Legenda zlatého žáru

Legenda

Alya se převlékla do čistých šatů, a ačkoli byly přenádherné, jednoduché zlaté s rudými doplňky jako symbolika ohně, necítila se ve své kůži. I dýky musela odložit, neboť „lidé by se necítili bezpečně,", jak řekl Aymar. Kdy přesně se lidé cítí bezpečně? Je jedno jestli by ji viděli s dýkami nebo bez, v obou případech by byli ve stejném ohrožení na životu. Jenže vše závisí na vnějšku, Alya musí uhrát roli dokonalé dívky s obyčejnými koníčky, netušící o jejím „prokletí".

Stála před oknem, hleděla dolů na zmatek, panující kvůli ní. Lidé nevěděli čemu mají věřit, přetékali zvědavostí a snažili se o takzvaném Poslovi z nebes zjistit něco víc. Problém byl v tom, že nikdo nic nevěděl, tak se začaly tvořit báchorky, ve kterých se mnohdy nenacházela ani špetka pravdy.
Stejně je pravda jen lidský výmysl. Nikdy nebyla a nikdy nebude.

„Páni," instinktivně sáhla po dýce, jakmile za sebou uslyšela hlas, ovšem nic nenahmatala. „Vypadáš přímo božsky." Usmál se na ni Talmen, postávající ve dveřích. „Zamykala jsem, tím jsem si jistá," značně se uvolnila a přistihla se, že je ráda za jeho přítomnost. Talmen se zazubil a z kapsy vytáhl další svazek klíčů. „Princezna mi je dala," Alya si povzdechla a znova pohlédla ven.

„Nejradši bych odsud zmizela. Vyskočit oknem a utíkat, dokud by mě nohy nesly, jednoduše co nejdál odsud." Talmen lehce nejistě popošel blíže, ve tváři mu vycházelo na povrch skrývané strhání. „Budeš tu mít teplý a lahodný jídlo, péřové peřiny a měkké matrace, lidé tě budou uctívat... co víc si přát?" snažil se působit vesele, avšak on moc dobře věděl, co jí vadí. I když si to Alya neuvědomovala, za tu dobu strávenou spolu ji stihl poznat více, než by se jí zamlouvalo.
„Svoboda. Možná že ze mě udělají uznávanou osobu, ale stále budu jejich loutka, neprotáhnu si nohu bez jejich svolení. A ty budeš uzavřen v tomhle se mnou, oni ti nedovolí odejít."
„To možná, ale pořád můžu uletět. Nebo si vyhrabat díru skrz království." Ušklíbl se, a Alye jemně ucukly koutky s ním. „Až tedy poletíš, budu čekat u okna." Talmen se opřel o zeď a s širokým úsměvem ji pozoroval, zatímco ona jeho pohled podezíravě oplácela.
„Na to zapomeň, už takhle poletím se zásobou koláčků, pro tebe nebude místo."

„Sežehnu ti všechny koláčky, pak místo mít budeš."

Talmen se zamyslel, dohnala ho do kouta, vyhrála v téhle pomyslné hře.
„Dobře, pak tedy zemřeme hlady. A navíc s sebou budu mít Rozárku, bez té se nikam nehnu." Chtěla dál oponovat, dál si hrát jako malé dítě a zapomenout na chvíli na realitu, ale do pokoje vešla Corinne.
„Je čas," kývla na ni a na Talmena se bezeslovně usmála.

Procházely se královskými chodbami, Talmena nechaly daleko za nimi, mezitím co se snažily dostat do místního kostela. Ani jedna od té doby nepromluvila a obě se opět uzavřely do sebe, jako by ta druhá byla hrozba.
Alya neustále přemýšlela, co jí to zase popadlo a kde se v ní vzalo tolik vlídnosti k Talmenovi, vždyť je to jenom obyčejný muzikant, lamač dívčích srdcí. Že by cosi zlomil i v ní?
Prošly zadním vchodem, kde se k nim připojili strážní, odrazující zvědavé lidi.

Nesmysl.
Ale cítila se v jeho přítomnosti lépe, to ano.
Ne. Jen ztrácí čas, musí se soustředit na něco jiného, důležitějšího.
Na cokoli jiného.
Vešly do honosného a pozlaceného kostela s vyobrazením Vševládce nad mohutnými dveřmi. Stráže je nechali o samotě, stejně tak jako zvětšující se dav lidí.

„Vím že jsme my dvě nezačaly zrovna nejlépe..." zastavila se Corinne a upřeně pohlédla na Alyu.
„Nechala jsem vzplanout krále, nevím kdo by tomu řekl nejlepší začátek."
Princezna vzdychla a svěsila ramena. „Dobře, dobře, seznámily jsme se během katastrofy. Ovšem jelikož se vyznám v legendách, a to nejen těch lidských, budeme se teď den co den scházet, abys svou roli mohla sehrát dokonale." Skvělé, venku Mrtvý jekot zabíjí nevinné občany, mezitím co ona se bude učit legendám. Jak... typické pro výše postavené, hlavní jsou jejich zájmy, a až poté se starají o chudé, pokud vůbec.
„To je nepodstatné, měla bych pomáhat se zneškodněním Mrtvého jekotu. Jsem přeci jediná, kdo je toho schopen."