Léto lepších zítřků

-10-

"Hele, naplavenina nám přijela." Uslyším ten otravný hlas s kterým se neustále hádám. Už ale netuším, jestli je to stále jako sranda, nebo jestli už to bere vážně. Soudě podle jeho očí to ale stále bere s humorem.

"Ještě jednou řekneš tohle slovo, tak tě budu muset utopit." Slovo naplavenina není moje oblíbené. Může mi říkat jak chce, jenom ať mi neříká naplavenina. Z nějakého důvodu mi to zkrátka není příjemný.

"Dobře, nechám toho. Aby si neřekla, že jsem neandrtálec." Uleví se mi. Jako ne že bych ho nezvládla přimět jinými prostředky, nicméně, tohle je mnohem jednodušší. Ten neandrtálec se ho ale musel dotknout, jestliže si to ještě stále pamatuje.

"A já ti zase neřeknu, že jím si i tak, protože by to znamenalo, že mi tak budeš říkat dál." Mrknu na něj. Jeho výraz mě rozesměje. Možná bych na něj vážně měla začít být hodná. Možná mu ale ještě chvíli budu topit pod kotlem.

"Lucko." Ozve se František. Sluší mu to. Ten kluk má neskutečně nádherný úsměv. Je to takový sluníčko plný nádherný energie. Nebo tak na mě aspoň působí. Co už mě trochu děsí, je to, jak se ke mně řítí. Nesnáším objímat cizi lidi. Neobejmu zkrátka nikoho, komu nevěřím. A jeho jsem ještě stále nepoznala.

"Františku." Obdařím ho úsměvem, kterého si ale nevšimne, protože mě obejme. Nechci být cíťa, ale to se nemůže zeptat?

"Dáte si něco. Kluci vzali snad úplně všechno." Ptá se mě i Anety se zájmem.

"Víš, že mě to nepřekvapuje?" Aneta ale místo odpovědi na kterou František čeká, sundavá svoje kraťasy s trikem. Dojde mi, že voda je to, proč jsem sem jela a tak se vydám za ní.

"Ne nedáme, chceme se vykoupat, což s alkoholem není nejlepší nápad." Přetáhnu si přes hlavu dlouhou košili, snažící se nevnímat ty zvědavé pohledy kluků. Košili házím na deku s oblečením Anety, abych už konečně mohla skočit do té vody, na kterou jsem se těšila.

"Počkej vy Pražáci se jako koupete v pískovně? Já myslel, že máte ty svoje bazény plný chlóru, aby byli sterilní." Ozývá se David. Otáčím se na něj s vztyčeným prostředníčkem, skákající do vody za Anetou.

"Říká někdo, kdo žije na Moravě, kde je největší vodní centrum v České republice, ty Brňáku." Vrátím mu to zpátky. Tímhle tempem se za chvíli pozabíjíme.

"Lucko, si tu jak dlouho? Dva dny? A už teď tě miluju." Směje se David. Na sarkasmu je nejlepší, že říkám pravdu, ale všichni si mysli, že si dělám srandu. Sarkasmus je vážně nejlepší věc stvořená lidstvem.

Po tomhle už pije z plechovky piva, takže se moc nevěnuje mně a mému trvalému bydlišti. Aneta za chvíli vylézá z vody, jelikož je studená, narozdíl ode mě, která si jde zaplavat. Pak že my Pražáci nic nevydržíme.

Vodu miluju. Je to můj živel. Možná je to tím, že jsem štír, možná proto, že jsem byla odmala stále ve vodě. Zatímco všichni běhali, já se koupala v moři nebo bazénu.

"Lucko, dáš si spíš Aperol nebo vodku s džusem?" Dává mi na výběr František. Je pěkný, jak se o mě stará. Musí mi ale stále nabízet alkohol. Tahle parta musí mít tak velkou spotřebu alkoholu, že si tenhle průmysl musí mnout ruce.

"Nepiju. Dám si jenom džus jestli můžu." Rozhodnu se vylézt z vody. Už cítím, že začíná být moje tělo prochladnuté. No a nemocná být vážně nechci.

"Máš to mít." Kývne a rozejde se někam pryč. Ten alkohol musí mít někde inteligentně schovaný. Nebudou přeci pít teplou vodku, že jo?