Nehynoucí láska (HP)

36. Marcova matka

Uběhl necelý den od onoho incidentu a já stále ležela na ošetřovně spolu s Marcem a Jamesem. Avšak jediná já jsem byla při smyslech. Marco se stále neprobral, i přestože rány už měl zacelené. No a James byl stále v bezvědomí. Madam Pomfreyová tvrdila, že ten lektvar, který vypil byl tak silný, že pár dnů zabere než se z toho zotaví.
Moje ruka na tom byla mnohem lépe. Věděla jsem, že mě co nevidět pustí. Ležela jsem tady sice jeden den zatím, ale stihlo zamnou přijít tolik lidí, až jsem z toho byla překvapena.
Navštívili mě Teo s Albusem a Scorpiem. Přišel se na mě podívat dokonce i Andy a s ním zbytek famfrpálového týmu. Rose tady chodila pokaždé co mohla. No řekla bych, že jsem tady nebyla skoro vůbec sama.
Když už tady nikdo nebyl mohla jsem aspoň poslouchat jak je na tom Marco. Podle ředitelky by se na něho měla přijet podívat jeho maminka. Nechápala jsem proč by jezdila. Vždy měla mnoho práce, a tak mě i překvapilo, že sama přijede. Nic víc jsem se však nedozvěděla.

,,Řekla bych, že ta ruka je v pořádku. Můžete jít slečno Scamanderová." poslední slova, která jsem slyšela než jsem vyběhla ven z ošetřovny.
Byl čas oběda a tak jsem běžela rovnou do velké síně.

Mířila jsem rovnou na místo kde jsme vždy seděly s Rose. Ta už tam na mě čekala a já si k ní rychle přisedla. ,,čekala jsem, že si tě tam ještě nechá." zasmála se Rose mezitím co si dopisovala úkol.
,, haha. Mé zranění nebylo zase tak hrozné." odvětila jsem když jsem si dávala na talíř jídlo.

Celou dobu co jsem byla na ošetřovně se mi v hlavě držela myšlenka na kterou jsem se nestihla zeptat. Nevěděla jsem jestli se na to vůbec mám ptát, ale nedalo mi to a zeptala jsem se. ,,Rose?" zvedla hlavu a tázavě se na mě podívala. ,, Jak si mě vůbec našla v té chodbě? A proč si vůbec běžela pryč?"
Schovala kus pergamenu, na který psala a podívala se mi přímo do očí. ,,Víš co to je pobertův plánek?" zmateně jsem na ní koukala. Pochopila, že asi netuším co to je. ,, je to plánek bradavic, na kterém je vidět každá osoba. Patří Jamesovi, ale já vím kde si ho nechává. Díky toho jsem vás našla a přivedla ředitelku." s otevřenou pusou jsem se na ní dívala. Měla jsem v hlavě tolik otázek ohledně toho, ale zmohla jsem se jen na jedinou věc. ,, proč tě to nenapadlo hned?!" zasmála jsem se a trefila se rukou do čela. Rose pokrčila rameny a zasmála se taky.
Nebylo to sice k smíchu. Kdyby to Rose napadlo hned, tak se nemuselo nikomu nic stát.

Po obědě naštěstí žádné hodiny nebyly. Vydaly jsme se tedy s Rose na pozemky školy. Přestože všude byl sníh potřebovala jsem trávit čas na vzduchu. Začalo na mě doléhat vše co se stalo. Dávala jsem si to za vinu a nemohla se toho zbavit.

Seděly jsme venku kousek od hradu a já pozorovala co se dělo kolem. Žádná změna se neděla. Hagrid odhazoval sníh z cestiček, aby se studenti nezabořovali a nic se jim nestalo. Mezitím mladší studenti běhali kolem a koulovali se. Starší studenti se jen tak líně procházeli po pozemcích a užívali si posledních sněhových dnů.
Celou tu dobu jsem nic neřekla a viděla jsem, že Rose se chce na něco zeptat. Chvilku jsem tedy ještě mlčela a pak jsem pronesla. ,, co se ti honí hlavou?" přitom jsem se však na Rose nepodívala. Mlčela a až po pár sekundách promluvila. ,, Stále mi vrtá hlavou jak se to všechno stalo." neodpověděla jsem. Nechtěla jsem se na toto téma bavit. Rozhodla jsem se to prostě ignorovat.
,, promiň. Vím, že se o tom nechceš bavit." dala mi ruku kolem ramen a já jsem dále koukala po pozemcích.

,,Říkám ti, že můj syn pojede semnou domů!" řval nějaký ženský hlas z hradu tak nahlas až se studenti začali otáčet co se děje.
,, Nemáš právo se vůbec považovat za jeho otce pokud si připustil, aby se něco takového stalo!"
Rychle jsem se zvedla a rozběhla se do hradu. Rozhlížela jsem se čí to je hlas. Uviděla jsem však už jenom 3 osoby kráčející rychlým krokem k ošetřovně. Opatrně a nenápadně jsem se vydala za nimi.
Zastavila jsem se těsně u vchodu do ošetřovny. Viděla jsem, že vevnitř stojí ředitelka McGonagallová, rodiče od Marca a matka od Melanii. Stáli tak daleko od vchodu, že jsem jen matně slyšela co si povídají. Naštěstí přiběhla Rose a jako klasicky vytáhla ultradlouhé uši. Jeden konec mi dala do ruky a vešla do ošetřovny. Nechápala jsem co dělá. Koutkem oka jsem viděla jak pohodila druhý konec kousek od nich a pokračovala za Jamesem, který stále ležel v bezvědomí.

,, děkuji za objasnění paní ředitelko." zazněl hlas, který jsem slyšela pár minut zpátky. ,, to co tady tvrdíte nejsou podložená fakta." ozvala se matka od Melanii.
,, můžu vás ujistit, že všechny důkazy a tvrzení svědků ukazují na vás." chviličku se odmlčela a pokračovala. ,,dle všeho jste se tady zdržoval ještě před vaším očekávaným příjezdem. Studenti viděli jak se scházíte u zapovězeného lesa kde později byla i nalezena ampulka, ve které se nacházel onen lektvar, který byl použit na mladého Pottera." opět bylo ticho jako po bouři. Pak, ale jedna bouře znovu vypukla.
,, Tohle jsou jenom nepodložená fakta pubertálních studentů. Nemáte právo mě obviňovat z toho co se stalo mému synovi. Nikdy bych to nedopustil!" řval Marcův otec a v jeho hlase šla slyšet silná zoufalost.
,, Tvrdíš tedy, že si tady přijel bezdůvodně? Že si netvrdil našemu synovi, že důležitost rodů je na prvním místě? Že si nechtěl všechno podle sebe když se to dělo tak daleko od domova?" pustila se do toho Marcova matka. V jejím hlase však zněl vztek. Představovala jsem si jak tam stojí celá rudá a máchá rukama kolem sebe.
Marcův otec neměl co říct a znovu promluvila ředitelka. ,, Chápu, že váš úmysl nebyl mířený směrem na vašeho syna. V horším případě byl mířen na studentku mé školy. Proto ohledně tohoto budete převezeni na ministerstvo kde se prošetří celá tato situace do všech detailů." Pomalu se chystala k odchodu. ,, a tam bych vám nedoporučila lhát. Neboť jejich metody při lhaní se vám nebudou líbit." už definitivně odcházela. Rychle jsem zatáhla provázek a zaběhla za roh, aby si nevšimla, že poslouchám u dveří. Mezi dveřmi ještě dodala. ,, můžete si syna kdykoliv odvést. Bude to pro jeho celkové zotavení mnohem lepší. A vás dva poprosím, abyste přišli zamnou do ředitelny." Myslela určitě Marcova otce a matku od Melanii.
Když odešla a pár minut po ní i Marcův otec a matka Melanii vydala jsem se na ošetřovnu.