Nehynoucí láska (HP)

5. Hrad

Předem upozorňuji že jsem Rose dala do stejného ročníku s Liv i přesto že by měla nastupovat teprve do prvního.

Já a Rose už jsme byli po jídle. Zbytek ještě jedl. Všichni tady vypadají jako kdyby nejedli několik týdnů.
,, půjdeme tedy?" Zeptala jsem se Rose a ta přikývla. Obě jsme se zvedly a vyrazily ven z velké síně. Už jsme byly skoro u dveří a v tom někdo za mnou zařval. ,, jseš si jistá že nechceš doprovod okouzlujícího mladého muže princezno?"
Otočila jsem se a naschvál jsem řekla. ,, Jamesánku myslíš tvého bratra? Tak to by mi nevadilo. ." Viděla jsem jeho naštvaný a zároveň překvapený výraz. Rose se zasmála a já s ní.
Naše cesta tedy mohla pokračovat dále. Vyšly jsme z velké síně a já vůbec nevěděla kam bych měla jít.
,, tak Liv přemýšlím kde bychom mohli začít. Ven nepůjdeme je tam tma takže by nás tam nepustili." Ukázala na okno za kterým šla vidět jen tmavá obloha. Rose pokračovala. ,, takže to tedy vezmeme do nebelvírské věže a po cestě ti můžu ukazovat kudy se kam dostaneš nebo ti o tom aspoň povím."
,, dobrá. Aspoň trochu budu vědět kudy kam."
Vydaly jsme se tedy po mramorových schodech nahoru. Cesta byla celkem delší ale já si aspoň mohla prohlédnout krásy hradu. Rose mi mezitím povídala kudy kam bych měla jít abych se dostala na určité místo.
Dostaly jsme se na miśto které mě už od prvního pohledu fascinovalo. Svůj pohled jsem totiž zaměřila na hromadu schodišť která vedla až bůh ví kam. Každou minutu měnila svá místa a já to stále nemohla pochopit. ,, Liv na tohle si dávej bacha. Schodiště rádo mění svá místa. Tak aby si se neztratila."
Pokračovaly jsme v cestě a já si prohlížela obrazy které visí na stěnách. Není tady jediné místo kde by nebyl obraz. Vypadá to nádherně. Všechny obrazy se ještě k tomu pohybují, povídají si mezi sebou a nebo se postavy přemisťují někam úplně mimo.

Po několika minutách jsme došly k nějakému obrazu. ,, tohle je buclatá dáma. Neboli strážce nebelvírské věže. Tady je tedy vchod." Řekla Rose a poukázala na obří obraz. Nechápala jsem jak by mohl být obraz vchodem. ,, Dilligrout." Pronesla zřetelně Rose při pohledu na obraz a ten se náhle otevřel a za ním se zjevil vchod.
,, tohle vidím poprvé. Vůbec jsem to nečekala."
Rose vešla jako první a já hned za ní. ,, hlavně si zapamatuj heslo Dilligrout. Jinak tě buclatá dáma nepustí." Řekla a pokračovala dál.
Vešly jsme do místnosti ve které jsem se hned cítila přijemně. Po mé pravé ruce jsem uviděla červená křesla a krb . Hned jsem věděla že na tomhle místě budu trávit svůj volný čas. Všechno je tady slazeno do červené a zlaté barvy. Prostě do nebelvirských barev. Naproti vchodu jsou schody. Ty nejspíš vedou do ložnic dle mého mínění. ,, Liv já si ještě zajdu za Albusem pro něco ty můžeš jít do ložnice. Jdi po schodech nahoru a zahni do prava. Tam jsou dámské ložnice. Kdyby si zahla doleva tak si můžeš vlézt rovnou do postele od Jamese." Zasmála se a odešla pryč.
Vyšla jsem schody a zamířila přímo do ložnice.
Uviděla jsem pět postelí a u každé byly kufry. Našla jsem si tedy svůj kufr a sedla si na postel.
Vedle postele na nočním stolku bylo položené nějaké oblečení. Prohlédla jsem si ho a uviděla jsem takové to klasické školní oblečení. Je buď černé nebo šedé. Akorát kravata, svetr a šála jsou v nebelvirských barvách. A ještě můj hábit.
Nejdříve jsem si tedy vybalila kufr a vytáhla si věci na spaní. Jsem moc unavená a tak po vybalení jsem si zašla do sprchy. Pustila jsem teplou vodu a nechala ji po sobě stékat. Zbavilo mě to stresu a všech špatných myšlenek a vzpomínek. Těch mám na starou školu více než těch šťastých.
Po krásné teplé sprše jsem si oblékla pyžamo. Není to úplně klasické pyžamo je to jenom volné triko a k němu kraťasy. Pobrala jsem zbytek věcí a šla si je schovat. V ložnici už byla i Rose a také se asi chystala do sprchy. Já si poschovávala věci zalezla do postele a chvíli ještě přemýšlela.

Po patnácti minutách Rose vylezla ze sprchy popřála mi dobrou noc a šla spát. Taky už jsem konečně usínala.

Nech mě být ... oni mu nic neudělali .... co proti mě máš .... nic jsem s ním neměla ... jenom mu pomáhám

Nech ji být .... ona za to taky nemůže .... ti tvorové i ona jsou dobří .... nic s ní nemám ... o co ti furt jde .... no a i kdybych měl není to tvoje věc.

V tom jsem jsem se probudila celá rozklepaná. ,, prosím tohle už ne." Řekla jsem potichu a zadívala se do tmy. Všichni kolem spaly a venku byla temná noc plná hvězd. Měsíc svítil přímo do okna a tak tady bylo aspoň trochu světla. V klidu jsem rozdýchavala ten hnusný vzpomínkový sen a pak jsem znovu v klidu usnula.