Nehynoucí láska (HP)

15. Jamesi to fakt ne

Opět jsem na sebe hodila oblečení na famfrpál a vzala si své koště. Popravdě se mi vůbec nechce trénovat ale radši budu na hřišti a vyhnu se jim než abych předcházela nějakému maléru.
Nemůžeš se jím vyhýbat celou dobu. Ani Andy ti v tom nepomůže. James z toho mít radost nebude.
Budu se jím vyhýbat tak dlouho jak budu chtít. Nemusí mi pomáhat jen Andy a James není moje starost. Fakt nesnáším své vnitřní myšlenky.

Seběhla jsem schody a bez jediného zastavení jsem pozvolna běžela na hřiště. Na chodbách jsem potkávala studenty kteří už nechtěli být na obědě.
Nebyli to jenom z Bradavic ale take i naši hosté. Pozorně jsem se dívala abych nepotkala nikoho koho nechcu.
Už jsem byla skoro venku jenže před dveřmi stáli chlapci z Kruvalu. Jediná možnost jak se dostat ven je projít mezi nimi. A tak co zlého se může stát. Prostě půjdu.
Vešla jsem do jejich hloučku a rychle ho prošla. Neustále dookola jsem opakovala zdovolením aby mě nepovažovali za nevychovanou husu. Oni zase tak zdvořilí nebyli a oplzlé poznámky říkali příliš nahlas. Jenom jsem protočila oči a radši rychle šla.
Bez zaškobrtnutí jsem prošla ale omylem jsem praštila nějakého chlapce svým koštětem. ,, promiň mi to." Řekla jsem trochu se usmála ale pořádně jsem se na něho ani nekoukla a šla prostě ven.

Cesta na hřiště byla moc klidná a nepotkala jsem jediného studenta. Bylo to až divné. Ani Hagrid nestál před hájenkou a já si připadala jako kdyby všichni někam šli a jenom mě tady nechali.
Naštěstí se mi vše vysvětlili na hřišti. Uprostřed hřiště stál Andy ještě s nějakými studenty z Nebelvíru a všude na tribunách seděli studenti. Samozřejmě holky z Bradavic. Především teda nebelvírské. Nechyběly ale ani nějaké slečny z Krásnohulek a dokonce i pár kruvalských chlapců.
Doběhla jsem doprostřed a v hloučku střelců jsem dokonce viděla i naše odrážeče Tima a Ricka. A také tam byl i náš chytač James. ,, neříkal si že jdeš trénovat střelce?"
,, no vdyť jo. Ale kluci taky potřebují trénovat. A tak jsem ro udělal jako normální trénink." S údivem jsem se na něho podívala a sedla na koště. Andy musí trénovat střelce a poté vybrat dva kteří budou společně semnou hrát. Zbytek budou náhradníci.
Chytla jsem camrál a vzlétla. ,, tohle si půjčím než si dopovídáte." Mrkla jsem na něho a letěla směrem k brankám.
Vystřelila jsem na prázdnou bránu a samozřejmě se trefila. Jinak by to taky nešlo. Jenže v tom se někdo objevil vedle mně. ,, princezno můžeš mi něco vysvětlit?"
,, co bych ti měla vysvětlovat Jamesánku?" Zasmála se a trochu mu strčila do koštěte. ,, co je mezi tebou a  Andym?" Zeptal se strašně povrchně a žárlivě.
,, no podle toho co vím tak vůbec nic." Letěla jsem si v klidu pro camrál ale on mi byl stále v patách. ,, tohle mi fakt nepřijde jako nic. Viděl jsem to i ve velké síni. Vidím jak spolu mluvíte."
,, Jamesi je to jenom kamarád nebo spíš jenom spoluhráč." Řekla jsem a trochu přidala. ,, ne není. Určitě spolu máte něco víc ale nechceš mi to říct. Beztak tě balí a říká ti ať mě necháš být." Podívala jsem se na něho přísným pohledem a řekla. ,, Jamesánku poznám když mě někdo balí a on to fakt není a doopravdy se nebavíme o tobě. Spíš se skoro vůbec nebavíme." 
,, nepoznáš to. To by sis toho všimla. Nebo mi to jenom neřekneš. Nepřijde ti to hnusné to neříct svým přátelům. Určitě to ani Rose neví."  Řval zamnou. ,, co by měla vědět? To že je to spoluhráč a možná se mi trochu líbí a to je vše. Jenže já sama s ním nic mít nechci."
,, teď lžeš. Pořád lžeš. Můžeš říct pravdu!" Zařval a já už to nevydržela. Chytla jsem camrál a co nejrychleji letěla směrem k Andymu. Camrál jsem hodila před něj a zařvala. ,, dneska netrénuji. Nemám zapotřebí poslouchat žárlivé tupé kecy." A vyletěla jsem ven ze hřiště.
Z koštěte jsem slezla kousek před školou a vydala se hned do nebelvírské věže. Nezastovala jsem se prostě jsem šla. Mám takové nervy že to ani není možné. Miluji když se mi někdo motá do života.
Vešla jsem do společenky plné studentek z Krásnohůlek a studentů z Kruvalu. Nikoho jsem si nevšímala a šla rovnou ke schodům a do pokoje. V tom jsem vrazila do nějakého chlapce. ,, promiň já jsem nechtěla."
,, to je v pořádku i když už je to podruhé." Je to ten stejný chlapec kterého jsem dneska sejmula koštětem. ,, mimochodem pěkná mikina. Jak vidím tak ji máš z Ameriky."
,, děkuji a ano mám. Dal mi ji kamarád než odešel do Kruvalu." Řekla jsem a šla po schodech nahoru. Ještě něco říkal ale to už jsem neslyšela.
Schovala jsem koště a převlékla se. Dala jsem si na sebe černé kalhoty a červenou flanelovou košili. Pod ní jsem si dala ještě černé tílko. Nějakou dobu jsem seděla na posteli a nic nevnímala okolo. Ani tancujícího Větvíka. Prostě jsem úplně vypla.