Léto lepších zítřků

-26-

Ač je devět hodin, jsem unavená. Po všem co se dneska stalo mám dost. Myslím tím mámu. I když jsem si myslela, že jsem připravena nechat ji ze svého života odejít, nebyla jsem, a stále nejsem. Nemluvě o tom, že jsem v Brně, moje škola je v Praze, kde ale nemám, kde bydlet. Takže jsem bezdomovec. Až se vrátím domů tak skončím někde pod mostem místo studia na vysoké. Možná se jí budu nakonec muset omluvit a přežít to, co jsem přežívala do teď.

S těmihle myšlenkami vycházímcdo Petrova pokoje. Petr sedí u stolu s blokem v ruce. Je tak zamýšlený, že nevnímá můj příchod do pokoje. Sice nevidím co píše, tvar textu mi ale prozrazuje že je to nějaká píseň, nebo báseň. Navíc o nich nedávno mluvil, byl prý velmi nadaný. Dokonce mu ty básničky vylepšovali známky při testech.

"Baf." Skočím po něm. On sebou škubne, instinktivně zavírající svůj blok. Hned mě to jeho psaní zajímá víc.

"Tohle mi už nedělej." Zhluboka se nadechne. Vypadá vážně vyděšeně, což moje srdce nutí roztát. Je k sežrání, když má vytřeštěné oči dokořán.

"Mám dobrou zprávu ale i špatnou zprávu." Sednu si na jeho klín. Jeho oči se okamžitě rozzáří, kdyby jenom viděl, že dneska nic nebude. Mám totiž jedno pravidlo. Takzvané pravidlo tři měsíců. Slouží to k odpuzení těch, co mě chtějí pouze na sex, zároveň je to dost dlouho na to, aby to kluk vydržel. Ať už je to uhozeny jakkoliv, nehodlám spát s někým, kdo mě nemá rád. Nenechám se znovu manipulovat.

"Nechceš mi ji říct až potom?" Jeho hlas mi způsobuje šimrání v podbřišku. Pokládá mi polibky na krk, což celé pocity umocňuje. Vydržet tři měsíce bude těžší než jsem si myslela.

"Řekla jsem Františkovi, že ho nechci a on to pochopil." Snažím se udržet pozornost vzhledem k tomu co se mnou Petr dělá. "On to pochopil, zároveň ale řekl že mu je jasné, že mám něco s tebou." Zním trochu ustaraně.

"Aspoň budeš mít klid." Ignoruje dál fakt, že se s ním snažím vést debatu o docela důležité věci.

"Petře nech toho, vedle spí Aneta. Navíc kvůli tomu jsem nepřišla." Odtáhnu se od jeho rtů. Mým cílem není se pohádat, mým cílem je si s ním promluvit, tak jako jsme se domluvili, než přišla jeho máma.

"Dobře, tak si lehneme a řekneš mi, co tě trápí?" Navrhne.

"Nejsi naštvaný?"

"Ne nejsem. Já si pak pustím porno." Mávne rukou. Já vážně nepotřebuji vědět všechno. Cením jeho upřímnost, ne ale v tomhle. Kéž bych v tomhle tématu uměla být upřímná jako on.

"Petře, ty si prase." Protáčím oči s rudými tvářemi oči. Lehám si proto radši na postel. Ta voní jako Petr, takže se okamžitě cítím lépe. Navíc tahle situace je trapná už tak. On evidentně nemá problém se o tomhle bavit, předpokládám že má v sexu zkušenosti, zatímco já měla jednoho kluka a to mluvím spíš o zkušenosti s toxických vztahem než s tou hezkou zamilovaností. Celý tohle je tak moje jedno velké poprvé.

"Neříkej že ty na porno nekoukáš." Šťouchá do mě loktem, jakmile si lehne vedle mě.

"Ne, nekoukám." Stojím si za svým.

"Ale jo koukáš." Ten kluk je vážně za trest. Připomíná mi kluky kteří se mnou chodili na základní školu. Ještě že umí být dobrá vrba. Doufám že mu to někdy budu moci oplatit. Zatím totiž investuje do nás dvou jenom on.

"Možná kdybych měla čas, koukám. Místo toho se starám o svoji večně nalitou mámu a mladšího bráchu."

"To proto si se ní dneska pohádala." Položí se vedle mě. Oba koukáme do stropu, který je bílý. Budu mu ho muset vymalovat, aby nebyl tak smutný. "A předpokládám, že nevíš co teď."