrovi všechno, říká však všechno mně? Vím, že to v sobě dusí. Už takový je. Jenže pokud nebude upřímný, nemůžu zjistit, jak mu pomoc. A to že vážně chci. Proto to s ním všechno proberu. Navíc mám jeden nápad, co by mohl pomoct.

Petr má přijít každou chvíli. Bojím se toho, co mě čeká, co nás čeká. David radši odešel. Prý proto, abychom měli soukromí. To oceňuji, vzhledem k tomu, že si uvědomuji, že je to jeho byt. Taky jsem ráda za náš včerejší rozhovor. Mám k alkoholu odpor a děsilo mě, po rozhovoru s Péťovou mamkou o drogách, že tu budu muset řešit ty samé věci, jako s mamkou.

Zničehonic se ozve zaťukaní. Petr. Ještě rychle upravíme svoje vlasy a utíkám otevřít.

Petr stojí před dveřmi s kytkou. Vypadá, jako vyděšené štěně. Nechci ho vyděsit ještě víc, než je.

"Uklidní tě, když ti řeknu, že nejsem naštvaná?" Začnu konverzaci. On mi podá kytku, jež nejsem schopná pojmenovat. Nicméně má nádherné žluté květy.

"Neuklidní, protože jsem se choval jako úplný kretén," vstoupí do bytu.

"Trochu jo," přiznám, jakmile zamířím do kuchyně, dát kytici vodu. "Na druhou stranu sis to uvědomil a umíš se omluvit," ocením něco, co já třeba tolik neumím. "Měli bychom si o tom ale promluvit. Co se stalo? To mi nevěříš? Nebo kde se to vzalo?" Divím se. Kytku dám do vody a zamířím k Petrovi na gauč.

"Já, já nevím. Není to o tom, že bych ti nevěřil. Tak, jako tobě jsem nikdy nikomu nevěřil. A asi proto se bojím, že o tebe přijdu. Nechci tě ztratit. Moje máma dala přednost fotrovi, sestra se mě taky nezastala a jediný koho momentálně mám si ty a moje babička, když nepočítám kluky," rozpovídá se. "Šíleně se bojím faktu, že se vrátíš zpátky do domů. Vím, že ti nemůžu bránit, ale nechci aby si odjela. Nepřežil bych to," vydechne. Místo odpovědi ho obejmu.

"Petře, jednou jsem ti slíbila, že nikam nepůjdu a to hodlám dodržet. Miluju tě a i kdyby sis oholil hlavu, potetoval si obličej, nebo se přeoperoval na  ženu, nepřestanu tě milovat. A jediný s kým bych tě podvedla je Pan Úžasňák," vnesu do toho našeho rozhovoru trochu humoru.

"Teď nevím, jestli mám cítit úlevu nebo zděšení," zasměje se, když ho pustím a objetí tak ukončím.

"Máš pravdu, je to děsivý," zasměji se taky.

"Pokusím se tolik nepít, nedělá mi to dobře. Promiň, že dělám to, před čím si sem utekla," zvážní zase.

"Sice alkohol nenávidím, ale respektuju, že se napiješ. Jestli ti to způsobuje nějaký problémy, tak nepij. Tak strastně jako včera si ještě nevypadal. Vyděsilo mě to," sednu si na jeho klín a projíždím mu vlasy.

"Omlouvám se. Neměl jsem včera dobrý den a myslel jsem si že alkohol pomůže. Přestanu pít, slibuju," pohladí mě po tváři. Všimnu si, že mu začínají slzet oči. Než se stihnu zeptat, jedna podruhé začnou stékat po jeho tváři.

"Co se děje? Udělala jsem něco? Je ti dobře?" začnu se vyptávat. Nesnesu pohled na něj v takovém stavu. Je mu úplně úzko z představy, co prožívá.

"Udělám cokoliv, jenom prosím neodcházej. Nemůžu tě ztratit," rozbrečí se úplně.

"No tak, neboj. Nikam nejdu," obejmu ho. "Je to dobrý, slibuju. Jsem tu s tebou," šeptám. Proč musí trpět? Nesnáším pohled na někoho v takové vnitřní bolesti. Trpím s ním a šíleně mě to sžírá.

"Slibuješ?" podívá se na mě. V jeho očích je šílená potřeba po ujištění. A proto kývnu hlavou.

"Přísahám," pousměji se aspon trochu, abych mu dodala jistotu, že si nehodlám sbalit kufry a utéct. "Umíš si představit, co bych dělala já bez tebe? Potácela bych se jako Bludný Holanďan. A pokud nevěříš tomu, že to neudělám kvůli tomu, že tě miluju, věř tomu, že jsem sobec a chci tě mít pro sebe. Nedokázala bych být bez tebe šťastná," obejdu jeho myšlení aspoň trochu. Jestli si myslí, že bych ho dokázala opustit, neví, že moje sobecký já, by mi to nedovolilo.