Legenda zlatého žáru

Svěření se

„Ach, Reyne...!" vyhrkla s úlevou Natheishina matka, z čehož Alya usoudila, že se nejedná o nepřátele. Ale i přes to zůstala ostražitá a nevylézala z jídelny. Slyšela dva mužské hlasy, jenže nerozuměla jejich slovům, mluvili jiným, pro ni nesrozumitelným jazykem.
Neříkala Corinne, že staroelfština již mezi elfy vymřela? A mluvili vůbec straoelfštinou? Jedinkrát ji zaslechla u Apostatů, a to pouhých pár vět, jinak ji nikdy příliš nezajímala. I když by měla, byl to přeci jen jazyk jejích předků a i ona, ač se jí to nezamlouvalo, patřila mezi elfy. Možná, kdyby se její život vyvíjel jinak, skončila by na tomto místě, zaseknutá v čase a oddělená od světa, přesně jako tito elfové.
A to ji opět přivedlo k té samé myšlence, jako vždy: kým byla? U této otázky končila dříve velmi často a až v poslední době se také mohla soustředit na něco jiného. A hlavně, čímž se uklidňovala, když půjde všechno podle plánu, brzy se dozví jaký měla život před tímhle.
Ušklíbla se pro sebe nad svou naivitou, kdyby šlo všechno tak, jak mělo, nestála by zde a nenapomáhala by této rodině s útěkem.
„Ne, musíme se tam vrátit, ona tam pořád ještě někde je. Nemůžete ji tam nechat, oni ji určitě zabijou!" vytrhl ji Talmenův hlas, načež třema rychlýma krokama přešla místnost a ocitla se v chodbičce, kde se nacházel on, starší elfka a dva muži.
„Al!" vykřikl prosebně, jakmile ji spatřil. Na moment se mu tvář zalila štěstím, evidentně byl rád, že je v pořádku, ovšem hned v následující chvíli jeho výraz potemněl hrůzou. „Zajali Ninu, tu služku. Nesmíme jim dovolit, aby jí ublížili." Sledovala ho, pozorovala každý kousek jeho obličeje, jakmile na něj dopadlo uvědomění. Ona nikoho zachraňovat nebude.
„Nejsem ochránce, ta holka věděla do čeho jde. Nikdo se jí neprosil, aby se vydala za námi."
„Ale-" v tu ránu působil zdrceně, ani trochu se mu nezamlouvala představa zanechat někoho napospas smrti.
„V tuhle chvíli je důležité dostat posla z města. Ty už jsi jenom plusový bod." Vložil se do rozhovoru postarší bělovlasý elf a rázně Talmena utnul. Alya ho odhadovala na Natheishina otce, soudě podle podoby brady a posazení ramen. I postoj měla stejný jako on, rozhodně je to jeho dcera.

„Posle, těší mne tě poznat, ačkoli je mi líto za jakých okolností. Olmag Flaimeel, k tvým službám." Otočil se na ni, přičemž si ruce přiložil na ramena a mírně pokrčil nohy. Kdyby ji Corinne nenutila lekce o elfech, byla by teď lehce zmatená. V duchu princezně poděkovala za její houževnatost a dlaně položila na jeho paže zkřížené na hrudníku. Tímto gestem prokazoval úctu hodnou krále, doslova vkládal jí celou jeho existenci do dlaní, což ona s vděkem přijala. I když neochotně, kdyby se nejednalo o jejich tradici, nikdy by na sebe nepřebrala takovou zodpovědnost nad něčím životem.

„Nino?" s klidnou hrůzou ji přivítal Aymar, jakmile jí otevřel dveře do svých komnat. Za jiných okolností by to bylo nevhodné, aby služebná takto vtrhla do princových komnat, jenže v Nininých naručích se bezvládně zmítal Miklas, jeho mladší bratr. Rozhodl se na nic nevyptávat, udržel si vážnou tvář a nechal ji vstoupit.
Okamžitě ho položila na postel, ve které ještě před pár vteřinami neklidně spal Aymar a přetáhla mu triko přes hlavu. Teplý kabát už byl dávno pohozený na zemi, a tak se bělovlasý princ sehnul a pověsil ho na poutko, aby byl alespoň k něčemu užitečný. Věděl jak to bude probíhat, už několikrát byl svědkem tohoto typu léčení a tak si uvědomoval, že nic nezmůže. Jediný jeho úkol v daný moment byl nepřekážel. Na otázky se zeptá až posléze, kdy bratrův stav bude stabilizovaný.

„Je promrzlý na kost, srdce má nestálé.“ pronesla tiše. Vnímala prince jak na ni v tichosti shlíží, ale neotočila se, potřebovala se dostatečně soustředit na Miklasovo tělo.
Zklidni tep. Vyrovnej tělesnou teplotu. To zvládneš.
Dodávala si odvahu, již dlouhou dobu nemusela nikoho zbavovat více než pár modřin. Občas i sečných ran, ale o to nešlo. Tohle je jiné, už téměř zapomněla jak se to dělá.
Ovšem obavy ji neodradily, přiložila dlaně na princův chvějící se hrudník a s výdechem soustředila všechnu svou sílu na jeho srdce. Cítila každý nerv v jeho těle, každičký nádech jako svůj vlastní. Téměř by zapomněla jaký je to pocit, používat svůj Dar.
Dar léčit.