Nehynoucí láska (HP)

8. Hřiště

Hagridova hájenka není hned u vchodu na pozemky školy a tak cesta chvíli trvá. Není to zase nějaká dlouhá doba ale pro moji vycházkovou chůzi to taky není nejkratší.
Kráčela jsem pomalu k hájence a mezitím se rozhlížela všude kolem jestli nezahlédnu něco fascinujícího.
Vše je tady fascinující ale nejvíc mě zaujalo jezero. Ne jenom díky tomu že tam musí žít mnoho tvorů se kterými jsem se ještě nesetkala ale taky protože to musí být v noci velice krásné místo na relaxaci a na odproštění se od všech zlých myšlenek. Myslím že tam budu muset v nejbližší době zajít.

Došla jsem k hájence a pořádně zaklepala na dveře. Hned mi otevřel Hagrid. ,, ahoj Liv. Co ty tady?"
,, Hagride potřebuji ti něco svěřit."
,, co mi chceš svěřit? Takovéhlemu obru jako jsem já. Nemáš strach že se tomu něco stane." Ptal se nervózně. ,, sto procentně vím že ne. I mamka říkala že je to dobrý nápad. Vlastním totiž pradědečkův kufr plný tvorů. Nemohu si ho ale nechat ve věži protože by z toho mohl být problém. Mohl by si se mi tedy postarat o mé miláčky." Dala jsem kufr před sebe.,, stačí se jenom řídit instrukcema z téhle knihy. Není to nic složitého."
Hagrid si prohlížel knihu kterou jsem mu podala a pak se podíval do kufru.
Zaklapnul ho a řekl. ,, s radostí se ti o ty potvůrky postarám. Kdykoliv přijď tady za nima. Dveře máš vždy otevřené." Usmál se a já mu dala kufr.
,, děkuji ti moc Hagride. Budu už muset jít. Tak se měj."
,, nemáš za co. Měj se." Řekl a usmál se.
Jsem moc ráda že je tady někdo kdo mi mé zlatíčka může pohlídat.
Zamířila jsem tedy na hřiště a v tom mi z kapsy vylezl Větvík. ,, na tebe jsem úplně zapomněla." Zamračil se. ,, ale neboj tebe si tady nechám." Řekla jsem a trochu ho postrčila.
Nebyla jsem jediná kdo na hřiště míří. Spolu se mnou tam šlo i mnoho nebelvírských děvčat. Vůbec jsem nechápala proč.
Všechny vysmáté od ucha k uchu si něco říkaly a furt se chichotaly. Strašně mě to znervózňovalo a tak jsem přidala do kroku. Předběhla jsem je a běžela na hřiště.
Doběhla jsem k tribunám. Vylezla jsem nahoru a rozhlížela se a hledala Rose. Tolik nebelvírských děvčat jsem neviděla ani ve velké síni. Jsou tady i nějací chlapci ale spíše děvčata.
Konečně jsem našla Rose a rozběhla se směrem k ní. Posadila jsem se a hned se ptala. ,, co tady děláme a proč je tady tolik holek?" Ukázala jsem na další části tribuny. ,, ohledně druhé otázky. Podívej se dolů a pochopíš." Podívala jsem se dolů na hřiště. Stálo tam spousta chlapců s košťaty. Jsou to nebelvirští kluci snad z každého ročníku.
,, no a co tady dělalme my?"
,, já osobně jsem si přišla prohlédnout výběry na nový nebelvirský tým a především jednoho blonďatého chlapce ze čtvrtého ročníku." Začervenala se a nenápadně ukázala na kluka dole. Pak pokračovala. ,, a abych tady nebyla sama tak jsem řekla ať přijdeš."
,, to jako fakt. Vždyť je tady dost holek. To je teda trapnej důvod."
,, a ještě jsem chtěla aby si se mohla podívat na kapitána týmu."
,, kdo je kapitán týmu?" Zmateně jsem se zeptala.
,, no je to chlapec do kterého si se na první pohled zakoukala."
,, on je tady Andy?" Řekla jsem celkem hodně nahlas. Všichni se podívali kdo to zařval a já se snažila jít co nejméně vidět.
,, jo je tady. Trochu ztlum hlasitost svojí radosti a jenom pozoruj."
Prohlížela jsem si chlapce kteří stáli dole. Hodně povědomých tváří. Pár kluků co jsem viděla ve velké síní a ve společence.
Jak jsem si je prohlížela uviděla jsem že se přímo na mě jeden kluk dívá. Když jsem si ho pořádně prohlédla všimla jsem si že to je James. Prudce jsem se otočila na Rose a řekla. ,, James je tady taky? "
,, samozřejmě. Snaží se uplatnit jako chytač. Minulý rok to měl jednoduché. Nikdo chytač být nechtěl. Teď to má trochu težší." Zasmála se Rose a opřela se.
Kluci začali pomalu něco dělat a já nemohla přestat sledovat Andyho.
On si toho naštěstí nevšimnul a to bylo pro mě lepší. Mohla jsem sledovat jeho hnědé vlasy které vlají ve větru a lesknout se když na ně doléhají paprsky slunce. Teď jsem si ho mohla prohlédnout i v pohybu a všimla jsem si jeho nádherné sportovní postavy.
Postřehla jsem také že to je jediný brankář a tak si šel otestovat střelce. Pomalu ale jistě na něho všichni střileli. On snad všechno vychytal.

Poslední rána která na něco letěla byla velice prudká. On ji ale odrazil. Bohužel camrál letěl našim směrem přímo na Rose. Sedíme totiž blízko branek. Rose byla úplně mimo z toho blonďáka a tak neuhla. Já jsem rychle vstala a chytla camrál těsně před její hlavou to už postřehla a celá se oklepala.
Podívala jsem se na ní a pak udělala ze sebe trochu frajerku. Došla jsem na kraj tribuny a řekla. ,, příště dávej pozor!" Napřáhla jsem se a hodila camrál na vzdálenější branku. Andy to nestihl a já prohodila camrál brankou. Ještě k tomu z tribuny. A tak jsem dodala. ,, a takhle se to dělá!"
Pár lidí mi zatleskalo. Já jsem se uklonila a šla zpět za Rose.
V tom za sebou slyším povědomý hlas. ,, princezno ty jsi nějaká dobrá. Nechceš zkusit post střelce? Aspoň bychom spolu byli častěji."
,, nabídka je to lákavá ale má to dva problémy. První je že famfrpál už nehraju a nikdy asi hrát nebudu a druhá je že bude pro mě lepší když aspoň někdy budu mít od tebe klid Jamesánku." Usmála jsem se a prohodila si culík dozadu.
,, pročpak už nebudeš hrát princezno? A ty jsi někdy hrála?"
,, za prvé neřeknu ti proč. To je celkem osobní. Za druhé hrála jsem dva roky. A za třetí měl by si letět kluci nevypadají moc nadšeně Jamesánku." Postrčila jsem ho. Zašklebil se a letěl.
Zase jsem si sedla a Rose se na mě dívala velice udiveně. Div ji brada neupadla.
,, hele já za to nemůžu on na mě začal mluvit."
,, to je teď jedno. Já stále nedokážu pochopit jak se ti podařilo prohodit camrál přes Andyho."
,, no byla jsem nejlepší střelkyní Ilvermorny. To hodně vysvětluje."
,, proč si tedy nešla na výběr tady?" Nechápavě se zeptala.
,, jelikož už se k tomu nechci vracet. Má to své důvody." Zklopila jsem hlavu a zase mi nebylo nejlépe.
,, asi mi nepovíš proč že?"
,, jednou ti to budu muset říct tak proč né teď. Neřeknu ti ale vše." Nadechla jsem se a začla vysvětlovat. ,, na staré škole se toho jednu dobu dělo strašně moc. Hlavně teda v době výměných pobytů. Bylo to v zimě takže na famfrpál byly špatné podmínky ale já i přesto trénovala. Jenže když se spojila žárlivost někoho z toho výměného pobytu a v celku krásný chlapec tak mě to stálo hodně špatný pád, zlomené koště a konec sezóny. V ten moment jsem řekla že na to už nikdy v životě nechci lézt. Mám prostě strach že by se to mohlo opakovat. Jak ten pád tak ta příhoda." Pomalu mi začaly téct slzy.
Rose mě chytla a objala. ,, neplakej to bude dobrý. Tady tě nic takového nečeká. Tady se ti nic nestane. Tady jsem totiž já." Usmála se a otřela mi slzy.
Také jsem se na ní usmála a pak jsme společně dál pozorovaly kluky.

Po skončení výběru se Rose rozběhla z tribuny. ,, kam běžíš?"
,, jdu si pokecat s tím blonďákem."
,, tak to hodně štěstí." Mávla jsem na ní a pomalu kráčela dolů.
Už jsem byla na odchodu ale v tom mě někdo chytl za rameno a otočil. ,, hele ta střela byla hodně dobrá nechceš to zkusit jako střelkyně?" Chvíli jsem se dilvala do těch zelených očí a pak řekla. ,, promiň ale já už na koště nemám v plánu sednout."
,, proč ne? Seděla si na něm vůbec?"
,, no pár let jo. A prostě ne strach mi to nedovolí."
,, a kdyby ti nějaký ochotný chlapec pomohl od tvého strachu zkusila by si to." Usmál se a já nedokázala říct ne. Vím že se z toho budu vzpamatovávat dlouhou dobu. ,, to by možná šlo tak kdy?"
,, zítra po obědě buď tady."
,, dobrá tedy." Byla jsem už na odchodu ale on ještě dodal. ,, jo a já jsem Andrew ale říkej mi Andy na to jsem trochu zapomněl." Zasmál se.
,, já jsem Olivia ale říkej mi Liv." Taky jsem se zasmála a pak zamířila zase do nebelvírské věže.

Celou cestu jsem si vyčítala to že budu muset zase sednout na koště. Co by na to řekl Marco.
Při pomyšlení na něho jsem se uhodila a slabě začala brečet. Slíbila si že už na něho nikdy nepomyslíš a na ty holky nebudeš vzpomínat. Dále jsem tedy pokračovala do hradu. Mám strach že se mi to zítra všechno vybaví a já se z toho zhroutím. Aspoň tam ale nebudu sama.