Léto lepších zítřků

-45-

Alkohol. Hodně alkoholu. Nejenom, že je je tu všude asi tak tuna láhví od alkoholu, tady je to alkoholem i dost cítit. O oheň se starám já a jsem v podstatě jedna z mála co u něj sedí. Ostatní buď odjeli, zmizeli mít sex a nebo tancují. Petr s Willym a dalšími kamarády, co neznám, zmizel. Doufám, že nezmizel kvůli sexu, ale jenom kvůli pár potahům z jointu.

U ohně jsem s Davidem s kterým jsem si poslední dobu blíž a blíž. Oheň mě krásně hřeje, soustředím se pouze na to, že je mi hezky. Chvílemi se dívám na hvězdy, jež jsou občas vidět. Převládají však mraky, takže spíš vidět nejsou, než jsou. I přes to, že jsem sem nechtěla, jsem tu spokojená. Nic mi nechybí. Cítím se volně, příjemně.

"Nejsi unavená? Odvezl bych tě domů, kluci se ještě nějakou dobu nevrátí," nabídne mi zničehonic. Tím mě vrátí z mého světa do toho reálného a získá moji pozornost.

"Ne, dobrý spala jsem celé odpoledne," pokusím se o vtip, jemuž se David zasměje. "Dneska služba padla na tebe?" tohle je tu takový zvyk. Všichni můžou pít alkohol až na jednoho, který hlídá, aby se těm, co jsou úplně na mol nic nestalo a zároveň je pak rozváží domů nebo volá taxíka.

"Přesně tak, to nejhorší, co mě dneska mohlo potkat," zní dost zoufale.

"Tak si klidně dej. Jsem tu já a já nepiju," nabídnu laskavost za starost, kterou projevil před chvílí.

"Kdybych se napil, tak budu zítra popravený za porušení toho NEJDŮLEŽITĚJŠÍHO pravidla, co tu kdy bylo," zvýrazní, že hlídání opilců zde je zhruba stejně tak důležitá, jako hlídání královny. Tomu se zasměji. Jak jsem říkala, je to šašek, umí člověka rozesmát. "Na druhou stranu jsem ho vymyslel já," přizná, čemuž se zasměji taky. Jaká ironie a chycení do vlastní pasti.  "Abych byl upřímný nejradši bych šel spát, když se nemůžu ožrat jako dobytek," jemně se zamračí. Ještě před deseti minutami takhle otráveně nevypadal. Asi na něj padla únava.

"Víš co? Pojď si zatancovat ať se trochu probereš," vyskočím na nohy.

"No jasný a přijde sem Petr a zabije mě," zakroutí hlavou odmítavě.

"Nežádám tě o ruku ale o tanec, proboha," protočím očima tentokrát já otráveně. David se nakonec zvedne následující mě k reprobednám, co hrají něco pomalejšího. To nebyl úplně můj záměr, ale co už. Ten oheň a to teplo uspávalo i mě. "Jak jste na tom s tancem v Brně? Říká ti to něco, nebo tu budeme muset začít dělat nějaké rituální poskoky?" Když vidím, jak se na mě David vražedně dívá, div se nesesunu k zemi, což by nebylo praktický, vzhledem k tomu, že je tu spousta písku.

"Představ si, že jsem dokonce chodil do tanečních," rádoby se ukloní a nabídne mi ruku. Tu přijmu. Ten kluk, co se stará o hudbu ji mírně zesílí, zatímco já spojím ruce za Davidovým krkem.

"Tohle mě má probudit? Nebo se snažíš balit kamaráda svého kluka?" ptá se na něco, co mě ani nenapadlo, že by mohlo někoho napadnout. Zhrozeně otevřu pusu, zamračím se a nakonec pusu zase zavřu. Tuhle reakci přesně chtěl.

"Tak to si vyprošuju. I kdybys byl poslední muž na téhle planetě, tak bych se tě nedotkla," krabatím čelo vzteky.

"A teď se mě dotýkáš z jakého důvodu?" shlédne ke mně dolů s úšklebkem.

"Protože se mi málokdy v životě poštěstí sáhnout si na prvotřídního blbce a kreténa v jednom," vypláznu na Davida jazyk. Chce mě dle jeho výrazu hodně chytit pod krkem a uškrtit, jenže se k tom nedostane. Ozve se totiž parta opilých volů, pro změnu. Mezi nimi je i Petr, který jakmile si všimne, že tancuji s Davidem, rozejde se k nám.