Legenda zlatého žáru

Gore Iladii

Uběhl předlouhý den od chvíle, co se objevila Nina a zhatila tak domluvu mezi sirénou a Alyou. Ale i když se Ulysses cítila obelhána, nechala služebnou pokračovat s nimi, kdo ví, kdy by se mohla hodit.

„Vidím město, je to... Gore Iladii? Mohlo by, vypadá stejně jako v mých představách, tak... zarostle. No jo no, elfské tradice a uctívání lesů-" zarazil se Talmen na místě, jakmile mu došlo co právě naznačil, ještě k tomu přímo před Alyou. „Nemyslel jsem to zle vůči elfům, je dobře že se o zeleň Histroie někdo stará, jen mám radši, jak to říct, řádné jídlo, ne saláty."
S úšklebkem kolem něj prošla Siréna a zavrtěla hlavou. „Ty se všem mermomocí musíš zalíbit, je to tak? Nesneseš pomyšlení, že by tě někdo neměl rád." Ignoroval její ostrá slova jako břitva, dál hleděl s vztyčenou bradou na vzdálené Gore Iladii. Alya se odpíchla do kmenu stromu, o který se opírala a rukama založenýma na hrudníku přešla k Talmenovi, též se podívala na město.
„Ať to vypadá jakkoli, nejsem jedna z nich. Nesouhlasím s tím co dělají." Zamyslel se nad dívčinými slovy, přičemž nechal paprsky zapadajícího slunce dopadat na svou tvář.
„Takže jsi vlastně spíš člověk než elf." Alya si ho prohlédla, jako by se dočista pomátl.
„To neznamená, že s lidmi souhlasím, jste mnohokrát horší než elfové."
„A stejně nám pomáháš, jak to?" neodpověděla hned, přehrávala si slova na jazyku, ale vždy věděla, že to tak je, že jim nikdy ve skutečnosti nepomáhala.
„Dělám to kvůli sobě, i já bych ráda přežila. A navíc ti získávám čas na získání mapy." Talmen vědoucně pokýval hlavou, načež se zašklebil. „Je vůbec někdo nebo něco, s čím ty souhlasíš?"
„Ano." Povytáhl obočí, zajímalo ho, kam tím směřuje.
„Se sebou." A s tím se odpojila od mírně zmateného, ale i tak usmívajícího se Talmena.

Město bylo pečlivě opevněno, ačkoli hradby byly porostlé mechem a kapradím, zdály se být pevné. Než stihli dojít až k bráně, stačilo se setmít, tudíž museli postupovat opatrně a ještě k tomu ve tmě, v naprosto neznámém území. Jediná Ulysses šla neobezřetně, téměř jako by si užívala nejistoty ostatních a schválně se chovala neomaleně.

„Vy raději nic neříkejte. Posle, ty pojď se mnou." Alya vyšla za sirénou a nechala Talmena s Ninou za sebou, přikrčené v křoví. Jestliže ji elfové povolali, proč se museli plížit, jakmile se ocitli v okruhu města?
Dorazily k ohromné bráně, na které dívka zahlédla dva mladé elfy v uniformách.
„Stůjte!" rozkázal jeden. Nevylízali zpoza barikád a nepřestali na ně mířit. Rozhodně očekávala příjemnější přivítání.

„Cožpak nepoznáváte Velkou Ulysses společně s pozvaným hostem?" vypadalo to, že se krapet uvolnili, ale stále jim nevěřili natolik, aby sklopili luky.
„A host je kdo?" siréna si povzdechla a uhladila si vlasy, čímž se značně uklidnila.
„Posel, kdo jiný." Elfové se na sebe podívali, něco zamumlali a jeden z nich odběhl, zatímco druhý je měl pořád na mušce.

Po krátké chvilce nic mlčení se ozval ohromný rachot, jak se otevírala hlavní brána. Zněla staře a rozvrzaně, jako by se dlouhá léta neotevírala, ale působila bytelně, jen tak by ji něco neprorazilo.
„Á, vítej. Omluv mne za nepřipravenost a neúctu mých obránců, teprve se učí, prosím o prominutí." Ukázal se postarší efl se šedivými vlasy a v ošacení s barvami Gore Iladii, fialová se žlutými detaily. Okolo něj postávali stráže v pozoru, měřili si Alyu od hlavy k patě, ale nevypadali nijak pobouřeni, jak očekávala.
„Mé jméno je Solveig a jsem zastánce všech elfů, žijící na půdě Historie. Prosím, vstupte." Řekl mírně, když dívka nepromluvila a pokynul směrem k vysoké budově. Letmo se podíval na Ulysses, ale té nevěnoval přílišnou pozornost, místo toho nabídl rámě Alye, která je neochotně přijala.
„Jak jsem se již zmiňoval, všichni elfové v tomto městě mi přísahali věrnost, a ti, jenž pobíhají mimo jsou burani a vyvrhelové. Ovšem o vás jsem nikdy neslyšel, nevyrůstala jste pod mými křídly, nemám pravdu?" usmála se jak nejněžněji mohla, ale na vůdce elfů nepohlédla. „Správně."
„Smím-li se ptát, odkud pocházíte? Žila jste u lidí již od narození, či jsou vaše kořeny zasazeny v hlubinách lesa?" snažil se nedat najevo své znechucení, z jeho pohledu Alya poznala jak moc má rád kontrolu. Ovládá celé město, všechny elfy, nemá rád všechny kteří žijí mimo jeho sílu. Nadechla se a rozhlédla se kolem, všude viděla na pohled nádherné staré budovy, spoustu stromů a keřů, jen elfů se tam nacházelo málo. Sem tam se některý mihl, sklopil hlavu před Solveigem a zase rychle zmizel.