Legenda zlatého žáru

Korunovace

Již se stmívalo, když došli k branám El Miota. Alya se zhluboka nadechla, jejich plán byl tak chatrný, jak jen mohl. Ulysses to pravděpodobně vzdala již dávno, celou výpravu byla naprosto nepřístupná. Téměř se zdálo že veškerá její energie ji opustila. Když se teprve blížili k městu a slunce ještě stálo vysoko na obloze, prohlásila, že do El Miota vstupovat nebude, ať pokračují bez ní. Prý si je poté najde. Alya se nijak nevzpírala, ba naopak, byla vděčná za sirénin odchod.
„Nasaďte si kapuce." Tiše Talmen vyzval děti. „A nesundávejte si je, ať to stojí co to stojí. Nikdo nesmí zjistit kdo jste." Měl pravdu, už tak byl risk že se vracejí, obávali se, aby je lidé přijmuli zpět, poté co doslova utekli. A ještě k tomu vedou i elfy, obávané nepřátelé lidu. Jenže Talmen sebejistě tvrdil, že tentokrát tu mapu najde. Jako by to neříkal i předtím, kdy na to měl čas ne-li v rámci měsíců. Už se ani nesnažila doufat, ale děti je dohnali ke slíbení, že se alespoň pokusí zabránit nadcházející válce, jež podle nich má nastat. Takže stejně vstoupí na území El Miota s úmyslem nastavení míru v cizím boji. Neměla by se do toho plést, nic z toho se jí netýká. Ale cosi v ní se pohnulo a jestli byla pravda co Natheisha s Reynem tvrdili a elfové se opravdu chystají zaútočit, nechtěla všechny lidi, se kterými strávila tolik času nechat napospas osudu, jen protože ‚jí se to netýká'. Je lepší než si o ní myslí. Je lepší než si ona myslí.
Procházeli téměř prázdnými ulicemi, sem tam se mihl uchvácený človíček, nevěnující jim sebemenší pozornost. Ačkoli se strážím vyhýbali, Alya z nich cítila jakési rozrušení, nepůsobili že by je zastavili kdyby je spatřili. Na to se zdáli být až moc rozmrzelí.
„Něco se děje." Špitnul Talmen, pozorující drobnou dívku, téměř utíkající směrem k paláci. Též si toho všimnul. Beze slova přikývla, souhlasila. „Měli bychom si dávat větší pozor, třeba je město pod útokem Mrtvého jekotu. Pospěšme si." Pronesla do ticha. „Nebo pod útokem elfů." Připomněla Natheisha, jako by to byla jediná věc, na kterou dokázala myslet. Alya zavrtěla hlavou. „Elfové by nestihli za tak krátkou dobu zformulovat armádu a dostat se s ní sem. Sama vidíš jak dlouho to trvalo nám, a to jsme čtyři." Dívenka na ni chápavě pohlédla, porozuměla že minimálně chvíli budou v bezpečí. „Pět." Opravil Alyu Reyn. „Šlo nás pět." Ušklíbla se, jak rychle a snadno se jí zapomínalo na přítomnost sirény. „Pravda." Nehodlala se s chlapcem dohadovat, obzvlášť když pravda zjevně stála na jeho straně.

„Tohle není žádný boj.. stůjte," Talmen se zničehonic zastavil a zamyšleně hleděl kamsi do dály. „O čem to mluv-" ovšem přerušil ji zdvihnutím ukazováčku. „Zaposlouchejte se. Byl jsem u toho, když se z tohohle místa stalo bojiště, a takhle to nezní." Alya zaměřila svůj sluch na okolní děje. Měl dobrou pointu, o boj se rozhodně nejednalo. Naopak se zdálo, že slyší hudbu. „O co teda jde?" otázala se Natheisha, zjevně zmatená. „To je dobrá otázka. Dobrý den, milý člověče!" křiknul na ožralu, opřeného o dveře jednoho z domů. Něco nesrozumitelného zamumlal nazpátek a Talmen se vřele usmál. Je při vědomí, může zapojit své řečnické zkušenosti a vymámit z něj informace.

„Mohu se vás zeptat na jednu otázku? Nebojte se, nejde o nic osobního." S úsměvem se přesunul blíže k zašedlému chlapovi. Ten na něj vycenil své chybějící zuby a opilecky se zařehtal, jako by Talmen právě přednesl vtip večera. Muzikant to bral jako svolení a pokračoval: „Byl byste tak laskav a sdělil mi, nic netušícímu kolemjdoucímu, co se právě děje v paláci?" už to skoro vypadalo nadějně. „A co z toho budu mít já?" vyhrkl chlap náhle, jako by ani neslyšel svůj hlas. Talmen si unaveně povzdechl, na něco takového byl připravený. Vytáhl s vaku koženou placatku a zamával s ní před mužovým obličejem. Pochopil kam tím míří a ukázal směrem k paláci. „Oslava! Je tam spousta chlastu a holek, ale na ně bacha! Jsou břitký jak žiletka." Říhnul si, evidentně spokojen sám se sebou. „Oslava čeho?" dotíral dál, načež se ožrala zamračil, otrávený hochovými dotazy. „Vždyť víte, novýho krále." Alye ztuhla krev v žilách, Tord využil její nepřítomnosti a nechal se korunovat. Talmen poděkoval, i přestože se zdálo že ho muž již nadále nevnímá a předal mu placatku. „Nezdá se mi rozumný tam chodit uprostřed slavnosti. Jestliže je teď Tord králem, má plný právo nás vyhodit." S těmito slovy se připojit zpět ke skupince. Zamyslela se, měl pravdu. Pokud tam vstoupí teď hned, mají mstivého Torda hned v patách. Bylo by rozumnější počkat na klidnější okamžik.