Léto lepších zítřků

-22-

"Ehm." Odkašlu si, abych na sebe upozornila. Díky bohu se nemusím opakovat, slyší mě. Ukončí tak svůj polibek a oba dva se na mě podívají. Dobře tohle je extrémním způsobem trapný. "Máš čas, nebo si promluvíme pak?" Tikám pohledem mezi oběma dvěma.

"Určitě." Kývne. Začne se zvedat, čehož já využiju. Zle se podívám na Calina, který mě s pobavením sleduje. "Chtěla jsem mluvit o tobě a Petrovi." Pokusí se usmát, ale vidím na ní, že je naštvaná. To jsme dvě, když vidím, že je s někým kdo se tváří, tak jak se tváří.

"A co chceš řešit? Že jsme spolu byli venku? Nejsi na to už stará?" Nechtěla jsem se jí posmívat. Ale jestli je dost stará na to, že si začne s klukem jako je Calin, je dost stará na to, aby se začala starat pouze s jenom o sebe. Já ji taky nebudu říkat, že s Calinem být nemá, i když si to myslím.

"Ne jde o to, že si mi dala slib. Přísahala si, že si s mým bratrem nic nezačneš a najednou s ním jdeš na rande." Opět stojíme v koupelně a ona zamyká.

"Taky, že spolu nic nemáme. Jestli chceš být detektiv, běž se ho zeptat. Já sliby držím. Jsme jenom kamarádi." Opírám se o zeď. Vážně to chci vyřešit v klidu, protože jsem si vědoma, že jsem něco slíbila. Lidi se ale mění, neznala jsem ho. Nemohla jsem vědět, že bude úplně opak toho co mi vyprávěla. Bylo by divný kdybychom si stali za tím, co jsme řekly jako malý.

"Jenom kamarádi? Vždyť jste spolu byli celý den." Nevěří mi, nebo aspoň to mi prozrazuje její nakrčený nos. Přijdu si jak na výslechu.

"A já s tebou nebyla celý den? Znamená to že spolu spíme? Bože přestaň být tak paranoidní. Tvůj brácha mi dost pomohl, dokážu se mu otevřít. Nevím proč máte pocit, že spolu nutně holka s klukem musí mít sex." Říkám až skoro hádavým tónem. To mě nezná? A i kdybych s ním něco měla, je dospěla. Nemusí to řešit. Nenávidím lhát, když se ale chová jako malá, pravdu ji asi budu muset zamlčet.

"Dobře, máš pravdu, omlouvám se. Moc to hrotím. Slibuju že už to nebudu řešit. Vaše kamarádství je vaše věc. Jenom mi slib, že si s ním nezačneš. Narozdíl od tebe ho znám. Není to zrovna pravý kluk pro tebe." Mluví, jak kdyby byla moje máma. Není to komický? Jak kdyby věděla kdo je pro mě ten pravý. Vždyť to nevím sama.

"Tak a teď mi řekni co ty a Calin. Bylo něco?" Měním téma, abychom se ještě nepohádaly.

"Ne, ale asi bude. Nedokážu mu říct ne." Myká rameny. Tohle mě vysloveně bolí. Je to jakobych se viděla v zrcadle s mým dětským já.

"Zlato, dávej si na něj pozor. Nemůžeš sebou nechat takhle mávat. Vím to z vlastní zkušenosti." Koukám na ní s politováním. Tohle ji bude bolet, tím jsem si jistá.

"Ale já sebou nenechám mávat. Líbí se mi, a nechci aby si o mně myslel, že jsem nějaká frigidní blbka." Máchá rukama ve vzduchu.

"Aneto, jestli si tohle myslí o holkách, které mu nedají na prvním rande, tak je to vůl, co si tě nezaslouží." Mluvím tiše, aby nás neslyšel právě Calin, o kterém se bavíme.

"Ale nemyslí, to jsem jenom tak plácla. Calin je fajn, je s ním sranda. Navíc mi způsobuje motýlky v břiše." Dále ho obhajuje. To nemá cenu. Tohle ji nerozmluvím. Můj šestý smysl se bude muset vzdát. Zkušenost je zkrátka nepřenosná a pusu si bude muset nabít sama.

"Dobře, budu ti věřit. Můžeme jít?"

"Můžeš. Myslíš ze bys mi zavolala Petra? Chtěla bych s nim něco vyřídit." Zastaví mě ještě pohlazením po mé pravé paži. Nedá si pokoj, evidentně. Kdyby se radši věnovala řešení Calina a jeho neupřímných očí.